Reakce na recenzi:

horyna - @ 19.12.2017

Kdyby se mě dnes někdo zeptal čím mě za ta společná léta obohatil Progboard popravdě bych řekl, že toho není zrovna málo.
Přibyla spousta nových dosud neznámých kapel, hromady zajímavých alb a kvanta kvalitní muziky.

Jedním takovým příběhem jsou v mé fonotéce i doposud zcela neznámí BRAND X. Kapela Phila Collinse na kterou jsem narazil během úplně jiné recenze Petra Gratiase a okamžitě se jal ji otestovat.

Znamenitý závan příjemného mi vedle nich postavil podobně smýšlející Return to Forever a v tu chvíli bylo rozhodnuto. Jazzové portólio které si chlapci z Brand x upravují k obrazu svému se od toho zaoceánského mírně liší v tempové a dynamické oblasti, ale co se týče barevného koloritu, instrumentálního hodokvasu, či celkového nasazení, nemůže si milovník fusion spokojeností nepomlasknout.

Phil za sebe odevzdává bubenické maximum, dokáže hrát velmi citlivě, impovizovat i hru patřičně narovnat. Výborně se poslouchají basové rytmy Percy Jonese, ale snad největší radost mám z poutavé hry kytaristy Johna Goodsalla a především bohaté a u srdce hřející klávesové malby Robina Lumleye. Při pozorném ponoru do alba na vás vyskočí mnoho překrásných motivů, kterými zmíněný klávesista působí na pocit duševna každého jazzem navoněného nadšence. Jemné jazzové nitky navazují jedna na druhou a duhová pavučinka z nich utkaná je pružná a náležitě zdobná.

Pro mne jsou Brand x jazzovou trefou do černého a jejich druhé album dokáže do puntíku splnit kritéria, které jsou s mým hudebním cítěním v dokonalé rovnováze.