Brand X - Morrocan Roll (1977)

26.12.2017 Brano | #

O Brand X som sa začal zaujímať už od puberty(tá u mňa v rôznych formách žiaľ pretrváva až dodnes),kedy som v denníku Smena v kultúrnej rubrike čítal taký miničlánoček o Philovi Collinsovi.Ten už na svojich sólovkách občas zaradil skladby,ktoré sa jemne povedané,vymykali zo zavedeného pop-rockového formátu.Ako príklad uvediem Thru These Walls(z albumu Hello,I Must Be Going...),alebo výživnú jazzovú praženicu Saturday Night And Sunday Morning(z albumu ...But Seriously.Obe sú poriadne natlakované dychovou sekciou...a dovolím si tvrdiť,že sa veľmi blížia k termínu Fusion.

A čas plynul,až sa mi raz podarilo kúpiť CD Unorthodox Behaviour.To už bol koniec 90-tych rokov a ja som veselo ulietaval na skupinách Return To Forever,Energit,The Mahavishnu Orchestra...takže nečudo,že taký Nuclear Burn bol pre mňa viac ako len priateľský buchnát do chrbta.Asi rok po miléniu mi po jednej návšteve predajne Roxy pribudol do zbierky aj Morrocan Roll a tento album ma oproti debutu prekvapil svojou väčšou prístupnosťou.

Sun In The Night a Collins spieva za sprievodu sitár zvláštnu melódiu,ktorú som si ja tak pracovne nazval ako "japonskú"...až mi to nakoniec tak zostalo.Po tom čo stvára Percy Jones na basu a Phil Collins na bicie,to treba počuť,o tom nemá význam písať.To akoby ste slepému opisovali západ Slnka(Sorry za politicky nekorektný príklad,ale veď už aj ten náš najvyšší a najmúdrejší udal stratégiu: koniec korektnosti a kto do teba kameňom,ty doňho dvomi!!!).

Why Should I Lend You Mine je jedenásťminútová pohodovka,ktorej autorom je Collins.Keď zavriem oči,cítim sa v stave beztiaže,plávam v mydlovej bubline na okraji mliečnej dráhy a doslova si lebedím v ľahkosti bytia.

Veci sú mnohokrát úplne iné,ako sa nám na prvý pohľad javia.Tí,ktorí si zaradili Collinsa ako TOHO autora a interpreta tých lacných hitparádových popových popevkov sú rovnako naivní ako som bol ja keď som až do svojich 13 rokov života veril,že darčeky nosí skutočne Ježiško.Ešte v 16-tych som celkom neakceptoval,že ľudia sa množia takým primitívnym spôsobom a stále som dumal,že musí existovať paralelne nejaké sofistikované bunkové delenie,ktoré sa zaobíde bez tých smiešnych pohybov a dychčania.V 20-ke som zobral koitus definitívne na milosť,pretože moje alternatívne bádanie skončilo neúspechom.Do 35-ky som pevne veril tomu,že pravda a láska musí zvíťaziť...a ono mi to došlo,že nemusí!Zistil som,že aj ten pán Havel nebol až taký svätý,že bol aj alkoholik,aj trochu kurevník, aj podvodník, aj mamonár...V 40-ke som zistil,že všetko je podvod a v 45-ke som uznal,že náš starý profesor ovocinárstva a včelárstva na strednej škole mal pravdu v tom,že človek je iba sebecký živočích.Hrozím sa toho,čo zistím o sebe a o ľudstve v 50-ke...

Ale späť k hudbe.Vrcholom tohto albumu je pecka Disco Suicide.Úvodná melódia a jemne naznačená vokálna linka sa rozvinie do majestátneho finále,ktoré umocňuje zvonenie zvončekov.Posledné dve minúty tejto skladby,to je priam rajská hudba!Album ako celok nemá slabé miesto.Fakt nemá!
Ešte by som písal aj ďalej,ale musím si pripraviť raperské nohavice a pozlátenú reťaz okolo krku,idem si totiž na svätoštefanskú zábavu trošku zabrejkovať a zahip-hopovať.
S konštatovaním,že "celý svět se řítí do ďáblovy řiti"
Vás zdraví Braňo.
reagovat

jirka 7200 @ 26.12.2017 22:14:33
Rok 2017 se chýlí ke konci a je čas určitého bilancování. Jak tady čtu, Brano, máš nějaký dočasný splín, či špatnou náladu.

K Brand X se nebudu moc vyjadřovat, není to moje krevní skupina a ani jsem ukázku nedoposlechnul. Hodnotit nulou, jak ty Celtic Frost nebudu, to bych musel album několikrát pečlivě naposlouchat.

Vyjádřil bych se krátce jen k ostatním tvým výrokům. Havel určitě nebyl svatý a měl různé neřesti, ostatně jako nějakou má každý z nás. To ještě však neznamená, že nic nedokázal a pro nás všechny nic neudělal.

Rovněž pravda a láska zatím nezvítězila, ale to neznamená, že se tak v budoucnu nemůže stát. O to se musíme zasloužit ale my všichni. Zda li nebudeme sobečtí a nebudeme podvádět záleží jen na nás a od nás samotných bychom v tomto měli začít.

Vzhledem k tvému světonázoru mě trochu udivuje, že jen tak s lehkým srdcem konstatuješ, že se celý svět řítí do
Ďáblovy řiti.

Vím že jsi to psal s určitou nadsázkou, ani já to nepíšu smrtelně vážně. Do Nového roku 2018 ale přeji tobě i všem ostatním více optimismu s kapkou víry, že se vše postupně bude v dobré obracet....

EasyRocker @ 27.12.2017 09:24:03
Branova stylu si velmi vážím, opravdu unikátně dokáže odlehčit striktně hudební témata a zapojit tam spíš svoje osobní pocity, anebo převést celou věc do humoru, na to je mistr a umí to málokdo, nebo spíš vůbec nikdo. Tady ta politická agitace mi ale připadá taky už dost za hranou.

EasyRocker @ 27.12.2017 09:29:02
Ale pokud už jde ad-hominem takříkajíce, pak souhlas s jirkou. Politici jsou takoví, jací jsme my všichni. Proboha, ti lidé nespadli z Marsu, přišli z našich řad. Jestli v průzkumu 70% občanů uvede, že někdy vzalo nebo dalo úplatek, jací mají být ti nahoře, když jsou přímo u zdrojů? Akorát ty počty a objemy jsou jiné. Podstata ale ne. To jsou zvyky naučené bolševikem, a budou se ještě dost generací předávat. Bohužel.

Platí ale, že o tomhle tu píšu krajně nerad. Klidně to smažte.

Zdeněk @ 27.12.2017 09:50:25
Ta poslední Branova věta je naprosto dokonalá. Ještě, že máme tu muziku.

PaloM @ 27.12.2017 12:25:45
Mám rovnaký názor ako jirka 7200 (na mimohudobné veci). A veľmi si cením, ako kultivovane to vyjadril.
Samozrejme, nie je každý deň slnko.
Ako teraz - ešte chvíľu je a potom príde "chujava".

So skupinou Brand X som zatiaľ nepochodil. Mám veľmi rád jazzrock alebo fusion, toto mi ale zatiaľ nesadlo. Chyba je na mojej strane, budem ešte skúšať prísť Brand X na chuť.

Phil Collins je jeden z mála, ktorý dokázal robiť špičkovú progresívnu aj popovú hudbu.
Knižku Ještě žiju mám naproti v poličke, pozerám na ňu.

Brano @ 27.12.2017 12:58:20
Splín,alebo dočasne zlá nálada?To rozhodne nie!Každú "recenziu" sa snažím písať s poriadnou dávkou sebairónie.Aj v tejto si uťahujem v prvom rade zo seba a z mojej celoživotnej naivity.Použil som kilá sebairónie a mystifikácie.Cez túto optiku naivného a hlúpeho človiečika pozerám aj na svet a dianie okolo nás aj na tú "vážnu" politiku.Ak ste to nepochopili a zobrali to všetko vážne,tak ma to mrzí,ale je to len váš problém.Ja som sa pri písaní náramne bavil.Zdraví Vás Braňo.
PS:Fakt ste zobrali vážne,že do 13 rokov som veril,že darčeky nosí Ježiško? :-)))

horyna @ 27.12.2017 18:19:19
Čau Braňko: domnívám se, že k tvé další povedené ironické glose uvnitř Brand X, vlastně k celé recenzi tě popostrčila moje nedávná připomínka tohoto skvostu. Že jde o fenomenální hudbu na tom se shodneme, co víc jsme mohli udělat pro její reklamu zde. Třeba to popostrčí dalšího neznalého objevitele a jejich katalog se rozšíří u dalšího majitele.

jirka 7200 @ 28.12.2017 09:28:43
to Brano : Píšeš, že jsi nás v této recenzi mystifikoval a jak dále uvádíš, cituji : " Cez túto optiku naivného a hlúpeho človiečika pozerám aj na svet a dianie okolo nás aj na tú "vážnu" politiku."

Nezlob se, ale touto optikou u nás nahlížejí na svět bulvární plátky Blesk,Aha či Super. A divil by jsi se, mnozí čtenáři těmto mystifikacím věří.

Ten tvůj "politický" odstavec nemá absolutně nic společného s recenzí Brand X. Měl tedy jediný cíl, který byl splněn - připoutat něčím negativním pozornost lidí, tak jako v bulvárních plátcích.

Myslím si však, že mnoho čtenářů a fandů muziky chodí na Progboard pro informace z oblasti muziky, u které relaxují či odpočívají a hlavně proto, aby unikli podobným typům informací, které se na ně valí v práci a z médií.

Brano @ 28.12.2017 11:49:38
Jirka7200:Keď Ťa to,čo som napísal tak dráždi,kľudne požiadaj moderátorov o zmazanie textu recenzie.Máš môj súhlas a nebudem sa sťažovať.Môj zámer písať zábavnou formou nevyšiel,nemyslel som to až tak zle ako si to celé pochopil a ako to v konečnom dôsledku vypálilo.Skrátka,napísal som chujovinu.Nuž čo už,podarilo sa :-).Mea culpa.Prajem príjemný deň.
PS: Ďakujem za tipy na české bulvárne plátky,aspoň budem mať čo čítať vo voľnom čase.

jirka 7200 @ 28.12.2017 13:09:56
Braňo, nic ve zlém, klidně piš zábavnou formou, jen ten tvůj odstaveček mě však přišel trochu přes čáru. A tou svou reakcí jsi to spíše ještě více zamotal. Rozhodně nebudu žádat moderátory o nějaké cenzorské zásahy, je to tvůj text a tvoje recenze. Jsem rád, že jsme si to v klidu vysvětlili.

P.S. : rozhodně ti ty bulvární plátky nedoporučuju, myslím si že na netu najdeš mnoho zajímavějšího čtení.
Musím chtě nechtě ale přiznat, že český bulvár jde mnohem více za hranu, než ten slovenský.

Jinak ještě více mě vadí různé dezinformační weby, které lidem cíleně kazí náladu a nenápadně manévrují s názory lidí.

bullb @ 04.01.2018 08:08:00
Pokúsim sa vrátiť späť k hudbe. Už len poznámka pre tých, ktorí vidia v Collinsovi "iba popového" speváka. Stačí popočúvať Wot Gorilla ? z platne Wind and Wuthering.

19.12.2017 horyna | #

Kdyby se mě dnes někdo zeptal čím mě za ta společná léta obohatil Progboard popravdě bych řekl, že toho není zrovna málo.
Přibyla spousta nových dosud neznámých kapel, hromady zajímavých alb a kvanta kvalitní muziky.

Jedním takovým příběhem jsou v mé fonotéce i doposud zcela neznámí BRAND X. Kapela Phila Collinse na kterou jsem narazil během úplně jiné recenze Petra Gratiase a okamžitě se jal ji otestovat.

Znamenitý závan příjemného mi vedle nich postavil podobně smýšlející Return to Forever a v tu chvíli bylo rozhodnuto. Jazzové portólio které si chlapci z Brand x upravují k obrazu svému se od toho zaoceánského mírně liší v tempové a dynamické oblasti, ale co se týče barevného koloritu, instrumentálního hodokvasu, či celkového nasazení, nemůže si milovník fusion spokojeností nepomlasknout.

Phil za sebe odevzdává bubenické maximum, dokáže hrát velmi citlivě, impovizovat i hru patřičně narovnat. Výborně se poslouchají basové rytmy Percy Jonese, ale snad největší radost mám z poutavé hry kytaristy Johna Goodsalla a především bohaté a u srdce hřející klávesové malby Robina Lumleye. Při pozorném ponoru do alba na vás vyskočí mnoho překrásných motivů, kterými zmíněný klávesista působí na pocit duševna každého jazzem navoněného nadšence. Jemné jazzové nitky navazují jedna na druhou a duhová pavučinka z nich utkaná je pružná a náležitě zdobná.

Pro mne jsou Brand x jazzovou trefou do černého a jejich druhé album dokáže do puntíku splnit kritéria, které jsou s mým hudebním cítěním v dokonalé rovnováze.


reagovat

Brano @ 19.12.2017 21:01:14
Parádička!CD som si kúpil voľakedy dávno v Bratislave,v predajni Roxy.Myslím,že v druhej skladbe je aj krátka spievaná pasáž,Phil tam spieva takú divnú "japonskú" melódiu a následne bubnuje ako o život.Prvé dve platne Brand X patria medzi klasiku žánru jazz-rock/fusion.

john l @ 20.12.2017 07:40:06
O Brand X čtu poprvé a to jsem se domníval, že ty nejdůležitější fusion kapely mám doma. Možná by mě to ani tak nelákalo nebýt jedmnoho jména. To je skutečně kapela TOHO Collinse?? Copak on nebyl na 100% úvazek jenom Genesisovským bubeníkem? Proč se to dozvídám až teď.

bullb @ 20.12.2017 14:22:14
Maličké upresnenie pre horynu:
Posledný odstavec sa mi vidí trocha nepresný.
Nemôže to byť jazz. Garantujem, že v čase vzniku tejto nahrávky jazzmani sa potuteľne usmievali, čo zas tí "rockeri" nahrali... :-)
Ale vážne: na tomto fóre je jazz menej zastúpený, predsa ide o trochu inú hudbu, ktorá má korene omnoho staršie než rock. Brand X je čistý jazz rock, ak mám kapelu niekde zaradiť. Už som tu niekde písal (to som už diktoval ...), že taký Weather Report hlavne v prvých nahrávkach je jazz. Obdobne Chick Corea zo začiatku 70-tych rokov.

bullb @ 20.12.2017 14:34:58
To John I:
Collins v Genesis urobil "poriadok" na mieste bubeníka (a aj speváka). Preto mi ich nahrávky z raného obdobia "nerežú". Vymenil na poste speváka Gabriela a nahrali Wind & Wuthering. To je pre mňa opus magnum tejto skupiny. Že to zdvihlo kvalitu kapely, stačí počuť živé Seconds Out.
No a že ho nudilo "bumca bumca", natočil s inými chlapcami Unorthodox Behaviour. Pre mňa to bol vtedy tiež šok, keď som Brand X prvýkrát počul (asi v 1977-om ?).
Šok už nemám, Brand X je výborná hudba.

Brano @ 20.12.2017 14:43:17
Opravujem moju včerajšiu reakciu.Tá "japonská" melódia ktorú spieva Collins za sprievodu sitár je hneď prvá skladba Sun In The Night.To je tým,že som toto CD dávno nepočúval,takže to musím rýchlo napraviť a pamäť si osviežiť.Brand X je žánrovo jasný jazz-rock/fusion so všetkým čo k tomu patrí...

john l @ 21.12.2017 11:42:58
Otestoval jsem též debut a Masques a vypadá to na geniální jazzrockový triptych. Ovšem kde ho pohledat.

Mohyla @ 21.12.2017 12:22:17
Tu:
>> odkaz

Brano @ 22.12.2017 13:09:24
Najväčšia bomba z tohto albumu je skladba Disco Suicide,to dokážem počúvať stále dookola a tie posledné dve minúty...no hotová extáza,čo vám budem hovoriť,treba vypočuť >> odkaz

Brano @ 22.12.2017 13:14:09
...možno časom aj ja splaším nejakú "recenziu" tak svojsky subjektívne poňatú(streštenú),pretože pri počúvaní tejto muziky mám všelijaké predstavy :-)...no je to sila!

horyna @ 23.12.2017 07:47:53
Chlapci díky za reakce a Branem zmiňovanou Disco Suicide si musím pro připomenutí znovu přeposlechnout když je to taková štramanda.

27.02.2012 Petr Gratias | #

Brand X považuji za jednu z nejlepších britských kapel druhé poloviny sedmdesátých let. Po instrumentální stránce to byla velmi vyspělá hudební jednotka vysokých kvalit, která sázela na brilantní výkon, zajímavá aranžmá a do značné míry na osobitý sound…
Je pravda, že dnes už se o nich mluví spíš méně a vzpomínají na ni hlavně pamětníci, anebo hudebníci, kteří se rozhodli jít cestou evropské fusion music, jejímiž představiteli Brand X byli.
Druhé album Morrocan Roll jsem slyšel někdy zjara (!?) na stranici Vltava v pořadu Větrník, kde bylo album celé analyzováno a musím přiznat, že jsem byl z něho hned na první poslech hodně unešený a přesně to konvenovalo mého vkusu a cítění. Proto cesta k jeho shánění byla dopředu jasná. Přesto mi trvalo poměrně dlouho, než album na burze někdo nabídl k prodeji. Nebyl jsem spokojen s jeho kvalitou, protože v tišších pasážích deska praskala a šuměla a tak jsem absolvoval tzv. vyměňovací proces, ale nejlepšího požitku jsem dosáhl až na remasterovaném CD.
Obal měl i do jisté míry zvláštní obal: patrně bělošský turista ve světlém obleku a klobouku zády si otírá zátylek a dívá se na ulici arabských domků (asi v Maroku) a kolem jeho siluety je obtočena kružnice, přímka a úhel…. (geometrie není můj koníček). A tak zase jednou společně s vámi budu absolvovat cestu do nitry hudby na tomto albu….

SUN IN THE NIGHT – orientální úvod. Sitár, elektrická kytara a jemně znějící synthesizer, ke kterým se připojuje cinkání zvonečků a trianglu a posléze dalších percussion. Hlas zpěváka je jasný a posazený do sférických výšek. Je to Philip Collins (člen Genesis). Jeho bicí nástroje mají komplexní zvuk v důrazech a kreativních postupech, kdy kříží hru na činely, gongy a samotné bubny. Zakulacený sound bezpražcové baskytary podle technického uchopení hry svědčí o skutečném mistrovi svého nástroje – je jím Percy Jones. Na kytary a sitár hraje vynikající kytarista John Goodsall. Na sitár nehraje jako Ind, ale jako Evropan a jeho tónové modulace mají rockové základy, třebaže sound ohýbaných tónů je hodně nezvyklý. Za hutného finále skladba náhle končí a zanechává pocit jakési apoteózy – oslavy boha slunce a tajemného rituálního pojetí. Velmi osobitý úvod pro album.

WHY SHOULD I LEND YOU MINE – dlouhý bzunivý tón synthesizeru se proletí prostorem jako vlasatice a nabaluje na sebe další instrumentaci. Impresivní tóny vznikají za vydatné podpory studiové elektroniky a zcela konkrétně vnímáme hutné Collinsovy bicí nástroje a elastické basové tóny Jonese a kytarovou ornamentiku v rychlých tónových proměnách Goodsalla. Hráč na synthesizery Robin Lumley obsluhuje široký park kláves a elektronických efektů a sonické šumění a erupční výstřiky do temnoty jsou živoucí kořením pro tuhle instrumentální skladbu. Hráč na percussion Morris Pert je rovněž součástí kolektivu a vnímáme ho během celého hudebního procesu. Triolové opakovací schéma se kreativně propojuje s rytmickými akcentacemi a uvolněným bzučením synthesizerů a kytarových eskapád, v nichž se střídají syrové zastřené tóny s dozvukem, stejně jako křišťálově jasné tříštění v prostoru. Skladba prochází další velmi subtilní části náladotvorných pocitových stavů, které se zrcadlí v impresivních ozvěnách. Pokud by se dal zhmotnit sen, měl by podle mé představy asi podobnou zvukovou iluzi. Prvky jazzové cítění, stejně jako psychedelický nádech jsou nepopiratelné, ale celkový sound zní moderněji – jinak než Mahavishnu Orchestra, Weather Report, Soft Machine nebo třeba Pink Floyd…. Bubenický nástup ovšem přivolá hudební nápor, kdy Goodsallova kytara přiletí z neznáma jako vichřice a zase ustoupí zvuku Lumleyova perlícího elektrického piana a průrazných Jonesových basů (kytarový timbr může přivolat vzpomínku na Carlose Santanu nebo Al DiMeolu), ale nejsme v téhle chvíli zahlcováni nějakým závalem energie, ale spíš připomínanými náladami…. Snivé a podmanivé….

…MAYBE I´LL LEND YOU MINE AFTER ALL – klavírní party do téhle skladby si nahrál Phil Collins. Mají ozvěnu a lehce pateticko romantizující vibraci. Nad ním se vznášejí tajemné sférické vokály. Téma jako vystřižené z nepojmenovatelné vážné hudby navozuje atmosféru snění….

HATE ZONE – divoký nástup bicích v rychlých breacích ve stylu Billyho Cobhama otevírá další skladbu, kterou provází šumění synthesizerů a pak už se rozbíhá vpřed téměř funkový model hudby, kam vstupují výtečně hrané playbacky kláves v rychlých harmonických sestupech a pak jako tornádo zaútočí neskutečné bubenické postupy společně s baskytarou, která vám prorezonuje až do hloubi žaludku. Klávesy převezmou roli výrazného doprovazeče a John Goodsall se rozběhne v divokých vlnách zvukové smrště v mclaughlinovském nátisku, aby se potom opět vrátilo ono pulsující funkové téma. Opravdu famózně zahrané a zaranžované. Brand X ukazují, že patent na špičkovou fusion music nemají jenom v USA, ale i na britských ostrovech a tahle kompozice to potvrzuje v každém rozměru….

COLLAPSAR – křišťálové tóny klavíru jsou doprovázeny kvílení synthesizerů a přichází další vizuální zvukové divadlo astrálního nekonečna. V dlouhých prostorových tónech je možná zakleta severská zádumčivost a úzkost z širokého prostoru osamělé nekonečnosti….

DISCO SUICIDE – do úplně jiného pojetí se vejde další skladba. Jazzrock podle nejlepších pravidel. Rytmické členění je famózní stejně jako akcentované proměny, vedle názvuku latinsko-americké hudby, sem pojednou vstoupí klavírní postupy jako z Rachmaninova nebo Chopina a nad tím se výrazný rockový riff spojuje s impresemi a zvláštními harmonickými postupy. Tomuhle říkám muzikantské souznění. Nehraje zde mechanicky hlavou, ale i srdcem. Cítím ty jemnosti podání a proměn a když se dostanou tyhle záležitosti do vzájemného souladu, dochází alespoň podle mého soudu k ideálnímu stavu. „Diskotéková sebevražda“ je sice hodně abstraktní název pro tuhle skladbu, ale Robin Lumley asi věděl, proč ji takhle pojmenoval. Jedna z nejvýraznějších kompozic na albu…. Collins do ní nahrál vokální part bez zpívaného projevu a vznikl tak opravdu famózní útvar, který mě stále fascinuje tak jako před lety….

ORBITS – výtečné basové intro Percyho Jonese. Krásné motivační téma pro baskytaristy, kteří chtějí být hledači a pátrají po jiném způsobu vyjádření. Příklad, jak famózní Jaco Pastorius dovedl inspirovat svoje následovníky za oceánem ve staré dobré Anglii….

MALAGA VIRGIN – fusion par excellence. Collinsovy bicí s Jonesovými basy jsou hnací motor s turbodmychadlem a do toho vstupuje melancholické a hráčsky vyspělé kytarové party Goodsalla a elektrické piano Lumleyho s dalšími přídavnými elektronickými efekty. Tohle je ovšem superjízda na vysokooktanové palivo. Přesně spočítané akcenty a teď do hry vstupuje tajemnými perkusivními zvuky i Morris Pert a Goodsall střídá elektrickou kytaru za akustickou a je to opět Jones, který nám tady naservíruje takové basové tóny, že nám půjde hlava kolem. Hudební impresionismus a expresionismus si tady zdařile podávají ruce a dotvářejí fiktivní obraz sytých barev střídaných pastelovými a opředenými do lehce průsvitných mlh. Goodsallovy superrychlé běhy na akustickou kytaru vzápětí střídá polyrytmické běsnění, jako když se vzájemně napadnou dva nepřátelské včelí roje… Velký prostor pro přemýšlení….

MACROCOSM – úvodní téma zní trochu mahavishnovsky, ale vstupují do něho méně agresivní melodické prvky a harmonická struktura stojí na trochu odlišných základech. Přesto i zde dochází k stupňování harmonie a vrstvení jednotlivých nástrojových postupů. Goodsall nás zahrne sprchou akustických tónů jako vichřice a pak už zase do tématu vjíždí synthesizery a výtečně profilovaná rytmická sekce. Impresivní nálady jakoby opravdu chtěly dosáhnout zhmotnění iluze makrokosmu v daném pojetí a myslím, že se to opravdu daří. Když posloucháte Collinse, co zde předvádí na bicí nástroje, máte pocit že Collins osmdesátých let je někdo úplně jiný!! Goodsall jede jako ďábel a jeho čmelákovský zvuk kytary svádí honičky s Lumleyovým synthesizerem a dalšími elektronickými komponenty. Finále je opravdu famózní a vrcholí mohutným opakovaným tématem s prolínáním instrumentace. Nezřetelný povyk se pojednou vloží do závěrečných okamžiků a pak zazní virtuální výbuch, který je i koncem této produkce. Další z opravdu famózních muzikantských příspěvků na tohle mistrovské album!

K albu Morrocan Roll se vracím poměrně často a rád a nechávám na sebe působit všechny ty muzikantské jemnůstky i vysoce artistní okamžiky, kterých je albu poměrně dost a dají se rozpoznat už na první poslech. Kdo album nezná, doporučuji mu poslech potmě, a nejlépe zcela sám, pak si myslím, že zbystřené smysly přijmou to co Brand X vytvořili ve vzájemné shodě.
Pět hvězdiček!



reagovat

catcher @ 27.02.2012 18:56:32
Zdravím, Petře!
Zdá se že dejá vu 70's v prostoru Šumavy-Tater stále funguje v jakémsi skupinovém módu. Když narazím na tuhle desku (po těch letech mě již důvěrně známou), vzpomenu na základě úvodní skladby na svoje první setkání s tvorbou téhle formace, a to v kterousi sobotu dopledne na stanici Vltava ... no jasně - Větrník!
Díky tomuhle pořadu jsem získal spoustu impulsů k zaměření se na kapely dosud nepotkané. A dlužno podotknout, že zrovna Brand X se na tehdejším černém trhu moc nevyskytovali, to až pozdějí v early 80's. Jejich propracovanou fúzi jsem v době ústupu klasického art rocku vděčně kvitoval, a přestože byli považováni spíše za 'muziku pro muzikanty', u mě jejich zcela nekomerční sound zabodoval možná víc, než US fúze...
Správná dávka 'akademického chladu z Albionu' osvobozovala tyhle nahrávky od jakéhokoli podezření z komerčních pohnutek. Prostě hudba špičkových muzikantů, hraná (jakoby?,ale zřejmě především) pro vlastní radost...
Prvních pět studiovek má u mě taky pět hvězdiček!
Ve zdejším přehledu alb chybí velmi zdařilý živák LIVESTOCK, sice krátký stopáží, ale plný skvělého feelingu.

Petr Gratias @ 28.02.2012 10:42:37
Zdravím Tě, Catchere.....
díky za Tvoje postřehy.
Napsal jsi to velmi úderně, pamětnicky přesně
a s pocity, se kterými se ztotožňuji...¨
Máš pravdu pro řadu rockerů byli BRAND X dost těžká kláda na akceptování.Cítili tam ten vliv fusion a jakoby se vnitřně nemohli rozhodnout anebo se dohodnout se svým egem, mají-li tuhle hudbu přijmout
anebo ji nechat proplout kolem.
V jiném slova smyslu mohli mít rockeři toho klasického zrna pocity i u některých alb King Crimson (první generace), ale tam ta rocková linie byla agresivně čitelnější.
Jsem docela hrdý na to (a předpokládám, že Ty taky), že jsme v našem mládí dokázali napoprvé rozpoznat mimořádnost téhle hudby, její vnitřnío sílu a muzikantské výboje, které v době punku a skomírajícího hardrocku byly jako neznáme signály z Marsu.
Díky, Catchere... potěšila mě opravdu Tvoje reakce na BRAND X. Zdravím!

Óin @ 28.02.2012 12:14:49
Přidal jsem do diskografie Brand-X ten Livestock - bývalo tady kdysi zvykem živáky do diskografií nezapočítávat, časem se budu snažit to doplnit...

Petr Gratias @ 28.02.2012 13:22:16
Zdravím Óine,
díky za LIVE STOCK...
Pamatuji si, že jsem na přelomu sedmdesátých a osmdesátých tohle album poslouchla
s kamarádem a šla nám z toho hlava kolem.... to by bylo DVD!!Zdravím!

hejkal @ 28.02.2012 16:17:48
Bol to skôr zvyk jednotlivcov, než progboardu. Pravidlá neexistovali (a ani dnes tu nie je jasne povedané, čože je to tá "úplná" diskografia). Osobne mám za to, že oficiálna diskografia zahŕňa štúdiové aj živé albumy. Plus oficiálne vývbery, ale tie dnes nemožno v tej džungli vysledovať, nuž ich do úplnosti nerátam.

PaloM @ 28.02.2012 16:44:21
Ahojte, zaujala ma vaša diskusia. Táto skupina čaká kdesi v útrobách môjho archívu - hardisku, až príde princ, a odkľaje ju. Viem z čítania, že ide o kvalitu, no proste pre inú muziku na ňu ešte neprišiel rad. Keď spomínal Petr, že vy staršie ročníky môžte byť hrdí, že už vtedy popri hard rocku a progres rocku ste boli schopní vidieť aj tu kvalitu, tak tomu veľmi dobre rozumiem. Lebo ja nemám byť vôbec prečo hrdý. Vtedy som jazz, jazzrock či fusion riadne nenávidel. A najviac Mahavishnu. Ten ma iritoval, hral otrasne rýchlo, ničomu som nerozumel. Začalo to na internáte. Zháňal som nahrať si klasiky na kotúčák (D.Purple, J.Tull, LedZep a podobne), tak ma chalani poslali za jedným študentom, vraj všetko má. Skoro ma porazilo. Práve všetky moje vytúžené poklady vymazal a nahral Mahavishnu, Return to forever, Weather Report.
Fusion som začal počúvať zhruba vtedy, keď aj metal, a síce začiatkom 90. rokov. Dovtedy boli pod moju dôstojnosť :-)
Mimo reči, vďaka za pripomienku Brand X, dozrel čas prebudiť ich...

Petr Gratias @ 28.02.2012 19:01:36
Zdravím, PaloM...
Tvoje pocity bych si dovolil skoro nazvat vyznáním....
moc hezky jsi to napsal a myslím, že jsem Tvým pocitům i dojmům porozuměl....
No přeji Ti (společně s Catcherem), aby Tvoje objevování BRAND X bylo pro Tebe příjemným dobrodružstvím. Předpokládám, že se časem přihlásíš vlastní recenzí a rozdělíš se o svoje postřehy a dojmy.
Zdravím!!

dingos @ 20.07.2012 22:13:54
Ahoj Petře!
Tak to je naprosto nádherná recenze. Já tohle album vnímám dost podobným způsobem. Právě před chvíli jsem ho doposlouchal, samozřejmě v noci a sám, jak jinak. Škoda, že ne přímo z desky, ale vinylovej rip ve 24 bitech a 96 kHz rozhodně nebyl špatnej! Poslechl jsem to přes lampy, takže vylezlo spoustu detailů, hlavně veškerý vychytávka na bící a různý perkuse. Co na tom albu je neuvěřitelný, že ačkoliv je to "fusion," tak hudba na mě hudba působí spíš "artrockovým" dojmem a doslova člověka koupe v obrazech. A to mám rád. Celý tohle album mi přijde dost "snivé" (podobně jako třeba Croswinds od B. Cobhama). Zajímavé je srovnání s tou "opravdovou" fusion music v USA, která v tý době, koncem sedmdesátých let byla už dost v úpadku. V tý době i Billy Cobham, Stanley Clarke nebo George Duke vydávali dost ubohou hudbu. Dokonce i tolik oslavované album Heavy Weather na mě působí trochu mdlým dojmem, zdá se mi, že i Weather Report v tý době ztratili něco ze svýho "žáru," který tolik miluju na jejich albech jako Black Market a hlavně Tale Spinnin. Pak už to nebyo nikdy tak "našláplý." Na tomhle albu je opravdu krásný to, že to není jen hudební "matematika," ale že opravdu někam směřuje a má jakousi vnitřní vizi...těžko popsat slovy, no prostě nádhera. Hudba Brand X je prostě skvělá, oproti jiným kapelám, jako by její hudba vůbec nezestárla a to už mluví samo za sebe....