Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 15.05.2011

Blues Band Luboše Andršta, nebo chcete-li Luboš Andršt Blues Band byla vynikající koncertní jednotka. K poslechu blues, stejně jako k jazzu prý člověk musí dozrát. Někteří lidé však ani jako zralí ten neopakovatelný feeling nikdy neucítí a tak je těžké hovořit o tom, co je a není blues a jakou má výpovědní hodnotu. Soudě však podle totalně vyprodaných koncertů a masové odezvy vdy tam, kde Blues Band hrál, zasahoval i mladší ročníky a to bylo dobré znamení....
Rhythm and blues, potažmo jeho deriváty bluesrock nebo elektrické blues, slavily pravděpodobně nejsilnější úspěch ve druhé polovině šedesátých let. V dalších dekádách blues odeznívalo, ale zase se s různými dobovými vlnami vracelo na scénu a je aktivní na hudebním poli prakticky dodnes a to nejen u nás, ale i v zahraničí…
Nové generace bluesových hudebníků objevují emocionální náboj klasických standardů a znovu rozechvívají tóny, vypilovávají výraz a frázují podle černošského modelu tu s větším, tu s menším úspěchem….
Osmdesátá léta u nás zaplavily především new wave a heavy-metal a ostatní hudební žánry byly (i když to neplatilo úplně stoprocentně) do značné míry menšinového charakteru. Přesto se na československém hudebním poli na počátku osmdesátých let objevila skupina Blues Band, která více než pět let znamenala pro domácího posluchače skvělou muzikantskou kvalitu, podepřenou známými jmény a jejich koncerty se staly opravdovou hudební atrakcí, navzdory novým hudebním trendům a alternativám té doby.
Na rozdíl od jiných kytaristů prezentujících elektrické blues, Andršt dokázal vložit do základního dvanáctitaktového blues bohatší harmonii a povznést tradiční formu do náročnější varianty. Byly dokonce činěny pokusy dostat do skupiny i vynikajícího houslistu Jana Hrubého (ex-Etc…), ale nakonec se tato spolupráce nerealizovala…
Jeho koncerty byly hudební událostí a potkávali se na nich nejen milovníci jazzu a blues, ale velmi často i rockeři, kteří hledali klasickou kvalitu výpovědi. Lipa, na rozdíl od jiných domácích zpěváků zpíval na scéně nejen slovensky, česky, ale i veřejně anglicky, což bylo poněkud na svou dobu netypické. Angličtina (jak známo) od počátku sedmdesátých let musela ze zpívaného repertoáru domácích skupin zmizet. Autentické blues (jako hudba utlačovaných černochů) však mělo trochu jiný režim, což domácímu posluchači nebylo proti mysli. Přesto bylo odpovědnými orgány ze setrvačnosti nařizováno, přetextovávat angličtinu do češtiny.Vznikla tak zajímavá varianta zpívaného blues se stylotvornými texty Pavla Kopty a Milana Lasici.
V r. 1983 se jim podařilo natočit album, záznam z koncertu v Českých Budějovicích, které se stalo odrazem jejich hudebního nasazení v ryzí podobě. Pod příznačným názvem Blues z lipového dřeva je vydal o rok později Supraphon. Produkce se ujal Antonín Matzner, nahrávku a mix zaštítil Petr Kocfelda a konečnou zvukovou úpravu Jindřich Straka.

DUŠE V TĚLE – první skladba na albu má energický charakter a patřičnou dynamiku v odpichu a nasazení. Básník Pavel Kopta se ukázal jako velmi šťastná volba. Do bluesové tematiky dokázal vložit vedle běžného manýrismu svoje osobité básnické vidění.

MUJ RODNEJ DUM /Tobacco Road/ – klasické bluesové číslo, s emocionálním Lipovým pěveckým projevem s aktivním spoluprací vnímavého publika a se skvostným Andrštovým sólem.

LEDNOVÝ BLUES – třetí skladba z vlastních autorských zdrojů se drží opět klasické formule, Kulhánkova bezpražcová baskytara tvrdí jazzovým způsobem její základy a Konrádova foukací harmonika a velmi zdařile koloruje vnitřní atmosféru. Andršt, jako hlavní sólista vstupuje do tématu brilantně vystavěným sólem, které se stává ústředním spojovacím stavebním dílem celé kompozice.

BLUES O STÁŘÍ – melancholická atmosféra čtvrté skladby výrazně zpomalí tempo, což podtrhne nostalgie Lipova projevu a zpívaného textu. Kulhánek na bezpražcový Fender Jazz Bass sugestivně moduluje dlouhé tóny, jako na kontrabas, ve stylu fenomenálního Jaka Pastoriuse, stejně jako ohýbané tóny Konrádovy foukací harmoniky. Čistý bezchybný tón Andrštovy kytary dokresluje celkové pojetí.

BROADWAY – převzatý bluesový standard se odvíjí v tajemném experimentálním kouzlení s tóny a perkusivními tóny bicích nástrojů, aby pak celé pojetí plynule přešlo v pojetí rytmického funku, což atmosféru alba výrazně oživuje. Andršt v této skladbě výrazně harmonizuje a vystavěl v ní technicky nejsofistikovanější sólo na albu, zatímco Lipa se pouští v experimentu do jazzového scatu, v němž u nás po mužské linii neměl konkurenci a Kulhánek drží nádhernou rytmickou figuru s Helešicovými těkavými bicími nástroji. Skladba měla velmi osobitou podobu, což se na jiných koncertech dokázalo podle atmosféry prodlužovat podle emocionálních reakcí publika.

BLUES O NEISTOM NÁVRATE – předposlední skladba vrací dramaturgii do klasické varianty pomalého nostalgického blues o věčném hledání, toulání a naději. Lipa se tentokrát opírá o slovenský text, který napsal herec, režisér a dramatik Milan Lasica. Andrštův elektrický lubový Gibson dostal příležitost opět nádherně ohýbat tóny a ve spojení s Konrádovou harmonikou kreslí stylovou atmosféru, podle zvyklostí daného žánru…

TULÁK Z PRÁZDNEHO MESTA – závěrečná skladba vychází opět z klasické tematiky a opět vynikající Kulhánek ždíme skvělé basové tóny s perfektně swingujícími bicími nástroji a Konrád ve stylu Johna Mayalla, dostává jedinečnou příležitost vydolovat z foukací harmoniky emocionální tóny, jež dokáží strhnout publikum…

Lze vyslovit politování, že se nepodařilo Blues Bandu v této sestavě natočit ještě alespoň jedno album (zejména v začáteční sestavě s Kubíkem a Trnkou), které by zcela určitě zajímavým způsobem prokreslilo jejich variantu blues do nové roviny. Za bicími nástroji se občas objevovali i slovenští bubeníci Cyril Zeleniak a Palo Kozma, čímž se rytmické spektrum do značné míry rozšiřovalo, stejně jako v závěrečné fázi této sestavy talentovaný saxofonista František Kop.
Přestavěný Blues Band vydal v r. 1987 sice další album Škrtni, co se nehodí s jinou sestavou, ale hlavní výpovědní sílu se podařilo zachytit především na tomto živém záznamu.
Album se velmi dobře prodávalo a legitimitu tohoto přijetí publikem potvrdila i CD verze, kterou Supraphon připravil k vydání v r. 2003 s remasterovaným zvukem.
Na koncertech sice bylo možno ucítit větší emocionální uchopení (přestože albový záznam je koncertem), ale i tak je album živým svědectvím o tom, že blues je interpretovatelné bez hranic i v české kotlině a na skvělé úrovni... Ostatně to potvrdil Andrštovi i kytarový král černošského blues B.B. King, který si s Andrštěm zahrál na Blues Alive v Šumperku...