fo-ol - @ 22.11.2011 | #

Kolekce nádherných, křehoučkých skladeb brutálně zavražděná Michaelem Kocábem. Tolik necitlivosti, nevnímavosti až tuposti kterou projevil při aranžování prvního alba Marsyas se hned tak neslyší.
První inkarnace Marsyas rozevírá vějíř barev v klasické sestavě skupinového folku důvěryhodný zpěvák + artistní zpěvák + zdravý silný ženský hlas + dvě kytary. Této formulky, načrtnuté kdysi Carter Family a do dokonalosti démantu vybroušené Peter Paul & Mary se drží všechny folkové skupiny, od těch nejtradičnějších (Brontosauři, Žalman) přes folkrockové až k experimetujícím (AG Flek, Nerez, Bonsai) a vědí proč tak činí: je to formule stejné síly a účinnosti jako smyčcový kvartet, jazzová trubka + klarinet + tuba, rocková bicí + basa + kytara, bluegrassová banjo + mandolína + dobro. Fragile, Handle with care.
Hlas i skladatelské schopnosti pozdějšího osvědčeného hitmakera Oskara Petra, zde ve službách vzdušného, rozmáchlého kalifornského folkrocku, činí z této desky vyjímečnou záležitost čnící i nad vysoký standart následujících desek skupiny a skvěle se doplňuje s okouzlujícím plnokrevným zpěvem Zuzany Michnové, upomínajícím na Mamu Cass nebo Mandy Prior, přitom však naprosto osobitém. Civilní přednes Petra Kalandry spolehlivě doplňuje trojhlas, zatímco v sólových partech tvoří žádoucí protiklad k těm dvěma vyjímečným vokálům, ne nepodobný pozici Neila Younga v CSN&Y (Helpless) a koneckonců i v Buffalo Springfield (Out of My Mind). Za nejsilnější písně alba považuji Dívku z plakátu a Zmrzlináře ale písně obstojí jako celek, netřeba vyzobávat rozinky.
Celý předchozí odstavec by měl být podmíněn: byla by to nejsilnější deska skupiny kdyby. Kdyby se producent alba Michael Kocáb nerozhodl ty jemné, křehké písně oplácat naprosto nesmyslným zahuštěným jazzrockovým aranžmá, které zaplňuje veškerý prostor, nedovoluje skladbám dýchat, unavuje uši a které zastaralo mnohem rychleji než výše citovaná formulka skupinového folku. Nedokáži pochopit jak si vůbec někdy někdo mohl myslet že by tohle mohlo fungovat a ještě víc nechápu, že - když už to tedy natočili - si okamžitě po nahrání alba nezacpali uši a nevrátili se pokorně k prostotě původních verzí, protože ta kombinace skutečně rve uši a nevěřím že po světě chodí člověk kterému by se to líbilo. Přitom tyhle skladby určitě lze aranžovat, nahrávky Mamas & Papas nebo CSN&Y jsou vypiplané do detailu a třebas takový George Martin, ten by panečku věděl co s tím! Kocáb to bohužel neví.
Výše jmenované kapely tvoří jasný inspirační zdroj, na koncertních nahrávkách Marsyas ze sedmdesátých let slyšíme právě skladby Beatles a kalifornských kapel z konce sixties, proč se tedy Kocáb při vytváření zvukového vesmíru alba neinspiroval zde? To ví asi jenom on.
Tato tragédie má naštěstí happyend: demopásek natočený o rok dříve u Vladimíra Merty, který tvoří druhý, bonusový disk remasterovaného vydání. Obsahuje přesně tytéž písně zbavené veškerého Kocábovského balastu, pročištěné, s dobrým zvukem. A to je ryzí nádhera pro kterou škoda slov. Tři zářivé hlasy vzpínající na pozadí dvou drnkajících kytar vykouzlí masivní barevný zvuk k němuž netřeba co dodávat.
Hodnocení: původní album **, demo: *****

fo-ol @ 22.11.2011 14:59:27 | #
Přesně tak, zaplať pánbůh za ten "Demo" disk, schválně si ho pusťte na porovnání. Jen podotýkám že jsem nikdy neviděl koncert originálních Marsyas jakož ani žádných jiných Marsyas, když Oskar Petr emigroval ještě jsem ani nechodil na základku. Ale nepatřičnost syntezátorového zvuku desky mne praštila do uší hned a nikdy jsem tuhle desku - na rozdíl od těch dvou následujících - nesjížděl. O to větší objev, doslova dar z nebes, pro mne "Demo" disk je. Nemám vůbec nic proti Kocábovi ani proti aranžování folkových desek, naopak, líbí se mi swingující Plíhalovy desky, kabátek který Nohavicovi ušil Neřež, ba i trampskému folku Wabi Daňka sluší AG Flekovské aranže. Ale tohle spojení zkrátka považuji za vyjímečně nešťastné, zvlášť když si pořád představuji co by s tímto materiálem udělal ten George Martin :)