Marsyas - Marsyas (1978)

22.11.2011 fo-ol | #

Kolekce nádherných, křehoučkých skladeb brutálně zavražděná Michaelem Kocábem. Tolik necitlivosti, nevnímavosti až tuposti kterou projevil při aranžování prvního alba Marsyas se hned tak neslyší.
První inkarnace Marsyas rozevírá vějíř barev v klasické sestavě skupinového folku důvěryhodný zpěvák + artistní zpěvák + zdravý silný ženský hlas + dvě kytary. Této formulky, načrtnuté kdysi Carter Family a do dokonalosti démantu vybroušené Peter Paul & Mary se drží všechny folkové skupiny, od těch nejtradičnějších (Brontosauři, Žalman) přes folkrockové až k experimetujícím (AG Flek, Nerez, Bonsai) a vědí proč tak činí: je to formule stejné síly a účinnosti jako smyčcový kvartet, jazzová trubka + klarinet + tuba, rocková bicí + basa + kytara, bluegrassová banjo + mandolína + dobro. Fragile, Handle with care.
Hlas i skladatelské schopnosti pozdějšího osvědčeného hitmakera Oskara Petra, zde ve službách vzdušného, rozmáchlého kalifornského folkrocku, činí z této desky vyjímečnou záležitost čnící i nad vysoký standart následujících desek skupiny a skvěle se doplňuje s okouzlujícím plnokrevným zpěvem Zuzany Michnové, upomínajícím na Mamu Cass nebo Mandy Prior, přitom však naprosto osobitém. Civilní přednes Petra Kalandry spolehlivě doplňuje trojhlas, zatímco v sólových partech tvoří žádoucí protiklad k těm dvěma vyjímečným vokálům, ne nepodobný pozici Neila Younga v CSN&Y (Helpless) a koneckonců i v Buffalo Springfield (Out of My Mind). Za nejsilnější písně alba považuji Dívku z plakátu a Zmrzlináře ale písně obstojí jako celek, netřeba vyzobávat rozinky.
Celý předchozí odstavec by měl být podmíněn: byla by to nejsilnější deska skupiny kdyby. Kdyby se producent alba Michael Kocáb nerozhodl ty jemné, křehké písně oplácat naprosto nesmyslným zahuštěným jazzrockovým aranžmá, které zaplňuje veškerý prostor, nedovoluje skladbám dýchat, unavuje uši a které zastaralo mnohem rychleji než výše citovaná formulka skupinového folku. Nedokáži pochopit jak si vůbec někdy někdo mohl myslet že by tohle mohlo fungovat a ještě víc nechápu, že - když už to tedy natočili - si okamžitě po nahrání alba nezacpali uši a nevrátili se pokorně k prostotě původních verzí, protože ta kombinace skutečně rve uši a nevěřím že po světě chodí člověk kterému by se to líbilo. Přitom tyhle skladby určitě lze aranžovat, nahrávky Mamas & Papas nebo CSN&Y jsou vypiplané do detailu a třebas takový George Martin, ten by panečku věděl co s tím! Kocáb to bohužel neví.
Výše jmenované kapely tvoří jasný inspirační zdroj, na koncertních nahrávkách Marsyas ze sedmdesátých let slyšíme právě skladby Beatles a kalifornských kapel z konce sixties, proč se tedy Kocáb při vytváření zvukového vesmíru alba neinspiroval zde? To ví asi jenom on.
Tato tragédie má naštěstí happyend: demopásek natočený o rok dříve u Vladimíra Merty, který tvoří druhý, bonusový disk remasterovaného vydání. Obsahuje přesně tytéž písně zbavené veškerého Kocábovského balastu, pročištěné, s dobrým zvukem. A to je ryzí nádhera pro kterou škoda slov. Tři zářivé hlasy vzpínající na pozadí dvou drnkajících kytar vykouzlí masivní barevný zvuk k němuž netřeba co dodávat.
Hodnocení: původní album **, demo: *****
reagovat

Petr Gratias @ 22.11.2011 09:16:50
Zdravím Fo-ola....
ano - s Tvou recenzí se takřka ve všem s Tebou shodnu - vnímám to značně podobně.
Marsyas byli v sedmdesátých letech první folkrockovou kapelou, která v Supraphonu dosáhla na první regulérní album.
Na Marsyas jsem hodně chodil a zvykl si na jejich akustické jiskření a krásné vokální party ve stylu CSNY. Takhle to tehdy u nás nedokázal nikdo prezentovat tak dobře jako oni. První album ale pro mě bylo zklamáním. Michael Kocáb byl jistě výtečný klávesový hráč a aranžér z jazzrockového světa, ale pustit ho na album folkrockového ražení, to byla fatální chyba!
Zbytečné klávesové party a rytmizování skladeb, které měly křehkou konstituci a ve kterých se překrývala díky těmto aranžím celková stavba nádherných harmonií - to bylo pro Marsyas medvědí službou.
Zajímavé texty, výtečný vokál Oskara Petra, nádherný ženský projev Zuzany Michnové a ryzí písničkářství posledního českého hippie Petra Kalandry se tak dostalo do nezáviděníhodného postavení. Nevím, možná mělo být nahráno album jenom v triu - bez bicích, baskytary, smyčců, kláves... aby vynikla bezpostřednost jejich projevu a cítění. Chápu, že kapela podle modelu CSN, Neila Younga, Joni Mitchell... chtěla mít modernější aranžmá, ale přiaranžování klavíru, violoncella, flétny, houslí, percussion by bylo mnohem přijatelnější a stylově logičtější, než mňoukání synthesizeru, perlení elektrického piana Fender-Rhodes a bicích nástrojů s baskytarou.....
Samozřejmě chápu, že vývoj se nedal zastavit a na dalším albu se už uvažovalo jinak, ale tady stáli Marsyas poprvé před posluchačem s prvním albem a to mělo deklarovat jejich prvotní ryzí názor....
První album už měli natočit někdy v letech 1973-1974, ale v těchhle letech neměli šanci, na rozdíl od Plavců a Zelenáčů, se kterými naštěstí nikdy neměli nic společného....
Album poslouchám a vnímám jeho přednosti, ale teprve Kousek přízně je pro mě tím hlavním výkladní zbožím značky Marsyas,,,,

PaloM @ 22.11.2011 10:11:50
No neviem, prvý raz čítam či počujem o nejakom balaste od Kocába na debute Marsyas. So známymi sme sa v minulosti zhodli, že je to kvalitný folkový album. Vždy som to LP/CD mal rád tak, ako je. Nevidím teda žiadnu tragédiu a nebudem sa hrať na experta na objavovanie balastu. Pre objektívnosť si to znova vypočujem "v novom svetle poznania balastu". A nerozumiem potom, prečo je výsledné hodnotenie za 5 bodov.

luk63 @ 22.11.2011 10:23:57
Mě bohaté proaranžování na této desce nikdy nevadilo, spíš naopak. Asi proto, že nejsem folkař. Navíc v té době bylo u nás zvykem do studia přibrat řadu muzikantů a udělat nahrávky nejenom v základní sestavě. Také Kocába a spol. musel ke spolupráci na této desce někdo pozvat - nejspíše členové Marsyas. To obecně.

K fo-ol: u LP The Progress Organization: Barnodaj ti nevadilo, že nejde o čistý rock v klasické čtyřčlenné sestavě, ale je tam řada hostů a bohaté aranže?

Hikoki777 @ 22.11.2011 10:53:52
Taky souhlasím s tím, že jsem se nikdy nevšiml nějakého ´balastu´ Michala Kocába,a na základě této recenze si album znovu poslechl a musím říct, že na mě to působí přesně opačně. Aranže Kocába jsou svěží a stálé moderní a dodávají ryze folkové hudbě jiný rozměr. Experimentování a aranžování podobného druhu k té době patřilo a výše zmiňování C,S,N(Y) měli v druhé polovině 70 a 80 letech velmi různorodě koncipované nahrávky.

Petr Gratias @ 22.11.2011 11:17:18
Reagování je viditelně směrováno na Fo-ola....
já bych si jenom dovolil připomenout, že například pozdější člen Marsyasu - violoncellista Jaroslav "Olin" Nejezchleba se rovněž staví ke kocábovskému aranžování zbytečných kláves a smyčců hodně zdrženlivě (viz seriál Bigbít)a je pravda, že Marsyas byli v dané době vnímání především jako akustické trio - dokonce v nějakých Písničkách pod rentgenem vystoupili s kytarami, jenom za hostování Daniela Fikejze na klavír.
Setkal jsem se s názory náročnějších folkařů, kteří brali raný Marsyas jako výraznou kvalitu, že to nebylo šťastné řešení a že to co znali z koncertů se najednou na albu proměnilo v něco méně přijatelného a zbytečně komplikovaného...
Vzpomínám si, že Marsyas v dané době také spoluúčinkvali s Combem Pražského výběru (jazzrockového) s Michaelem Kocábem (el. piano), Ondřejem Soukupem (bass), Jiřím Niederlem (sax), Vratislavem Plachetou (drums)a Zdeňkem Fišerem (g)někde v zahradách na Pražském hradě a v triu zpívali jenom vokály....
Osobně si myslím, že Kocáb udělal spoustu užitečné práce pro jiné - jako skladatel, aranžér, hudebník (Martha Elefteriadu, Eva Olmerová - dvě alba....)
tady bych se ale zdráhal soudit, jestli to bylo to nejlepší řešení.....
Ale samozřejmě je to věc názoru a cítění....

luk63 @ 22.11.2011 12:11:58
A protože to každý slyšíme po svém a jinak, proto je nakonec dobře, že poslední vydání na CD obsahuje i bonusový disk, kde Marsyas hrají stejné písně jenom v triu. A všichni jsou konečně spokojeni.

Petr Gratias @ 22.11.2011 13:18:36
Luk63 to krásně zakončil.
Byl by to dobrý politický vyjednavač a příslušník
diplomatického protokolu... líp bych to určitě nenapsal (myslím to vážně bez ironického špičkování, Luku63.... nevýhoda písemného projevu tkví v tom, že si nemůžeme vidět do tváře, proto to možná zbytečně zdůrazňuji)
Fakt hezky shrnuto.
Zdravím!

fo-ol @ 22.11.2011 14:59:27
Přesně tak, zaplať pánbůh za ten "Demo" disk, schválně si ho pusťte na porovnání. Jen podotýkám že jsem nikdy neviděl koncert originálních Marsyas jakož ani žádných jiných Marsyas, když Oskar Petr emigroval ještě jsem ani nechodil na základku. Ale nepatřičnost syntezátorového zvuku desky mne praštila do uší hned a nikdy jsem tuhle desku - na rozdíl od těch dvou následujících - nesjížděl. O to větší objev, doslova dar z nebes, pro mne "Demo" disk je. Nemám vůbec nic proti Kocábovi ani proti aranžování folkových desek, naopak, líbí se mi swingující Plíhalovy desky, kabátek který Nohavicovi ušil Neřež, ba i trampskému folku Wabi Daňka sluší AG Flekovské aranže. Ale tohle spojení zkrátka považuji za vyjímečně nešťastné, zvlášť když si pořád představuji co by s tímto materiálem udělal ten George Martin :)

jiří schwarz @ 16.12.2015 02:36:58
Krásná diskuse ... dost souhlasu s Petrem G v jeho příspěvcích.
Já na ně chodíval různě po klubech (vzpomínám: Rychta, Beseda). Byl to klasickej výsměch rudého Supraphonu, že první deska vyšla až takhle pozdě (samozřejmě nebyli jediní - naopak, tak to prostě bylo s většinou dobrejch kapel, tedy pokud se LP vůbec dočkali dřív, než se rozpustili, či byli rozpuštěni).
A když konečně vyšla, byl jsem byl tím soundem, tolik jiným od běžných koncertů a naposlouchaných verzí, trochu zaraženej (tedy já jako pamětník, podobně jako fo-ol o mnoho později - ostatně gratuluju Ti k přehledu o muzice z dob, kdy jsi ještě tahal kačenu :-). Ale alternativní rybníček byl koncem sedmdesátek u nás tak malej, každej znal každýho, bigbíťáci byli na vymření (živili se jako doprovodní muzikanti různejch režimem tolerovanejch quasi-hvězdiček), a štafetu dobrý muziky prostě nesli jazz-rockoví muzikanti. Proto ta spolupráce, která té desce i podle mého soudu skutečně dost ublížila, ubrala na zemitosti, spontaneitě projevu. Pravda, podobnej pocit jsem měl z mnoha dalších desek, produkovanejch v tý době. Ale: byla to první deska oblíbený kapely, a mám ji přesevšechno dost rád.