Reakce na recenzi:

Brejlovec - @ 16.07.2012

Skupina Marsyas vždy pro mne představovala prestižní
hudební vyjádření svým posluchačům, od hudby počínaje, přes texty a zpěvem konče. Vždy dokázala "naservírovat" ty nejlepší kousky, které korespondovaly s dalece utajeným západním světem a zde
vytvářely jakési anestetikum na malém ostrůvku svého
vlastního světa skupiny, která ráda svým věrným posluchačům nechávala dvířka otevřena. Na ostrůvek, kde bylo vyslyšeno obyčejně všedním prosbám, jež by jinde byly ztěží vyřčeny. Oáza, jež pěla hlasem hudebníků, jimž na onom hlase hodně záleželo, aby se nikdy nestal monotónní šedí,
ale aby byl vždy barvitý, lahodný a překvapující. A tím nemyslím pouze hlas jako zpěv takový, ale myšlenky a cítění hudebníků či hudba samotná. Hlas, jenž k nám promlouval a po dlouhé pauze snad bude na nás promlouvat i dnes, nás nikdy nenechal na holičkách a vyvarovával nás od vykolejení z dráhy progresivního rocku někam na kamenitou mez pokleslého popového kýče.

Podobně jako u Blue Effectu, (použiji tohoto komparování, byť se jedná o trochu odlišný žánr) zde určití členové, jež během let přicházeli a odcházeli, ovlivnili celkovou koncepci repertoáru a posléze i desku celkově, která vždy kuriózně vycházela těsně v rozpadu dané sestavy. (Jak ovšem podotkla jedinná vůčí osobnost Marsyasu napříč léty, Zuzana Michnová, v seriálu Bigbít)

V této sestavě, ovlivněnou Olinem Nejezchlebou, došlo k přesunutí se od vícehlasých vokálů k spíše sólovým zpěvům, otevírající prostor k vyjádření všem členům a jejich vyniknutí. Bylo zde střídání
rytmicky a rockově "dravějších" kousků s akustickými, klasicky folkově bluesovými skladbami, podobně jako u Vládi Mišíka, jemuž se tato kombinace dvou žánrů velmi líbila a přinesla mu i určité úspěchy.

SVÁTEK " Náš svátek začíná, tak co by ses bál"
Ano, poslouchání desek Marsyasu bylo vždy a bude pro mne svátkem, ani zde se není čemu bát. Sborovým vokálem vstupujeme do skladby a za mikrofonem slyšíme autorku Zuzanu, jež nám během krátkých dvou a půl minut vylíčí svůj osobní život, za podpory Skálových riffů a dusavé Petráskovy rytmiky.

NÁVŠTĚVA NOCI .. a následuje první akustika, rovněž ve stejné stopážní délce. Olinovo violocello spolu
s playbacky vrtev kytar vytváří celistvou plochu vykreslující příjemnou letní noční atmosféru, do které se plně opře Petr Klalandra spolu s křovím sboru v refrémech. Rovněž skladba z pera Michnové,
jednoduchá, ale klenoucí se hudební linka, text její osobité obrazotvornosti.

LEONARD kdo jiný, než Leonard Cohen, jemuž Michnová tuto skladbu věnovala za nevšední hudební zážitek z jeho koncertu, o němž popisuje během tří minut, a to nejen textem, ale i příznačnou melodií.
Význačná jsou výřivá tabla hostujícího Vlastimila Marka.

JÁ A MŮŇA skladba, kterou napsala Zuzana Petrovi přímo na tělo. Hudební spoluautor Pavel Skála zde vytvořil kytarový riff, od kterého se odvíjí celý děj. Od Olinova kravího zabučení se přemístíme kamsi do Divokého západu, kde Kalandra, coby pasák krav, nám vyloží s foukačkou svůj nelehký životní osud.
MARSYAS A APPOLON Asi nejsilnější a nejzásadnější pilotní skladba celého alba. Kytary spolu se smyčcem otevírají starořeckou báji o satyrovi Marsyovi a jeho zápasem s bohem Appolonem.
Ke kytarám se posléze v refrénu připojí minimalistické, ale úderné bicí, jež dokreslují mrazivou atmosféru, stejně tak jako hostující Skoumalovy klávesy. V neposlední řadě sytý, ničím nezaměnitelný vokál Michnové .
Uzavírá se tu jeden kruh, neboť Karel Čapek byl touto bájí inspirován k pojménování své knižní sbírky fejetonů. Tato kniha díky bizarní náhodě inspirovala Zuzanu Michnovou k vytvoření názvu kapely a po sléze napsala a složila počestnou skladbu zasvěcenou nešťastnému osudu Marsyovu.

BARÓZA kolíbavá a ospalá Skálova melodie nás zavede do zavírajícího se baru. Úvodní šum odcházejícího davu a zvedání židí, k němuž se přidá violoncello a líné údery bicích. Kalandra nám ve svých pár řádcích dá dobrou noc na rozloučenou první straně desky. Vynikající je rovněž Zuzanin bezeslový vzdychavý feeling ukončený hlubokým smíchem.

MÁŠ NA MĚ PRÁVO Ponurnější nálada sedmé skladby je prokreslena Skálovými ryffy na elektriku ve vyvážené kombinaci Skoumalových kláves. Údenější rytmika, do níž se Kalandra opře jak svým vysokým úpěnlivým hlasem, tak i ostrými hvizdy své foukací harmoniky. Rovněž další silná mrazivá sladba.

CO TĚ ČEKÁ Petr Skoumal, který nikdy nezapře svou nápaditost, skvěle se opět zapojil svou hrou, tentokrát k akustice. Romantičtější poloha, která zazněla i v Hřebejkově Pupendě. Hudební autorské propojení Michnové se Skálou rodilo vždy dobré ovoce, neboť toto propojení bylo provázáno životním souzněním. Škoda, že těch společných hudebních děl nebylo více. (Zlato a stříbro, Já a Můňa, Co tě čeká)

TAK TOHLE SE STÁVÁ Prostor dostává Pavel Skála, a to nejen instrumentálně, dokonce i zpěvně a textově, což u něj není úplně obvyklé. Jeho hlas
je rovněž zajímavý, příjemně oživil toto album.

JEDEN INZERÁT Ano, Zuzanina poezie ani její hudební rukopis se nedá s ničím zaměnit. Vždy vychází ze všední životní situace, kterou ji takto pokaždé činí více než zajímavou. Rytmicky jako by se sem vloudilo
reggae, ve spojením s Petrovou foukací harmonikou, feelingem a poťukáváním Zuzany na kravský zvonec tvoří malou bizarnost.Po Olinově hýkavém přizvukování se mi pokaždé vyloudí úsměv nad celou touto hudební hříčkou.


PODZIM typické Kalandrovo upřímné blues, jež na nás zapůsobí svou nostalgií a melancholií a lidskou opuštěností a samotou. Prostřední pasáž se šuměním deště vytváří skvělou zvukovou hloubku.

JEN TAK Na závěr nás z Kalandrovy pochmurné meditace pynule vytrhne veselá Zuzanina melodie a sní její elán k přípravě jakési slavnosti. Slavnosti, jakýsi epilog úvodního Svátku.

Sice je zde možná cítit náznak rozervanosti kapely, ale byli zde konečně vyzdvihnuti členové a jejich hudební a pěvecké dovednosti. Hlavně zde figuruje na postu baskytaristy Olin, jenž se s tímto pro něj odlišným nástrojem dokázal bravurně vyrovnat a posílit rytmiku, na níž zvukově celá tato deska stála, neboť měla důraznější odpich oproti předchozí desce.
Nemyslím si, že by na rozdíl od Kousku přízně toto album něco postrádalo, uděluji necelých *****.
Další přínos do sbírky vynikajících domácích alb.