Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 03.05.2013

Na vydání třetího alba pražských Marsyas jsem netrpělivě čekal. Druhé album mě úplně dostalo a uvědomil jsem si nezastupitelnost téhle hudby na naší domácí scéně. Přivolávali mi Kalifornii šedesátých let a vytvářeli představu „českých Crosby Stills And Nash“. Třebaže brněnský Folk Team a zlínský AG Flek měli svoji úroveň, Marsyas seděli na pomyslném trůnu a teprve nástup Nerezu znamenal opravdovou vážnou konkurenci, třebaže jejich stylové směřování bylo odlišné. Pozoruji, že Marsyas tady příliš nezabírají a tak si považuji za čest tohle trochu změnit a nabídnout svůj pohled na jejich třetí řadové album…

SVÁTEK – krásný trojhlas a capella a pak už začne tikat hudební doprovod. Musím konstatovat, že se sem vloudily prvky reggae, jak zjišťuji. Máme tady bubeníka jako legitimního člena kapely a baskytarové party se s nimi dobře spojují. Žádné bubenické komplice, v téhle hudbě se to ani neočekává a nedělá. Zrytmizování melodií skladbami prospívá, ale řekl bych že ne úplně stoprocentně. Příjemný písničkový úvod..

NÁVŠTĚVA NOCI – ano, tohle je Petr Kalandra – český hippie – mimořádně vytečně vystavěná skladba. Perfektní melodická souhra a krásné harmonie zdobené akustickými kytarami a violoncellem Jaroslava Olina Nejezchleby. Šustění činelů a lehké ozdůbky elektrické kytary. Myslím, že tohle je klasický model hudby, v jaké byli Marsyas vždycky nejsilnější a jsem rád, že se tahle linie ani na novince neztrácí. Olin Nejezchleba nám ukáže, že na konzervatoři se přece jenom „něco naučil“ od klasiků a závěr je jako partesu…

LEONARD (věnováno Leonardu Cohenovi) – tak tohle je můj možná nejoblíbenější kousek z alba vůbec. Fantastická atmosféra psychedelie šedesátých let okořeněná lehkým undergroundovým oparem. Vynikající party violoncella a máme zde vedle percussion i tabla šamanského Vlastimila Marka. Zuzana Michnová je paní zpěvačka. Její vokál je krásně otevřený s velmi podmanivou barvou hlasu. Vokální doprovody ostatních se s ní společně s kytarovými party jedinečným způsobem doplňují….

JÁ A MŮŇA – tak tohle je kytarový koncert precizního Pavla Skály. Petr Kalandra sice není se svým hlasem ve výškách úplně sebejistý, ale cítí styl a frázování a tak tady máme krásné americké country-folk-blues. Vyprecizované kytarové party, foukací harmonika, drumble, tleskání navodí atmosféru jam session v maximální lidské pospolitosti. Když poslouchám text, tak mě mimoděk, ale neodbytně napadne textové téma, které je známé ze slavného hitu Jimi Hendrixe – Hey Joe (od Billyho Robertse). Epický příběh o vztahu, nevěře a vraždě je vděčným tématem pro zpívaný text, i když ne doslova a do písmene přesně stejný jako Joe, který prchá do Mexika…. Velmi přesvědčivé a výtečně zahrané včetně zvonivých flažoletů….

MARSYAS A APOLLÓN – nesporně hlavní hit na albu. Podařilo se zde vystavět nádhernou nosnou melodii a díky vynikající interpretaci Zuzany Michnové a její klasickému lyrickému tónu zde máme mytologický příběh….. Výtečně proaranžované akustické kytary, violoncello, v pozadí šumění varhan Petra Skoumala (!) a podíl elektrické kytary. Pavel Skála je opravdová kytarová posila par excellence pro kapelu a jeho vyvážené aplikace elektrických a akustických nástrojů je jedinečné. Příjemná nostalgie je doprovázena nenásilnými Petráskovými bicími. Tohle by klidně mohli hrát Crosby Stills And Nash nebo sám i Neil Young. Velmi silná a nezávisle melodicky originální píseň….

BARÓZA – zcela překvapivě sem vstoupí jazz. Nádherná periferní atmosféra první republiky někde na Malé Straně. Začouzená hospoda, nebo kabaret lehce před půlnocí a výstižná. Nejprve jsem si myslel, že zde hostuje Honza Hrubý, ale violoncello a housle si nahrál Olin Nejezchleba sám. Úžasným způsobem se sem podařilo vložit takovou porci nostalgie že na mě vždycky leze nespecifikovatelný smutek, který nebolí, včetně toho famózní rozlomeného akordu na dvanáctistrunnou kytaru v závěru. Petrovi Kalandrovi skladba jednoduše sluší. Velmi stylové….

MÁŠ NA MĚ PRÁVO – v téhle skladbě sem vstoupí bigbít kořeněný reggae, které zde už jednou bylo. Petrásek sice není žádný Hrubeš nebo Šedivý, ale jeho party na bicí jsou čisté, samozřejmé a přinášejí sem porci vzruchu. Nechybí foukací harmonika a dobře natočené basové party a odespávané kytarové doprovody. Dobře proaranžované vokální party, zase přivolají CSN a myslím, že skladba by se mohla hrát i v rádiích.

CO TĚ ČEKÁ – krásně rozlamované akordy a violoncello se Zuzaniným hladivým vokálním podílem. Své ženství dává nepatetický krásným způsobem najevo. Výtečný harmonické zvraty. Tak tohle je další klasický model marsyasovského stylu. Pavel Skála pracuje s velkým citem s doprovody i kytarovými spojovacími můstky. Nádherná balada s krásnými rozevřenými harmoniemi a kytarovými party. Až lituji, že jim není popřáno více prostoru, jejich dopad by byl ještě hlubší. Obdivuji Zuzaniny texty. Jsou nezávislé, ale neprovokují. Mají svůj vlastní svět, který vás svými dotyky a tématikou oslovují, jste –li schopní naslouchat….

TAK TOHLE SE STÁVÁ – a máme tady blues. Pavel Skála ho pojímá s jedinečnou lehkostí a čistotou prezentací. Jako zpěvák ale není to pravé ořechové. Sice dobře frázuje, ale jeho hlas není nastaven na sólovou prezentaci. V téhle chvíli mi tady chybí Oskar Petr, který už byl v emigraci. Pak sem vstoupí rhythm and blues se skoumalovskými varhanami, důraznou baskytarou, bicími a foukací harmonikou. Zuzana ve zpěvu vypomáhá a máme tady další velmi příjemné odbočení do hudby, která s marsyasovským folkrockem vnitřně souzní, i když je z jiného těsta.

JEDEN INZERÁT – osmdesátá léta u nás byla nejen ve znamení nástupu heavy metalu, ale i nové vlny a taky reggae. Marsyas měli potřebu se v daném stylu „omočit“ také. Podobně jako ve stejné době třeba i navrátivší se Etc… nebo Framus. Nedvím, nejsem milovník tohoto stylu. Musím ale konstatovat, že se s ním Marsyas vyrovnávají velmi dobře a beru skladbu tak tak trochu jako legrácku a ironii, kam vstupuje svými „novovlnnými postupy“ Olin Nejezchleba. Nevím co na skladbu příznivci Babaletu Aleše Drvoty nebo Yo Yo Bandu bratrů Tesaříkových, ale já bych dal spíš přednost jinému typu skladby, který by lépe souzněl s jejich stylem a v dobách vinylů by tak píseň „nezabírala“ na albu místo…. Ale je to věcí názoru…

PODZIM – krásná melodie. Nádherné rozbrnkané party harmonických proměn dvanáctistrunné a šestistrunné kytary s Pavel Skálou a sekundujícím Petrem Kalandrou, který píseň interpretuje. Nádherné spojovací můstky. Jako bych cítil tak trochu vliv Grega Lakea a jeho krásných akustických balad. Velmi dobře proaranžované. Řekl bych, že formálně jedna z nejkomplikovanějších písní na albu. Podzim evokuje smutek, stíny v duši a tohle všechno slyším v tom zvonění a vibracích tónů. Bzučení synthesizeru a ty krásné proměny mollových a majových akordů…. Nádherně procítěné, prostě par excellence!

JEN TAK – poslední skladba tak trochu v duchu první skladby. Kruh se pomalu uzavírá. Epický příběh se velmi dobře mísí s pulsací rytmiky bicích, percussion, basů a kytarových doprovodů. Dobře seřízené vokály jsou samozřejmé a strhující a Skála zde pracuje s elektrickou kytarou v mírně dravějším rockovém stylu. Tak trochu J. J. Cale, Chris Rea… Energický závěr bez smutnění, který předznamenává proměny stylu Marsyas, která je vývojově neodbytná…

Myslím, že album Kousek přízně je přece jenom o něco lepší, ale je to jen pocit. Drtivá většina hudební produkce je zde na špičkové úrovni a dokáže mě vnitřně oslovit natolik, že ubírat hvězdičky jednoduše nemohu. Nová tvář kapely reaguje na dobové trendy osmdesátých klet, ale přesto nezapuzuje minulost, ze které Marsyas vycházejí. Výtečné vokální výkony, kreativní osobit texty a výtečný zvuk alba. Pět hvězdiček album unese.