Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 01.05.2013

Steeleye Span patří mezi moje oblíbence na Britských ostrovech a tak jsem si od nich postupně pořídil více alb. Myslím, že jejich postavení v Británii neohrožují ani více známí Fairport Convention (kteří byli v počátcích více rockovější než Steeleye Span), Decameron, Pentangle, komerčnější Lindisfarne, kteří se pohybují v podobné hudební oblasti. Steeleye Span jako jedni z prvních ryze folkových sdružení pochopili, že citlivá elektrifikace kapely jejich specifickému soundu neubližuje a že neriskují ztrátu puristického publika, které striktně trvá na akustických nástrojích. A navíc osloví i trochu jiné, stejně vnímavé publikum…
Vpravdě famózní úspěch alba Below The Salt (1972) znamenal pro Steeleye Span posílení jejich prestiže, ale zároveň i zavazoval k tomu, aby na sobě kapela dále pracovala a když ne zvedala pomyslnou laťku kvality ještě výš, aby se ji snažila alespoň udržet. A myslím, že o tom je i album Parcel Of Rogues, které tady kromě Zdeňka pravděpodobně ani nikdo nezná. O důvod víc, abych s ním progboardisty blíže seznámil…

ONE MISTY MOISTY MORNING – kombinace elektrické mandolíny a elektrické kytary s boosterem ve folku? U Steeleye Span nic nenormálního. Ud prvních tónů cítím velkou muzikálnost a velký harmonický záběr. A už je tu Maddy Prior se svým čistým až křišťálově jasným vokálním projevem a postupně se přidává baskytara Ricka Kempa. Fantazie. Důrazné basové akcenty s kytarou připomínají barokní fugy a spojení mandolíny Petera Knighta s kytaristou Bobem Johnsonem je krásně průrazné a keltsky furiantské a když sem připojím ten mocný sborový vokál, je zde zaděláno na opravdu jedinečný písničkářský podíl…

ALISON GROSS – hráč na elektrickou kytaru Bob Johnson, a multiinstrumentalista Peter Knight a baskytarista Rick Kemp jsou instrumentálními pilíři kapely a jsem fascinová s jejich úžasné souhry, která zní velmi hutně a jejich harmonie s podílem druhého kytaristy Tima Harta a Maddy Prior zde představuje jedinečné uchopení hudební fomry. Je to barvité, proměnlivé a jiskřivé v každém akordu, tónu a rytmu. Bob Johnson sem vkládá rockový prvek díky své zaostřené elektrické kytaře a uměřeně, přesto nevyhýbavě sem vsazuje výrazný stavební kámen. Skotské písničkářství je vzdorné a rebelantské, přesto hladí svým harmonickým podílem. Závěr je ovšem zcela nečekané. Až destruktivně syrově zkreslený nástup elektrické kytary tříští harmonii do zcela nečekaného závěru…

THE BOLD POACHERS – akustické kytary a posmutnělý hlas Tima Harta připomíná starého unaveného trubadúra, navštěvujícího stará šlechtická sídla a zpívá o nehynoucí slávě staré Anglie a odbojného Skotska. Jeho hlas se nese nad virtuálními vřesovišti mezi mlhami a skalnatými pásy Grampian. Na Hartou hlas je třeba si trochu zvyknout. Jeho nosovka hodně vyčnívá, ale ve spojení s Madyiným ženským druhým hlasem zde máme další, tentokrát melancholičtější píseň. Instrumentace prolíná akustické nástroje s elektrickými kytarami a houslemi. Zajímavý kousek….

THE UPS AND DOWNS – tak tohle je tradiční skotský jig. Tanec, který u nás známe jako „obkročák“, který historie prapodivně vsadila do chodského prostředí. Je zvláštní jak se oblast Chodska spojuje v širokých kruzích z keltskou hudbou. Ostatně – Bohemia – země Bójů – to jsme také tak trochu my – pro někoho víc Slované, pro někoho Keltové (!?) Rytmické, taneční, pozitivistické a uvolněné. Peter Knight je na mandolínu opravdový virtuos a když se spojí s Hartovou akustickou kytarou a důraznými Kempovými basy – už není co dodávat….

ROBBERY WITH VIOLINS – tak tohle není Jimi Hendrix…. Mocné zvuky wah wah pedálu spojí elektrickou kytaru Boba Johnsona s elektrickými houslemi Petera Knighta. Famózní muzikantská práce. Pregnantní basové linky na pokraji funku (!?), což by v daném typu hudby nikdo nečekal. Tohle je instrumentálka jako pila. Instrumentace se prořezává melodickými linkami a jen mohu litovat, že skladba není ještě delší. Opravdu vynikající skladba, kterou docení milovník opravdového hudebního mistrovství – lhostejno, zdali je folkař nebo rocker.

THE WEE WEE MAN – výrazné rytmické akcenty a důrazná akordická proměna. Máme zde dokonce i bicí nástroje, které vedle výtečných basů nahrál Rick Kemp. Nejsou složité, ale důrazně pronikají do struktury skladby. A opět výtečně seřízené hlasy Tima Harta, Ticka Kempa, Petera Knighta a za nimi i Maddy Prior. Tohle je téměř hudební kantáta. Krásně proaranžované spojení vokální složky s hudební instrumentací. Velmi muzikální a strhující svým projevem…

THE WEAVER AND THE FACTORY MAID – a zase tu máme příležitost pro Maddy Prior. Její hlas zní velebně a ve své šíři by si vystačil sám, aby pokryl širokou harmonii. Barevnost jejích vokálu vás oslní. Přesto tu máme elektrické housle a elektrickou kytaru s delayem, které vytvářejí zvláštní zpoždění vsázených tónových kreacích. Baskytara důrazně akcentuje jednotlivé doby. Hudba mírně graduje a houslový podíl s elektrickou kytarou a mandolínou se rozšiřuje a máme zde i národní nástroj dulcimer, na který hraje Hart. Do hlasu Maddy Prior se dostávají jisté znaky ženské rozhodnosti a poměr mezi křehkostí a vrtošivostí ženských povah, jakoby zde bylo demonstrováno už v názvu – tkadlec a děvče z fabriky. Nádherně ovšem zní playbackovaný vokál Maddy – která zde nahrála opravdovou ženskou polyfonii. Nádherně se to poslouchá až do konce…

ROGUES IN A NATION – velký buben tabor, zní jako přeobraz nějakého obřadu, pohřbu, nebo válečného tažení. Buben vibruje a my se můžeme nořit do další nádherné polyfonie hlasů celé kapely. Je to opravdu krása, čtyři mužské hlasy a jeden ženský hlas a v pokoji máte najednou oslavu staroanglického vokálního zpěvu, který nepotřebuje hudební doprovod a pokud se dokážete vyrovnat jenom s vokálním podílem, doceníte tu užasnou sílu, energii a šíři výpovědi. Myslím, že tady zasahujeme až do historických kancionálů renesance… Teď ovšem cellu tu polyfonní linie převzal Peter Knight a nahrál ji v playbacku na housle a učinil tečku nad tímto dalším zvláštním příspěvkem na albu….

CAM YE O´ER FRAE FRANCE – šroťák – virbl buben zde hraje jakoby pochodový rytmus a ve hře je opět dulcimer a zase se hlásí prudké nástupy elektrické kytary, které jsou zbrzďovány a tlumeny a nad ním opět onen velebný hlas Maddy Prior. Skladba mě zní jako oslavná óda na válečné tažení a opěvování starých padlých hrdinů britské historie…. Dynamicky se zde dějí nečekané nástupy a skladba graduje. Spojení britského folklóru s rockovými prvky (možná s mírně psychedelizujícím oparem) představí další velmi zvláštní píseň s řadou zajímavých aranžérských nápadů, které přinášejí určité napětí s místy až dramatickým vyzněním. Dokážu si představit skladbu jako součást soundtracku pro historický film….

HARES ON THE MOUNTAIN – poslední skladba zní jaksi smířlivě a optimističtěji s lidskou vzájemností. Tim Hart nabídne širokou melodickou polohu s doprovodem Kempa a Knighta. Knight zde hraje výtečné mandolínové party, protkané tóny Johnsonovy elektrické kytary. Hudba skotských horalů s melancholickým vyzněním. Knight zde hraje fantastické mandolínové party a docela bych si dokázal představit, že by v jistém období mohl být angažován (společně s elektrickými houslemi) do Jethro Tull. Tohle je virtuozita par excellence. Další mezihra patří Hartovu dulcimeru. Hudba odplývá s jistou elegancí v projevu a vedle dalších nástrojů je zde i recorder a harmonium a slyším i flétnu (která v instrumentaci Steeleye Span nebyla?). Klidně bych si dokázal představit našeho Honzu Hrubého, jak se Steeleye Span spoluúčinkuje…. Příjemně odvíjející se téma ukončuje celý hudební zážitek z alba.

Myslím, že ona pomyslná laťka kvality a náročnosti v daném žánru se podařila udržet Steeleye Span i na tomto albu. Pokud mám být zcela objektivní, tak Below The Salt už asi budu osobně považovat za jejich nejzajímavější album vůbec, ale i další alba za ním nijak nepokulhávají a Parcel Of Rogues patří mezi to nejlepší, co kapela natočila.
Domnívám se, že ani rockeři se nemusejí alba „bát“, i když zde budou postrádat dravý syrový sound dobového hard rocku, který byl v Británii v r. 1973 na vrcholu popularity. Tohle zdravé odbočení k plnokrevné hudbě plné ryzího muzikantství a kreativní barevnosti mohu vřele doporučit. S mírňounkým přimhouřením dávám plný počet hvězdiček.