Steeleye Span - Parcel of Rogues (1973)

Steeleye Span patří mezi moje oblíbence na Britských ostrovech a tak jsem si od nich postupně pořídil více alb. Myslím, že jejich postavení v Británii neohrožují ani více známí Fairport Convention (kteří byli v počátcích více rockovější než Steeleye Span), Decameron, Pentangle, komerčnější Lindisfarne, kteří se pohybují v podobné hudební oblasti. Steeleye Span jako jedni z prvních ryze folkových sdružení pochopili, že citlivá elektrifikace kapely jejich specifickému soundu neubližuje a že neriskují ztrátu puristického publika, které striktně trvá na akustických nástrojích. A navíc osloví i trochu jiné, stejně vnímavé publikum…
Vpravdě famózní úspěch alba Below The Salt (1972) znamenal pro Steeleye Span posílení jejich prestiže, ale zároveň i zavazoval k tomu, aby na sobě kapela dále pracovala a když ne zvedala pomyslnou laťku kvality ještě výš, aby se ji snažila alespoň udržet. A myslím, že o tom je i album Parcel Of Rogues, které tady kromě Zdeňka pravděpodobně ani nikdo nezná. O důvod víc, abych s ním progboardisty blíže seznámil…

ONE MISTY MOISTY MORNING – kombinace elektrické mandolíny a elektrické kytary s boosterem ve folku? U Steeleye Span nic nenormálního. Ud prvních tónů cítím velkou muzikálnost a velký harmonický záběr. A už je tu Maddy Prior se svým čistým až křišťálově jasným vokálním projevem a postupně se přidává baskytara Ricka Kempa. Fantazie. Důrazné basové akcenty s kytarou připomínají barokní fugy a spojení mandolíny Petera Knighta s kytaristou Bobem Johnsonem je krásně průrazné a keltsky furiantské a když sem připojím ten mocný sborový vokál, je zde zaděláno na opravdu jedinečný písničkářský podíl…

ALISON GROSS – hráč na elektrickou kytaru Bob Johnson, a multiinstrumentalista Peter Knight a baskytarista Rick Kemp jsou instrumentálními pilíři kapely a jsem fascinová s jejich úžasné souhry, která zní velmi hutně a jejich harmonie s podílem druhého kytaristy Tima Harta a Maddy Prior zde představuje jedinečné uchopení hudební fomry. Je to barvité, proměnlivé a jiskřivé v každém akordu, tónu a rytmu. Bob Johnson sem vkládá rockový prvek díky své zaostřené elektrické kytaře a uměřeně, přesto nevyhýbavě sem vsazuje výrazný stavební kámen. Skotské písničkářství je vzdorné a rebelantské, přesto hladí svým harmonickým podílem. Závěr je ovšem zcela nečekané. Až destruktivně syrově zkreslený nástup elektrické kytary tříští harmonii do zcela nečekaného závěru…

THE BOLD POACHERS – akustické kytary a posmutnělý hlas Tima Harta připomíná starého unaveného trubadúra, navštěvujícího stará šlechtická sídla a zpívá o nehynoucí slávě staré Anglie a odbojného Skotska. Jeho hlas se nese nad virtuálními vřesovišti mezi mlhami a skalnatými pásy Grampian. Na Hartou hlas je třeba si trochu zvyknout. Jeho nosovka hodně vyčnívá, ale ve spojení s Madyiným ženským druhým hlasem zde máme další, tentokrát melancholičtější píseň. Instrumentace prolíná akustické nástroje s elektrickými kytarami a houslemi. Zajímavý kousek….

THE UPS AND DOWNS – tak tohle je tradiční skotský jig. Tanec, který u nás známe jako „obkročák“, který historie prapodivně vsadila do chodského prostředí. Je zvláštní jak se oblast Chodska spojuje v širokých kruzích z keltskou hudbou. Ostatně – Bohemia – země Bójů – to jsme také tak trochu my – pro někoho víc Slované, pro někoho Keltové (!?) Rytmické, taneční, pozitivistické a uvolněné. Peter Knight je na mandolínu opravdový virtuos a když se spojí s Hartovou akustickou kytarou a důraznými Kempovými basy – už není co dodávat….

ROBBERY WITH VIOLINS – tak tohle není Jimi Hendrix…. Mocné zvuky wah wah pedálu spojí elektrickou kytaru Boba Johnsona s elektrickými houslemi Petera Knighta. Famózní muzikantská práce. Pregnantní basové linky na pokraji funku (!?), což by v daném typu hudby nikdo nečekal. Tohle je instrumentálka jako pila. Instrumentace se prořezává melodickými linkami a jen mohu litovat, že skladba není ještě delší. Opravdu vynikající skladba, kterou docení milovník opravdového hudebního mistrovství – lhostejno, zdali je folkař nebo rocker.

THE WEE WEE MAN – výrazné rytmické akcenty a důrazná akordická proměna. Máme zde dokonce i bicí nástroje, které vedle výtečných basů nahrál Rick Kemp. Nejsou složité, ale důrazně pronikají do struktury skladby. A opět výtečně seřízené hlasy Tima Harta, Ticka Kempa, Petera Knighta a za nimi i Maddy Prior. Tohle je téměř hudební kantáta. Krásně proaranžované spojení vokální složky s hudební instrumentací. Velmi muzikální a strhující svým projevem…

THE WEAVER AND THE FACTORY MAID – a zase tu máme příležitost pro Maddy Prior. Její hlas zní velebně a ve své šíři by si vystačil sám, aby pokryl širokou harmonii. Barevnost jejích vokálu vás oslní. Přesto tu máme elektrické housle a elektrickou kytaru s delayem, které vytvářejí zvláštní zpoždění vsázených tónových kreacích. Baskytara důrazně akcentuje jednotlivé doby. Hudba mírně graduje a houslový podíl s elektrickou kytarou a mandolínou se rozšiřuje a máme zde i národní nástroj dulcimer, na který hraje Hart. Do hlasu Maddy Prior se dostávají jisté znaky ženské rozhodnosti a poměr mezi křehkostí a vrtošivostí ženských povah, jakoby zde bylo demonstrováno už v názvu – tkadlec a děvče z fabriky. Nádherně ovšem zní playbackovaný vokál Maddy – která zde nahrála opravdovou ženskou polyfonii. Nádherně se to poslouchá až do konce…

ROGUES IN A NATION – velký buben tabor, zní jako přeobraz nějakého obřadu, pohřbu, nebo válečného tažení. Buben vibruje a my se můžeme nořit do další nádherné polyfonie hlasů celé kapely. Je to opravdu krása, čtyři mužské hlasy a jeden ženský hlas a v pokoji máte najednou oslavu staroanglického vokálního zpěvu, který nepotřebuje hudební doprovod a pokud se dokážete vyrovnat jenom s vokálním podílem, doceníte tu užasnou sílu, energii a šíři výpovědi. Myslím, že tady zasahujeme až do historických kancionálů renesance… Teď ovšem cellu tu polyfonní linie převzal Peter Knight a nahrál ji v playbacku na housle a učinil tečku nad tímto dalším zvláštním příspěvkem na albu….

CAM YE O´ER FRAE FRANCE – šroťák – virbl buben zde hraje jakoby pochodový rytmus a ve hře je opět dulcimer a zase se hlásí prudké nástupy elektrické kytary, které jsou zbrzďovány a tlumeny a nad ním opět onen velebný hlas Maddy Prior. Skladba mě zní jako oslavná óda na válečné tažení a opěvování starých padlých hrdinů britské historie…. Dynamicky se zde dějí nečekané nástupy a skladba graduje. Spojení britského folklóru s rockovými prvky (možná s mírně psychedelizujícím oparem) představí další velmi zvláštní píseň s řadou zajímavých aranžérských nápadů, které přinášejí určité napětí s místy až dramatickým vyzněním. Dokážu si představit skladbu jako součást soundtracku pro historický film….

HARES ON THE MOUNTAIN – poslední skladba zní jaksi smířlivě a optimističtěji s lidskou vzájemností. Tim Hart nabídne širokou melodickou polohu s doprovodem Kempa a Knighta. Knight zde hraje výtečné mandolínové party, protkané tóny Johnsonovy elektrické kytary. Hudba skotských horalů s melancholickým vyzněním. Knight zde hraje fantastické mandolínové party a docela bych si dokázal představit, že by v jistém období mohl být angažován (společně s elektrickými houslemi) do Jethro Tull. Tohle je virtuozita par excellence. Další mezihra patří Hartovu dulcimeru. Hudba odplývá s jistou elegancí v projevu a vedle dalších nástrojů je zde i recorder a harmonium a slyším i flétnu (která v instrumentaci Steeleye Span nebyla?). Klidně bych si dokázal představit našeho Honzu Hrubého, jak se Steeleye Span spoluúčinkuje…. Příjemně odvíjející se téma ukončuje celý hudební zážitek z alba.

Myslím, že ona pomyslná laťka kvality a náročnosti v daném žánru se podařila udržet Steeleye Span i na tomto albu. Pokud mám být zcela objektivní, tak Below The Salt už asi budu osobně považovat za jejich nejzajímavější album vůbec, ale i další alba za ním nijak nepokulhávají a Parcel Of Rogues patří mezi to nejlepší, co kapela natočila.
Domnívám se, že ani rockeři se nemusejí alba „bát“, i když zde budou postrádat dravý syrový sound dobového hard rocku, který byl v Británii v r. 1973 na vrcholu popularity. Tohle zdravé odbočení k plnokrevné hudbě plné ryzího muzikantství a kreativní barevnosti mohu vřele doporučit. S mírňounkým přimhouřením dávám plný počet hvězdiček.







reagovat

leon66 @ 13.04.2014 06:49:11
Jen připomenu, že skladbu One Misty Moisty Morning výtečně nahrál Karel Plíhal pod názvem O písničce.

vmagistr @ 13.04.2014 07:10:59
leon66: A mně se vždycky, když jsem tuhle Plíhalovu písničku poslouchal, zdálo, že ji už odněkud znám. Od Steeleye Span jsem nikdy nic cíleně neposlouchal, ale když si teď One Misty Moisty Morning pouštím, vím, že už jsem ji někdy dávno slyšet musel. Díky!

leon66 @ 13.04.2014 10:29:31
Já jsem Steeleye Span objevil právě díky Plíhalovi. O písničce se mi tak líbilo, že jsem se začal pídit po originálu a byl jsem mile překvapen. Ironií je, že Maddy Prior jsem znal, netuše, že je interpretkou této skvostné skladby.