Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 22.07.2012

Steeleye Span – dnes téměř zapomenutá folkrocková akvizice z britských ostrovů, která patří mezi špičkové kapely svého žánru. Škoda, že dnes už tahle hudba zdaleka tolik nepřitahuje jako kdysi a také škoda, že k nám nezavítali v sedmdesátých letech. Oblíbil jsem si je dávno jako protipól k blues, hardrocku, jazzrocku a artrocku a možná částečně malinko i proto, že mi tu a tam navozovali atmosféru podobnou, jako jsem slýchal na koncertech Etc… a Vladimíra Mišíka v sedmdesátých letech.
Jejich osmé album All Around My Hat je malinko komerčnější než např. Below The Salt, ale „komerčnější“ bych v tomto případě nebral jako ostudnou nálepku, ale nutný úspěch, se kterým kapela prorazila do ryze rockového prostředí a dokázali se s ní vyrovnat i mírně tolerantní rockeři, kterým nevadilo kombinování akustických prvků v ryčné rytmice a v elektrických kytarách. A tak se budu snažit tohle album trochu přiblížit, těm, kteří ho neznají, ale i těm, pro které bych ho rád objevil jako neznámou krajinu…

BLACK JACK DAVY – pomalý, ale velmi výrazný úvod, ze kterého cítíte, že před vámi bude pojednáno nějaké „velké“ téma a instrumentace společně s vokálním přispěním tomu dávají zapravdu. Nelze přeslechnout důrazný úder na vojenský polní buben a hutné housle za přispění bicích a baskytary a podmanivý výrazný naříkavý vokál Maddy Prior a v závěsu za ní celý ansámbl Steeleye Span. Petere Knight na housle má výtečně vedený smyčec a procítěně bez nějakého nadměrného exhibování nanáší svoje tóny na malířské plátno, jsou tady ovšem i doprovodné flétny

HARD TIMES OF OLD ENGLAND – odvázaný skotský jig za doprovodu mandolíny a výborného sborového zpěvu s vypjatou Maddy před mikrofonem. Doprovod je ovšem ryze bigbítový a dusající baskytara Ricka Kempa a nekomplikované bicí Nigela Pegruma duní jako válcovací stolice jako krásný protipól proti ženskému vokálu, je tady ovšem i elektrická kytara Boba Johnsona, který zde drtí přesné doprovody, v mezihře ovšem svůj nástroj promění v sólující instrument. Melodické, přímočaré, zvonivé a strhující k tanci jako na venkovské pouti v tom nejlepším slova smyslu skotského prostředí. Tim Hart na akustickou kytaru a Peterte Knight na mandolínu dotvářejí celkově hutnou melodickou základnu od začátku až do konce…

CADGWITH ANTHEM – nádherný příklad sborového zpěvu a capella. Tradice sborového zpěvu má ve staré Anglii a Skotsku mnohasetletou tradici a tak mám možnost posoudit, že lidské hlasy dokáží být těmi nejpřesvědčivějšími nástroji k šíření hudby, samozřejmě když jsou správně zaranžované a především výtečně zazpívané bez sebemenšího intonačního prohřešku, což zde platí beze zbytku. V závěru slyším harmonické podklady dechů, ale lidské hlasy vévodí. Jako fanfáry ze starého hradu je ovšem pojednáno finále….

ALL AROUND MY HAT – opět skvěle zaranžovaná vokální stavba ženského a mužských hlasů. Následně ovšem přichází důrazný dusot baskytary a tepot bicích nástrojů a máme zde folk rock jako bič. Johnsonova elektrická kytara čeří vzduch, aniž by měla tendenci nějak výrazně vystupovat, ale šlape přesné doprovody jako hodinky. V mezihře Peter Knight zahraje výtečný spojovací můstek na housle mezi melodickou strukturu a skladba opět dravě pulsuje jako závodní klusák. Spojení kdysi dávno ortodoxního folku s rocku u Steeleye Span není velkým překvapením, protože už od r. 1972 kapelu elektrifikovali, ale právě na tomto albu se staly bicí Nigela Pegruma nedílnou součástí kapely….

GAMBLE GOLD (ROBIN HOOD) – další hutná písnička s rockovým základem. Vedle zpívající Harta zde Johnson používá u elektrické kytary elektronické vibráto s dozvukem, ale máme tady i optimisticky znějící flétny a výrazné percussion a polní buben vedle bicích. Tahle skladba vyvolává iluzi tzv. hradního rocku a romantické duše přivolá do ,prostředí hradního nádvoří, kde se baví šlechta za asistence služebnictva. Aranžmá je jednoduché, ale velmi účinné a díky němu je přehlednost zpívané linky a instrumentaci v jedné rovině a nikdo nikoho nevytěsňuje

THE WIFE OF USHERS WELL – střídání rockových prvků s folkovými je zde zprvu striktně odděleno, ale vzápětí zde vnímáme nádherná spojení. Tradičně jedinečné sborové hlasy – mužské a ženský. Zvonění akustických kytar, mandolíny a výrazná baskytara v instrumentaci vévodí s přítomnou flétnou a zvonečky. Po formální stránce pravděpodobně nejsložitější kompozice na albu. Peter Knight s jeho houslemi převezme iniciativu a s důraznými bicími Pegruma a baskytarou Kempa dotvářejí ráznou atmosféru celého epického příběhu, který balancuje mezi milostnou baladou a mordýřským příběhem, kterým stará Anglie a Skotsko oplývají. Výtečné instrumentální mezihra jako šitá pro Honzu Hrubého a Etc…blahé paměti. Opravdová paráda pro uši!

SUM WAVES – Knightovy housle mají ten skotsky rozevlátý timbr, znějí spíše jako skřipky (fiddle) a přinášejí sem folklorní atmosféru, kterou z backgroundu dokreslují silný sborový vokál a pak dravý rockový doprovod. Knight jako instrumentalista ovládne se svým nástrojem prostor a kytary, baskytara, bicí zůstávají na své dravé platformě a jeho housle zcela obepínají instrumentální prostor jako virtuální obruč. Dobře vystavěná instrumentální skladba, která musela v dané době být ozdobou pověstného festivalu Cropredy v Anglii, kde pravidelně mezi mnoha dalšími vystupovali např. i Jethro Tull nebo Fairport Convention. Strhující a zvukomalebné po všech stránkách….

DANCE WITH ME – zvláštní úvod se zvýrazňovanými akcenty elektrické kytary a houslí a dusotem rytmiky s příjemně znějícím vokálem Maddy Prior a Tima Harta a Ricka Kempa. V lecčems se Maddy Prior a Sandy Denny (Fairport Concention) připomínají, ale přesto má každý z nich svou osobitost. Důrazný rockový základ dokreslují Knightovy housle a zanechávají jakýsi retrodojem, který alespoň mému uchu lahodí.

BATCHELORS HALL – závěr alba opět jakoby přivolává ono „velké“ téma, o kterém bykla řeč v úvodu. Zvolna vypravěčsky znějící schéma, kde se nám hlásí o slovo hurdy gurdy, mandolína a hlas Tima Harta a folklorní model je pojednou nahrazen majestátně vévodícím refrénem jako z monumentálního historického filmu (např. Rob Roy, Statečné srdce, Robin Hood…) Ta harmonická struktura je opravdu mimořádná a cítím, jak mi po těle přejíždí mráz a uvnitř pociťuji zvláštní vibrace. Mocný polní buben, řeřavý kytarový doprovod, mandolína a baskytara s bicími jako v jednom okruží se zvýrazněnou vokální linkou. Krásná opravdu aristokraticky rozevlátá skladba s nezbytnými houslemi a hospoda plná drsných rytířů, kteří zvedají svoje cínové poháry k neholeným tvářím s našpulenými rty. Možná patos, ale v rytířských baladách očekávaný a jaksi samozřejmý…..

Podle faktografie byla tahle deska pro kapelu opravdovým kasaštykem, která jim díky postavení v britském žebříčku přinesla nejvyšší vavříny. Osobně považuji za nejzdařilejší album kapely Below The Salt, ale All Around My Hat je rockově dravější a suverénnější a patří mezi jejich zásadní věci. Mezi čtyřmi až pěti, ale poslední skladba jazýček mých vah přece jenom převážila k pěti. Mohu vřele doporučit těm, kdo mají rádi starou anglickou folkovou hudbu oblečenou do rockového kabátu s jedinečnými zpěvy….