Steeleye Span - All Around My Hat (1975)

Představa, že se budu někdy zaobírat folk rockovou muzikou, mi byla vždy vzdálena, asi jako existence nějaké pradávné chiméry, či hydry. Ve dvaceti, ve třiceti, jsem účast na podobně vytvářené hudbě kategoricky odmítal, ale snad přirozený vývoj, nebo chuť poznat něco zcela jiného, zapříčinili srážku i s tímto směrem. Kapely typu Steeleye Span, svou staroanglickou a renesančně vznešenou dobovou produkcí, ve mě vyvolávají krásné vzpomínky na studium historie a všech těch událostí, s dobou dávno zaniklou. Nepopírám, že určitý impulz přišel i od kolegy Snakea, který zmínkou a poslechem kapely Gryphon, mou osobu nasměřoval právě k tomuto subžánru. Mám ale raději muziku s vokální účastí (i když Gryphonm znějí také skvěle a dobově dokonaleji) a tak S. S. s nádherným hlasem Maddy Prior, byli jasnou volbou.

Překrásná zpěvnost hlavního motivu písně Black Jack Davey, se pojí s urozeným tónem houslového doprovodu, lemující časy rytířských turnajů a dvorních audiencí, severských venkovských sídel Anglie a Skotska. Hard Times of Old England se odvíjí v modernějším, tanečním hávu a tak dám raději přednost sborovému vokálnímu přednesu písně Cadgwith Anthem. Na skotský venkov nás zanese folklórní houslový třes Sum Waves. Album protíná spojnice rock-staroanglická lidová muzika, obě složky se navzájem doplňují a střídají, uslyšíme romantizující starodávný příběh Gamble Gold (Robin Hood) i majestátní folkovou fresku Bachelor's Hall.

Prozatím nemám potřebu, dále se prohrabovat mezi nahrávkami Steeleye Span. Je to muzika do zvláštní nálady a pokud potřebujete zrovinka slyšet bzučivý kytary proud, tiše okolo vás prošumí a stopu nezanechá. Jsou ale momenty, kdy kvílivý hudební rozruch raděj vyměním za folkové tradice s trochou té historizující atmosféry.



reagovat

Pacman @ 17.05.2017 14:01:37
Já bych přidal ještě jednu hvězdu, mám tu desku rád.

Balů @ 17.05.2017 14:43:31
V roce 1975 jsem se seznámil hned s několika alby této skvělé kapely, včetně této desky. A od té doby mi jejich hudba dává velkou radost.
I u mne nejméně 4*

horyna @ 17.05.2017 14:54:59
Balů, zdravím tě, které jiné cd (kdybych náhle zatoužil), by jsi mi do budoucna ještě od nich doporučil?

Pacman @ 17.05.2017 15:18:50
horyna: sice jsem nebyl osloven, ale tenhle výběr je z ranných desek a je pěkně udělanej. A navíc taláce!:
>> odkaz

Balů @ 17.05.2017 15:33:15
Zdravím horyno.
Doporučím Please to see The King, Below The Salt, Parcel of rogues a Rocket cottage.
To jsou moje oblíbené

horyna @ 17.05.2017 15:59:49
Pacman: díky ti za další tip, pravda, že jsem kdysi o výběru také uvažoval, ale úplně je nemusím (mám raděj klasické řadovky) a tak dostala přednost tato, za dobrý peníz a lehce sehnatelná.

balů: také děkuji, to jsou vesměs všechny jejich staré top tituly :-), možná dám ještě nějaké z nich šanci.


Na All Around mi vadí malinko otevřenější sound širším masám (občas je to příliš radostné, nemyslíte pánové?), potřeboval bych cítit bytelnější sepnutí se starým folkem a více té historie v hudbě.

Balů @ 18.05.2017 07:08:12
horyno, Za nejvýraznější album považuji Below The Salt.

Pacman @ 18.05.2017 07:25:23
horyna: radost, zpěv a smích patří k mládí jako mládí k socialismu ;-)

horyna @ 18.05.2017 07:41:29
dobře, dobře, já ho tu chtěl jen o maličko méně:-) časem zkusím ještě zmiňovanou Below The Salt a třeba uhodí na stařičtější hřebíček

Steeleye Span – dnes téměř zapomenutá folkrocková akvizice z britských ostrovů, která patří mezi špičkové kapely svého žánru. Škoda, že dnes už tahle hudba zdaleka tolik nepřitahuje jako kdysi a také škoda, že k nám nezavítali v sedmdesátých letech. Oblíbil jsem si je dávno jako protipól k blues, hardrocku, jazzrocku a artrocku a možná částečně malinko i proto, že mi tu a tam navozovali atmosféru podobnou, jako jsem slýchal na koncertech Etc… a Vladimíra Mišíka v sedmdesátých letech.
Jejich osmé album All Around My Hat je malinko komerčnější než např. Below The Salt, ale „komerčnější“ bych v tomto případě nebral jako ostudnou nálepku, ale nutný úspěch, se kterým kapela prorazila do ryze rockového prostředí a dokázali se s ní vyrovnat i mírně tolerantní rockeři, kterým nevadilo kombinování akustických prvků v ryčné rytmice a v elektrických kytarách. A tak se budu snažit tohle album trochu přiblížit, těm, kteří ho neznají, ale i těm, pro které bych ho rád objevil jako neznámou krajinu…

BLACK JACK DAVY – pomalý, ale velmi výrazný úvod, ze kterého cítíte, že před vámi bude pojednáno nějaké „velké“ téma a instrumentace společně s vokálním přispěním tomu dávají zapravdu. Nelze přeslechnout důrazný úder na vojenský polní buben a hutné housle za přispění bicích a baskytary a podmanivý výrazný naříkavý vokál Maddy Prior a v závěsu za ní celý ansámbl Steeleye Span. Petere Knight na housle má výtečně vedený smyčec a procítěně bez nějakého nadměrného exhibování nanáší svoje tóny na malířské plátno, jsou tady ovšem i doprovodné flétny

HARD TIMES OF OLD ENGLAND – odvázaný skotský jig za doprovodu mandolíny a výborného sborového zpěvu s vypjatou Maddy před mikrofonem. Doprovod je ovšem ryze bigbítový a dusající baskytara Ricka Kempa a nekomplikované bicí Nigela Pegruma duní jako válcovací stolice jako krásný protipól proti ženskému vokálu, je tady ovšem i elektrická kytara Boba Johnsona, který zde drtí přesné doprovody, v mezihře ovšem svůj nástroj promění v sólující instrument. Melodické, přímočaré, zvonivé a strhující k tanci jako na venkovské pouti v tom nejlepším slova smyslu skotského prostředí. Tim Hart na akustickou kytaru a Peterte Knight na mandolínu dotvářejí celkově hutnou melodickou základnu od začátku až do konce…

CADGWITH ANTHEM – nádherný příklad sborového zpěvu a capella. Tradice sborového zpěvu má ve staré Anglii a Skotsku mnohasetletou tradici a tak mám možnost posoudit, že lidské hlasy dokáží být těmi nejpřesvědčivějšími nástroji k šíření hudby, samozřejmě když jsou správně zaranžované a především výtečně zazpívané bez sebemenšího intonačního prohřešku, což zde platí beze zbytku. V závěru slyším harmonické podklady dechů, ale lidské hlasy vévodí. Jako fanfáry ze starého hradu je ovšem pojednáno finále….

ALL AROUND MY HAT – opět skvěle zaranžovaná vokální stavba ženského a mužských hlasů. Následně ovšem přichází důrazný dusot baskytary a tepot bicích nástrojů a máme zde folk rock jako bič. Johnsonova elektrická kytara čeří vzduch, aniž by měla tendenci nějak výrazně vystupovat, ale šlape přesné doprovody jako hodinky. V mezihře Peter Knight zahraje výtečný spojovací můstek na housle mezi melodickou strukturu a skladba opět dravě pulsuje jako závodní klusák. Spojení kdysi dávno ortodoxního folku s rocku u Steeleye Span není velkým překvapením, protože už od r. 1972 kapelu elektrifikovali, ale právě na tomto albu se staly bicí Nigela Pegruma nedílnou součástí kapely….

GAMBLE GOLD (ROBIN HOOD) – další hutná písnička s rockovým základem. Vedle zpívající Harta zde Johnson používá u elektrické kytary elektronické vibráto s dozvukem, ale máme tady i optimisticky znějící flétny a výrazné percussion a polní buben vedle bicích. Tahle skladba vyvolává iluzi tzv. hradního rocku a romantické duše přivolá do ,prostředí hradního nádvoří, kde se baví šlechta za asistence služebnictva. Aranžmá je jednoduché, ale velmi účinné a díky němu je přehlednost zpívané linky a instrumentaci v jedné rovině a nikdo nikoho nevytěsňuje

THE WIFE OF USHERS WELL – střídání rockových prvků s folkovými je zde zprvu striktně odděleno, ale vzápětí zde vnímáme nádherná spojení. Tradičně jedinečné sborové hlasy – mužské a ženský. Zvonění akustických kytar, mandolíny a výrazná baskytara v instrumentaci vévodí s přítomnou flétnou a zvonečky. Po formální stránce pravděpodobně nejsložitější kompozice na albu. Peter Knight s jeho houslemi převezme iniciativu a s důraznými bicími Pegruma a baskytarou Kempa dotvářejí ráznou atmosféru celého epického příběhu, který balancuje mezi milostnou baladou a mordýřským příběhem, kterým stará Anglie a Skotsko oplývají. Výtečné instrumentální mezihra jako šitá pro Honzu Hrubého a Etc…blahé paměti. Opravdová paráda pro uši!

SUM WAVES – Knightovy housle mají ten skotsky rozevlátý timbr, znějí spíše jako skřipky (fiddle) a přinášejí sem folklorní atmosféru, kterou z backgroundu dokreslují silný sborový vokál a pak dravý rockový doprovod. Knight jako instrumentalista ovládne se svým nástrojem prostor a kytary, baskytara, bicí zůstávají na své dravé platformě a jeho housle zcela obepínají instrumentální prostor jako virtuální obruč. Dobře vystavěná instrumentální skladba, která musela v dané době být ozdobou pověstného festivalu Cropredy v Anglii, kde pravidelně mezi mnoha dalšími vystupovali např. i Jethro Tull nebo Fairport Convention. Strhující a zvukomalebné po všech stránkách….

DANCE WITH ME – zvláštní úvod se zvýrazňovanými akcenty elektrické kytary a houslí a dusotem rytmiky s příjemně znějícím vokálem Maddy Prior a Tima Harta a Ricka Kempa. V lecčems se Maddy Prior a Sandy Denny (Fairport Concention) připomínají, ale přesto má každý z nich svou osobitost. Důrazný rockový základ dokreslují Knightovy housle a zanechávají jakýsi retrodojem, který alespoň mému uchu lahodí.

BATCHELORS HALL – závěr alba opět jakoby přivolává ono „velké“ téma, o kterém bykla řeč v úvodu. Zvolna vypravěčsky znějící schéma, kde se nám hlásí o slovo hurdy gurdy, mandolína a hlas Tima Harta a folklorní model je pojednou nahrazen majestátně vévodícím refrénem jako z monumentálního historického filmu (např. Rob Roy, Statečné srdce, Robin Hood…) Ta harmonická struktura je opravdu mimořádná a cítím, jak mi po těle přejíždí mráz a uvnitř pociťuji zvláštní vibrace. Mocný polní buben, řeřavý kytarový doprovod, mandolína a baskytara s bicími jako v jednom okruží se zvýrazněnou vokální linkou. Krásná opravdu aristokraticky rozevlátá skladba s nezbytnými houslemi a hospoda plná drsných rytířů, kteří zvedají svoje cínové poháry k neholeným tvářím s našpulenými rty. Možná patos, ale v rytířských baladách očekávaný a jaksi samozřejmý…..

Podle faktografie byla tahle deska pro kapelu opravdovým kasaštykem, která jim díky postavení v britském žebříčku přinesla nejvyšší vavříny. Osobně považuji za nejzdařilejší album kapely Below The Salt, ale All Around My Hat je rockově dravější a suverénnější a patří mezi jejich zásadní věci. Mezi čtyřmi až pěti, ale poslední skladba jazýček mých vah přece jenom převážila k pěti. Mohu vřele doporučit těm, kdo mají rádi starou anglickou folkovou hudbu oblečenou do rockového kabátu s jedinečnými zpěvy….

reagovat