Reakce na recenzi:

Taffey - @ 29.08.2012

Kdyxž jsem, kdysi dávno, snad to bylo v roce 1975, podřimoval ve svém pokoji, na půl ucha poslouchající muziku z pásku rychlostí 4cm za vteřinu, zaujalo mě něco, čemu jsem, do té doby, nevěnoval vůbec pozornost. Byla to deska Yes Close to the Edge. A bylo vymalováno. Kapela se stala, na dlouá léta, mou nejoblíbenější. Dodnes mám doma všechno, co vydali na sfaltkách, včetně kompletních sólových projektů. Kromě Wakemana, ten mě zaujal je svýmni čtyřmo sólovkami, zbytek mě nezajímá. Z dnešního pohledu u mě ale Yes skončili někde u Goingu. Pak už to šlo tychle z kopce. Jak to u podobných kapel, chodí. Ale žádná jejich deska nebyl takový odpad, jako Fly From Here. To je , pro mě, naprosto nbeposlouchatelné. Je to směska rádoby artrockových postupů s neuvěřitelně plytkými hudebními motivy, hodídcích se leda jako znělka do Česko má talent. Angažování zpěváka, který má, vzdáleně, připomínat Iona Andersona, to je něco nevídaného, je to něco, jako když Genesis strčili pod rypák mikrofon Philu Colinsovi, protože byl nejblíž Peteru Gabrielovi. Ale Collins dopadl výrazně lépe, alespoň na prvních třech postgabrielovských albech. PAk už to byl stejný úpadek, jako jsou Yes. Na tomto albu mi vyloženě pijí krev klávesové vyhrávky Geoffa Downes jakož i kolvrátkově se léta opakující Howeovy vybrnkávačky na akustickou kytaru. Taková Solitaire mi připadá, jakoby se někdo, poněkud lepší kytarista, než je zbytek lidí, sedících kolem ohně, vytahoval, co se doma naučil. Nemá to drájv, šťávu, nic. Je to takové preludování si sám pro sebe. To by nebylo nic špatného, mít to nějakou vůdčí hudební myšlenku. Ale nemá. Steve, kam jsi zastrčil nápady, jako byly na The Clap nebo Mood for a Day? Když píšu tato slova, deska mi tu hraje. Zrovna jede Into the Storm. Je to podprůměrná, kolovrátková, až se mi chce říct, písnička. Dávám desce jednu hvězdičku, víc si fakt nezaslouží. Ale podobně jsou na tom i další desky Yes, například Ladder. Já znám velmni dobře styl a způsob hodnocení různých věcí z jiných serverů, třeba stran fotek. Vím, že je to velice subjektivní, jak jinak, ale dát této desce 4 hvězdičky, to je opravdu neuvěřitelné. Chcete snad říci, že tato deska je jen o jednu hvězdičku horší, než Close to the Edge? Vy žertujete, viďte. Tato muzika už do dnešní doby snad ani nepatří. Nedovedu si představit, že by si, tuto desku, pravidelně pouštěl nekdo, kdo není nekritickým fandou Yes. Ale, jak to ztak bývá, až čas ukáže, jaká deska to, vlastně, byla. Počítám, že upadne v zapomnění.