Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 30.07.2013

Čtvrté studiové album Jefferson Airplane, z toho třetí, natočené ve shodné kmenové sestavě (Balin, Slick, Kantner, Kaukonen, Casady, Dryden), se do prodeje dostalo v listopadu roku 1969. Od vydání předchozího počinu Crown of Creation uplynul více než rok, během kterého se přihodilo několik událostí, stojících za zmínku. Po podzimu vyplněném množstvím koncertů si kapela musela vybrat několikaměsíční nucenou dovolenou, vyžádanou operací hlasivek zpěvačky Slick. Této pauzy využili Kaukonen s Casadym k vytvoření soukromého, bluesově orientovaného projektu Hot Tuna. V dubnu už ale byli Jefferson Airplane opět aktivní. Jednak se na trh dostalo živé album Bless It´s Pointed Little Head, sestavené z koncertů, odehraných předchozí podzim, jednak se v jejich domovském San Franciscu začal rodit studiový materiál pro nové album. V srpnu se pak kapela coby jeden z headlinerů účastnila legendárního festivalu ve Woodstocku, kde zahrála i některé skladby z přípravovaného alba Volunteers - tak se na něj pojďme podívat.

Úvod desky obstarává hitově znějící skladba We Can Be Together. Na hutném klavírním podkladu hosta Nickyho Hopkinse vyrůstá zvučný vedoucí dvojhlas Balin-Slick, obtáčený kvílivými tóny Kaukonenovy sólové kytary. I přes téměř šestiminutovou stopáž jde o údernou píseň, která se po zásluze stala jednou z "poznávacích značek" kapely. Skladba Good Sheppard, v podstatě překopaný folkový tradicionál, je naopak plně v pěvecké režii Martyho Balina, jemuž Slick a Kantner tentokrát jen sekundují. Doprovodný kytarista má na svědomí také dobře znějící akustické podkladové aranžmá a vyzdvihnout musím i Jormu Kaukonena a jeho kytarovou práci, jež písni dodává psychedelický nádech. Na další kompozici The Farm je hodně znát přítomnost Jerryho Garcii z Grateful Dead, jenž si zde střihl part na steel kytaru a dodal tak skladbě lehce countryový nádech. Přitvrzení přichází s příspěvkem Hey Frederick z autorské dílny Grace Slick. Drtivé unisono vstupy klavíru a elektrické kytary kontrastují se vzdušným autorčiným zpěvem, jen ta více než osmiminutová délka je zde možná už přílišná.

Kaukonenovu akustickou skladbu Turn My Life Down jemně dokreslují hammondky Stephena Stillse, přičemž Jorma sám přispěl také doprovodnými vokály. Na řadu přichází výtečná interpretace písně Wooden Ships, kterou kapele (po odmítnutí od Byrds) daroval David Crosby. Skladbě vévodí magické vokální melodie, jež jsou podporovány hypnotickým rytmem Drydenových bicí a klavírním podkladem skvélého Hopkinse. Kytarové party další skladby Eskymo Blue Sun se chvílemi jen pomalu loudají, ale poháněny údernými bicími nakonec vždy naberou ráznější tempo. Grace Slick zde zpívá až nečekaně uvolněně a klidně, bez nějakého extatického vypětí. Drydenův Song For All Seasons je podle mě největší slabinou alba - čisté country, které zde kapela předvádí, mě zkrátka nijak nebere. To Meadowlands, druhá z upravených "lidovek", má větší sílu. Grace Slick se tu ukazuje i jako instrumentalistka, jelikož klávesové aranžmá této ruské melodie je plně v její režii. A jak deska začala, tak také skončí. Hřmotný rockující základ titulní skladby Volunteers se valí vpřed a do toho Balin sází poloskandovaný text. Za dvě minuty je hotovo, ale na zanechání sympatického dojmu to rozhodně stačí.

Remaster alba z roku 2004 nabízí bonusový materiál ve formě pěti živých skladeb, nahraných v klubu Fillmore East v listopadu roku 1969. Zde za zmínku rozhodně stojí verze Somebody To Love, na hony vzdálená megahitu z alba Surrealistic Pillow. Pulsující Casadyho Basa, Kantnerova sytě ostrá kytara a Drydenovy divoké přechody ukazují, jakou strhující atmosféru dokázala kapela na pódiu vytvořit.

V hodnocení alba jsem rozkročen mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Kapela už zde bohužel zcela zanevřela na nějaké experimenty a držela se přísně písničkových útvarů, použitý materiál je ale (až na jednu či dvě výjimky) poměrně působivý. Bude to tedy s lehce odřenýma ušima za čtyři, natolik Volunteers svého předchůdce Crown of Creation dle mého jistě překonávají.