Jefferson Airplane - Volunteers (1969)

07.12.2020 EasyRocker | #

Legendární soubor čele se slavíky Marty Balinem a souputnicí Grace Slick - kapitáni kalifornské psychedelie. Ovlivnili kvanta dalších, měli onu nejpamátnější adresu - centrum všeho, San Francisco. Tahle deska ukončila éru první nejslavnější sestavy, za soustavných tlaků a proseb k další aktivitě, skončili.

Houpavé, dosti syrové We Can Be Together - andělské nápěvy, trocška blues, psychedelie, folku i softrocku - a celá Kalifornie té doby je tu v plné zbroji. Text odráží památnou soudržnost hippies, ale i ono zásadní: Amerika táhne spolu i přes různé názory a postoje. Good Shepherd je folk-rocková laskominka. Elektriky aranžéra Kaukonena s Kantnerovými akustikami si jdou báječně naproti. The Farm v honky-tonky šatu a typickým duelem vokálů, Kantner věnoval přímo farmářům. Nejdelší Hey Frederick otevřou klapky Nicky Hopkinse, který sem zásadně přispěl jako host i autor. Pak najíždí eroplán v plné parádě - kytarové srážky, skvostná sólová okénka Grace Slick. Vše vygraduje nástrojovým armageddonem. V eklektické Turn My Life Down se rozparádí Stephen Stills na hammondky. Chcete orazit pečeť na celou tehdejší dobu? Wooden Ships , ta se zjevila i na debutu C&S& Nash a s Kantnerem ji přivedlo na svět právě duo Crosby a Stills. Vokální Alchymie nabírá až chorálový otisk, klavíry, hammondy, kytary s rytmika - attacky versus regulérní stop-timy. Najazzlou Eskimo Blue Day potiskla Grace Slick hlasem i klavírem. Drydenovo country A Song For All Seasons odráží umělecké tlaky, které je postupně rozložily. Minutová Kantnerova hammodovka Meadowlands uvede titulní orgie. Generační milník a hymna v pravém smyslu. Až hardrocková přímost, ďábelsky zdvojeně hulákaný refrén, a nástrojové projektily se sypou až do finiše. Na dvě minuty dostali vše - ´armáda dobrovolníků´ odrážel mrazivou válku a obtíže navrátilců. Nešlo o výzvu k násilí, spíš o to, jít do ulic a něco změnit. Jinak nemohu - 5/5.

Kapela, která dávala lesk světovýmm 60-tkám, je mou dávnou srdcovkou. A ty ozvěny pořád silně rezonují světovou hudbou. Obal ai náplň s jistě protiválečným, nikoli ovšem militantním laděním. Woodstock byl minulost, dekádě nadějí zvonil umíráček, bylo jasné, že 60tky nenávratně odešly. A tenhle soubor JA s nimi.

reagovat

Martin H @ 08.12.2020 12:51:41
Easy, pěkná recenze na skvělou desku. Není nás tu asi mnoho, kdo poslouchají Jefferson Airplane. Sám mám ve sbírce pouze recenzovaný skvost a samozřejmě Surrealistic Pillow. Uvidím, zda si časem pořídím i další alba.

EasyRocker @ 08.12.2020 12:59:12
Ahoj Martine: pro je generace Woodstocku hudební srdce, byť se s většinou jejich politických i osobních postojů míjím, ale ta síla té hudby, ta mě vždycky zmrazí :-)

Martin H @ 08.12.2020 13:07:00
Ahoj Jirko, souhlasím. Jediné co přetrvá, je hudba. Politiku a to ostatní ať vezme čert.

EasyRocker @ 08.12.2020 14:39:48
Vůbec, jak se politika takhle okatě zaplete s hudbou, je zaděláno na průser. Mnoho hudebníků ztratilo důvěru, pokud se přímo nezdiskreditovali. No a pokud vezmeme tu éru, stačí vzít příklad legendárního Jimiho. Nakonec si tu politiku neodpustil, nadělal si mocné nepřátele a bůhví, zda jej to nestálo život, politici v takhle zjitřené době si pak neberou servítky :-/

northman @ 08.12.2020 16:22:56
Díky za pěkné čtení o deskách mého mládí a na oblíbenou kapelu. Wooden Ships je vynikající skladba, mám radši tři předchozí desky, hlavně Crown Of Creation.

EasyRocker @ 08.12.2020 16:37:53
northman: tak Crown... je i pro mě favori t z jejich kataologu, i proto, že to byla první deska, kterou jsem tu kdysi (hlavně díky Zdeňkovi a Petru Gratiasovi) z jejich katalogu objednal a byla to láska na první poslech. Jejich desky jsou pro mě vzácně vyrovnané. J. Starship už pak samo byli hodně jinde, personálně i hudebně.

northman @ 08.12.2020 16:52:59
EasyRocker zdravím, vyzkoušej ještě Bark, tam jsou housle na který hraje Papa John Greach a je tam několik dobrých skladeb zpívaných Grace Slick. Long John Silver už není tak dobrej.S šedesátkama souhlas, to byla nejlepší doba, alespoň pro mě.

EasyRocker @ 08.12.2020 17:28:38
A díky za další rozšíření obzoru - tu pozdní etapu už nemám ani nějak dokonale zmapovanou, ale vyzkouším ;-)

EasyRocker @ 09.12.2020 14:03:57
No jo... na tom míst+ě pořád něco je, má to něco do sebe, pro Evropana i proto, že je to zkrátka evropský město duchem... asi jako jediný v Americe, evropská architektura, sarý tramvaje, spousta EUR i českejch hospod... je to kouzelný i bez hippies... ale souhlas v tý době to byla kulturní metropole ... :)

jiří schwarz @ 09.12.2020 20:53:04
Tak já teď jen pro zachování niti diskuse. Včera jsem postnul reakci na Easyrockerovu recenzi, ale omylem jsem to zadal jako recenzi novou (a Easy asi reagoval na ni v předchozím příspěvku). Díky Mohylovi byla ta recenze-nerecenze na mou prosbu vymazána. Chválil jsem v ní Easyho za perfektní vystižení jednotlivých skladeb desky. Komentoval jsem, že dle mého soudu v době vydání Volunteers nebyl Woodstock zdaleka mrtvej, naopak mě tamější vystoupení (pouze skladba Volunteers na 3LP, úžasný riff-vypalovák) vedle Santany, Baezky a folkaře Johna Sebastiana, přivábila k celému záznamu Woodstocku. A trochu si postesk, že ty hipísí časy jsou pryč, a že putování po Frisku po jejich stopách bylo pro mě trochu smutný, že toho moc nezůstalo (mám v hlavě, že stopy beatniků jsou tam silnější). A taky jsem napsal, že nejčastěj z tvorby JA poslouchám pozdější Bark (kritiky moc nevyzdvihovaný), absolutní soft-kalifornskou bigbítovou pohodovku. Všiml jsem si, že podobné napsal i Northman. A navíc dodávám, že Volunteers považuju za jakýsi vrchol vzepětí hipíků z Friska.

jiří schwarz @ 09.12.2020 21:26:41
A ještě přidám malou úvahu. Jistě byl konec 60tek ve světě a asi nejvíc USA vnímán jako odcizení generací. Byla Zeď mezi mladými a svobodomyslnými, a zajetým establishmentem (který ty mladé mj. taky posílal do Vietnamu). V úvodní skladbě na LP Volunteers (krásně ji uvádí riff, který je pak naplno odpálen na konci desky v titulní kompozici) to JA řešej. Vzhůru proti Zdi, říkaj, měli bychom být spolu, pohromadě. Strhněte tu zeď. Ale nějak ta doba dávala ten problém jaksi pozitivněji, jakási připravenost na smír, všeobjímající láska. Jak rozdílné proti floydí Zdi, popisující problém bariér (myšlení, chování, schopnosti komunikace) o 10 let později - to už byla asi hlubší frustrace, i když i tady řešením taky bylo, strhněte tu Zeď. Hudba a její texty jsou krásným svědectvím dané doby. A osobně si myslím, že zdi r. 2020 rostou ještě víc do nebe.

Danny @ 09.12.2020 23:09:54
EasyRocker:
Zajímavá recenze. Hudba na albu je doslova nasáklá atmosférou i vůní doby. Je imaginativní tak, že se mi při poslechu písní v hlavě vždycky rozjede film, ve kterém jsou útržkovité výjevy z Ameriky konce 60. let. Je zjevné, jak upřímně máš tuhle muziku rád. Nedivím se. Drobné výhrady, které k některým místům mám (country popěvku A Song For All Seasons jsem třeba na chuť nikdy nepřišel), nejsou vůbec podstatné. Jednoznačně převažují pozitiva. Volunteers rozhodně stojí za to slyšet.

jiří schwarz:
Když jsem četl tvé postřehy a úvahy, napadá mě jediné: napiš recenzi a dej do ní všechno, co jsi v komentářích k albu naznačil. Moc rád si ji přečtu.

EasyRocker @ 09.12.2020 23:44:28
Danny: zdravím, jsem rád, že jsi sem vkročil prábě ty... Mám i podobné vidění řekl bych... určité, ty country polohy jsou u mě taky slabší.. pokud bych striktně hodnotil hudbu, bude to asi 4. Ale ta výpovědní hodnota, ty pocity z té hudby jsou u mě magické... ale já mám rád "americkou" muziku, proto tak uctívám i LedZep, její učedníky. Ale JA, Crosbyovci, Byrds, Doors, Joan Baez, Ravi Shankara Grateful Dead, Hendrixe a tu hudební epochu žeru...

Konnie @ 10.12.2020 07:47:14
Jiří schwarz: Upřímně Ti závidím tu návštěvu Friska. Co já bych za to dala... mým největším, ale zcela nesplnitelným snem vždy bylo zažít Woodstock. Asi jsem se minula s dobou .-)

EasyRocker @ 10.12.2020 09:02:20
Aspoň si ho připomínám v té publikaci a teď jsem koupil i ten ofiko film mr. Wadleigha. Jak říkám, osobně a politicky s mnoha postoji nesouhlasím, i proto, že k politice zrovna moc blízko nemám, ale ta hudba z festivalu byla dokonalou ukázkou celé tehdejší hudby - protočilo se tam vše od folkrocku, přes fúze, blues, hardrock až po funkové průkopníky Sly apod. Klasa. A hlavně to, jak lidi drželi spolu přes počasí i ohromné numero technických kiksů, které z toho plynuly :)

Konnie @ 10.12.2020 09:43:19
EasyRocker: Doporučuju film Zažít Woodstock.
>> odkaz
Je to doocela zábavný pohled na věc z jiné perspektivy a ta politika tam není.

northman @ 11.12.2020 05:11:30
EasyRocker, když chceš vidět Jefferson Airplane v plné síle tak si sežeň video z Monterey Pop Festivalu 1967, je tam Hendrix jak zapálí kytaru, Who roztřískají nástroje a perfektní Janis Joplin a nejkrásnější verze Ball and Chain.

>> odkaz

>> odkaz

EasyRocker @ 11.12.2020 08:33:03
Určitě jsem je v Monterey už viděl, ale kouknu se, to už je pár let. Díkes :-¨)

Danny @ 12.12.2020 18:22:09
EasyRocker:
Když jsem četl výčet tvých oblíbenců z oblasti rocku a folk rocku přelomu 60. a 70. let, tak jediné, co s tím můžu udělat, je podepsat ho. Je to výčet zásadních umělců a konkrétně Led Zeppelin nebo party Crosby, Stills, Nash (případně Young) si cením opravdu vysoko. Ale to vlastně všech. A jak koukám, ty taky. Vždyť jsme se před časem u nich i sešli - jen nás tam dělí nějakých 7 let:
>> odkaz

EasyRocker @ 12.12.2020 19:02:13
Danny : no díky moc, to jsem si ani neuvědomil -n ojo, už je to od recky na CJN už nějaký čas. Hned, jak se k tomu dostanu, se hned pustím do té tvé :) Jen jsem asi hodinu česal překlad k Selling... od Genesis, ale už jsem ho vypustil sem. A znovu díky za tip, vlastně si lebedím vždy při četbě Danielsovy knihy o Robertu Plantovi, jak tam píše o jejich vlivech... je to právě celá tahle blues-rock-folk-country generace... jeho oblíbenci jsou i mými, asii proto lZ tak uctívám. Zní americky, evropsky moc ne:)

Danny @ 12.12.2020 20:18:54
Je to tak, Led Zeppelin, to je všechno v jednom. Fantastická muzika. Viděl jsi Planta v posledních letech naživo? Několikrát v Čechách koncertoval. Byli jsme na něm v Plzni s manželkou a v Pardubicích i s mladší dcerou. Těžko popsatelné, opravdu dechberoucí zážitek.

EasyRocker @ 12.12.2020 20:27:54
Ač jsou pro mě LZ kapela No. 1 a i Robertovu kariéru uznávám a sleduju, na jeho koncerty, co čert nechtěl, mám nějakou smůlu - vždycky mě to minulo -tu dovolená, tu něco jiného. Tak snad ještě... Ale souhlas, jeho desky dodnes nemají sobě rovného, krásná procházka žánry, jako byli už LZ.

Kritik Vláďa @ 12.12.2020 22:33:32
Danny: Já měl šanci Roberta Planta vidět v roce 2014, kdy vystupoval u nás v Ostravě na festivalu Colours Of Ostrava. Chtěl jsem tuhle legendu vidět na vlastní oči a jít tam. Jenže moje enormní nenávist vůči všem festivalům byla silnější. Musel jsem jeho koncert oželet.

Danny @ 13.12.2020 21:45:52
EasyRocker:
Hodně jsme se vzdálili od recenze Volunteers, ale snad to nevadí, když jde o dobrou muziku. Vidět Planta naživo bych ti moc přál. Nechci srovnávat koncerty, na kterých jsem byl, ono to nejde - ty Plantovy ale patří k těm nejlepším. Zejména v Plzni jsem měl pocit, že poslouchám hudbu z jiné dimenze, bylo to mimořádné, ten chlap je o hromadu let před námi a my si to ani neuvědomujeme. Když bude příležitost, neváhej. Čas se strašidelně krátí.

Kritik Vláďa:
Na Colours Of Ostrava 2014 jsem nebyl, protože je to od nás hrozně daleko, jsem z Mostu. Od kamarádů jsem si pak ověřil, že to bylo skvělé. Je škoda, že máš k festivalům takovou averzi, určitě by sis to užil. Pokud ta otázka není příliš osobní: kde se vzal tvůj odpor vůči festivalům? Na Planta určitě jdi, je to zážitek.

EasyRocker @ 13.12.2020 21:58:49
Danny: nene, Roberta si nemůžu nechat utéct. Staniž se :-)

Danny @ 13.12.2020 22:12:58
Pak je všechno v nejlepším pořádku :-)

Kritik Vláďa @ 14.12.2020 11:15:29
Zdravím Danny: Kde se vzal můj odpor vůči festivalům ? ,, No, to je na dlóóuhou psychologickou studii, kterou tady nechci nikoho zatěžovat. Prostě upřímně, nenávidím všechny ty "kelímkáče", ten jejich "letní optimismus", to prostředí, kde ti i úplně cizí osoba řekne "ahoj, jak se máš". Potom smrad z přepálených bramboráků či klobás, řev a jekot přiblblých fanoušků stejně přiblblých kapel. Narážím na ty tzv. Open Air. To je pro mě peklo.
Mám rád komorní atmosféru. Divadla (u nás třeba Divadlo Jiřího Myrona, kde jsem pravidelně chodil na Jesus Christ Superstar), při nejhorším nějaké ty kulturní domy.
Úplně nejradši jsem, když sedím u gramofonu, a daná kapela hraje opravdu jenom pro mě. Jsem přesvědčen, že kapela na koncertech není tak silná, jako ve studiu. Proto třeba, když nějaký člověk zabloudí do mé sbírky, nenajde tam jediné tzv. "Live album".

Jarda P @ 14.12.2020 11:48:07
Kritiku, jemže do kulturáku nebo divadla se moc lidí nevejde, takže se ochuzuješ o hudební zážitky kapel, které do tak malého prostředí nepřijedou. Mně taky vadí lidi courající pro pivo (nemusí jít ani o open air), ale jsem ochoten to překousnout. Za ty zážitky to stojí. I když v dohledné době a vzhledem ke stáří protagonistu nevím nevím...

muf @ 14.12.2020 12:46:14
Rozumím tomu, že někoho neláká atmosféra festivalů a všeho, co k tomu patří. Ale na druhou stranu, poslouchání v teplém křesle a v naprosto vylidněném obýváku se člověku může omrzet. Festival podle mě není zdaleka jen o hudbě samotné, ale i o setkávání se s kamarády, kteří se jinak nepotkají a sdílí svou lásku k hudbě. A člověk se má monžnost i procvičit v tolerantnosti. Ne všichni se chovají tak, jak bychom chtěli. Já mám s festivaly jen dobré zkušenosti. A to zdaleka nejsem milovník smradu přepáleného tuku a velkého kraválu.

chimp.charlie @ 14.12.2020 17:20:14
Kritiku, já mám naopak live nahrávky rád, protože tam se ukáže, co v kapele opravdu je, navíc leckteré věci se opakovaným hraním na koncertech ještě vybrousí. Ale chápu Tě a proti gustu...

Danny @ 16.12.2020 22:15:56
Kritik Vláďa:
Omlouvám se za opožděnou reakci. Nevím, jestli jsem správně pochopil tvé pohnutky, ale asi ano. Pak ti i dobře rozumím. Mám kamaráda, pro kterého je vrchol setkávání s lidmi návštěva divadla. Necítí se uprostřed většího počtu lidí dobře. Pokud s námi do divadla tady u nás v Mostě občas zajde, spíš to přetrpí a jde tam jen kvůli nám, svým kamarádům. Má rád jen malou společnost a, jak jsi napsal, komorní atmosféru. Není podstatné, jaké jsou ohledně vnímání hudby zvyklosti a co komu vyhovuje. Podstatné je to, co vyhovuje tobě. A v jakém prostředí muziku rád posloucháš. Děkuju ti za tvou upřímnost a těším se na další tvé postřehy.

Kritik Vláďa @ 17.12.2020 00:30:45
Zdravím Danny: Ano, pochopil jsi to správně. Velký počet lidí mi dělá problémy. Především mě negativně rozptylují a kazí soustředění na hudbu samotnou.
A k živým vystoupením se také, jak jsem v předešlém příspěvku naznačil, stavím docela vlažně. V žádném případě jimi neopovrhuju, ale prostě... Úplně nejšťastnější jsem, když sedím, jak napsal muf, "v teplém křesle" a ve "vylidněném obýváku", a kochám se tou krásou studiových nahrávek. To je pro mě ten nejhezčí hudební zážitek. Ty studiové kouzla, tu chemii a vymazlenost mi nemůže vynahradit žádný koncert. A opravdu nepotřebuju, aby mi u mých "poslechových seancí" mávali tisíce lidí rukama nad hlavou a hučeli mi do uší.
Ještě jednou zdravím. DYCKY MOST !!!

22.08.2016 Martin H | #

Jedni z nejvýznamnějších hudebních představitelů sanfranciské hippie scény, skupina Jefferson Airplane, na svém albu Volunteers opět představují svou typickou směsici různých stylů a originálních hudebních postupů. Kromě základního sextetu se na vzniku alba podílelo i několik hostů, například Stephen Stills a David Crosby a samozřejmě Jerry Garcia ze spřízněných Grateful Dead.

Mám dojem, že oproti desce Surrealistic Pillow hudba zvážněla a začala získávat především v těch delších kompozicích temnější odstíny. Už to není ten většinou poklidný folk rock. Musíme si však uvědomit, že se nepíše rok 1967 a ideály léta lásky jdou pomalu, ale jistě do háje. Konec války ve Vietnamu je stále v nedohlednu a vojenská mašinérie chrlí jeden povolávací rozkaz za druhým. Do toho skupina Jefferson Airplane přichází s albem, na jehož obalu hudebníci pózují před americkou vlajkou a určitě to nemyslí jako podporu tehdejšímu Nixonovu establishmentu.

Začínáme pěkně zostra skladbou We Can Be Together. Výrazná Kaukonenova kytara vytváří vedle vokální linky další výraznou melodii a žene skladbu kupředu. Hlasy jednotlivých členů skupiny se zde neustále prolínají a vytvářejí tolik typický jeffersonovský sound. Zvolníme písní Good Shepherd s Balinovým vůdčím hlasem jakoby zdálky podbarvovaným zpěvačkou Grace Slick. Píseň je vystavěna na akustické kytaře a nebýt Kaukonenových elektrifikovaných výpadů, tak by country idyla byla dokonalá. To skladba The Farm si na nic nehraje a na venkov nás rovnou odnáší. V závěru jsou zde dokonce slyšet hlasy hospodářských zvířat. A přichází čas, aby Grace Slick ukázala, jak vynikající je to zpěvačka. Ve vlastní skladbě Hey Fredrick ukazuje všechny své vokální přednosti a ve spojení s Kaukonenovou kvílící kytarou odstřeluje posluchače někam do nebeských výšin. Pod tím vším ale něžně probublávají jemné tóny klavíru, aby se v závěru skladby ke kytarovému běsnění alespoň zlehka přiblížily. Je opět čas na vokální kouzlení a proplétání jednotlivých hlasů v písni Turn My Life Down s výraznými hammondy hostujícího Stephena Stillse. Další výraznou položkou na albu je skladba Wooden Ships s atmosférou jako u Crosby Stills And Nash a opět výtečnou sólující kytarou. A tím ta paráda nekončí. Je tu nádherný kousek Eskimo Blue Day, kterýžto jsem svého času poslouchal neustále dokola. V tom jasném ženském hlase jsem cítil něco až tajemného, poselství, jehož odhalení mě snad teprve čeká. Píseň A Song For All Seasons nás opět vrací ke country a představě pohody na venkově. Pohoda je to ale zdánlivá. Brzy je vystřídána instrumentálkou Meadowlands, která by zdánlivě mohla celou desku zakončit. Konečně je však čas na titulní píseň Volunteers, největší nářez z celé desky a také vynikající tečku na konec.

Album Volunteers, stejně jako Surrealistic Pillow, v mé sbírce má nezastupitelné místo. Sice neznám od skupiny Jefferson Airplane jiné jejich desky, pouze znám vystoupení na Woodstocku, ale myslím si, že jako seznámení s tímto vynikajícím seskupením to bohatě stačí.

reagovat

jiří schwarz @ 09.12.2020 21:44:31
Jako seznámení to stačí. Ale bylo by v případě JA se jen seznámit a dál nerozvíjet vztah -:).

30.07.2013 vmagistr | #

Čtvrté studiové album Jefferson Airplane, z toho třetí, natočené ve shodné kmenové sestavě (Balin, Slick, Kantner, Kaukonen, Casady, Dryden), se do prodeje dostalo v listopadu roku 1969. Od vydání předchozího počinu Crown of Creation uplynul více než rok, během kterého se přihodilo několik událostí, stojících za zmínku. Po podzimu vyplněném množstvím koncertů si kapela musela vybrat několikaměsíční nucenou dovolenou, vyžádanou operací hlasivek zpěvačky Slick. Této pauzy využili Kaukonen s Casadym k vytvoření soukromého, bluesově orientovaného projektu Hot Tuna. V dubnu už ale byli Jefferson Airplane opět aktivní. Jednak se na trh dostalo živé album Bless It´s Pointed Little Head, sestavené z koncertů, odehraných předchozí podzim, jednak se v jejich domovském San Franciscu začal rodit studiový materiál pro nové album. V srpnu se pak kapela coby jeden z headlinerů účastnila legendárního festivalu ve Woodstocku, kde zahrála i některé skladby z přípravovaného alba Volunteers - tak se na něj pojďme podívat.

Úvod desky obstarává hitově znějící skladba We Can Be Together. Na hutném klavírním podkladu hosta Nickyho Hopkinse vyrůstá zvučný vedoucí dvojhlas Balin-Slick, obtáčený kvílivými tóny Kaukonenovy sólové kytary. I přes téměř šestiminutovou stopáž jde o údernou píseň, která se po zásluze stala jednou z "poznávacích značek" kapely. Skladba Good Sheppard, v podstatě překopaný folkový tradicionál, je naopak plně v pěvecké režii Martyho Balina, jemuž Slick a Kantner tentokrát jen sekundují. Doprovodný kytarista má na svědomí také dobře znějící akustické podkladové aranžmá a vyzdvihnout musím i Jormu Kaukonena a jeho kytarovou práci, jež písni dodává psychedelický nádech. Na další kompozici The Farm je hodně znát přítomnost Jerryho Garcii z Grateful Dead, jenž si zde střihl part na steel kytaru a dodal tak skladbě lehce countryový nádech. Přitvrzení přichází s příspěvkem Hey Frederick z autorské dílny Grace Slick. Drtivé unisono vstupy klavíru a elektrické kytary kontrastují se vzdušným autorčiným zpěvem, jen ta více než osmiminutová délka je zde možná už přílišná.

Kaukonenovu akustickou skladbu Turn My Life Down jemně dokreslují hammondky Stephena Stillse, přičemž Jorma sám přispěl také doprovodnými vokály. Na řadu přichází výtečná interpretace písně Wooden Ships, kterou kapele (po odmítnutí od Byrds) daroval David Crosby. Skladbě vévodí magické vokální melodie, jež jsou podporovány hypnotickým rytmem Drydenových bicí a klavírním podkladem skvélého Hopkinse. Kytarové party další skladby Eskymo Blue Sun se chvílemi jen pomalu loudají, ale poháněny údernými bicími nakonec vždy naberou ráznější tempo. Grace Slick zde zpívá až nečekaně uvolněně a klidně, bez nějakého extatického vypětí. Drydenův Song For All Seasons je podle mě největší slabinou alba - čisté country, které zde kapela předvádí, mě zkrátka nijak nebere. To Meadowlands, druhá z upravených "lidovek", má větší sílu. Grace Slick se tu ukazuje i jako instrumentalistka, jelikož klávesové aranžmá této ruské melodie je plně v její režii. A jak deska začala, tak také skončí. Hřmotný rockující základ titulní skladby Volunteers se valí vpřed a do toho Balin sází poloskandovaný text. Za dvě minuty je hotovo, ale na zanechání sympatického dojmu to rozhodně stačí.

Remaster alba z roku 2004 nabízí bonusový materiál ve formě pěti živých skladeb, nahraných v klubu Fillmore East v listopadu roku 1969. Zde za zmínku rozhodně stojí verze Somebody To Love, na hony vzdálená megahitu z alba Surrealistic Pillow. Pulsující Casadyho Basa, Kantnerova sytě ostrá kytara a Drydenovy divoké přechody ukazují, jakou strhující atmosféru dokázala kapela na pódiu vytvořit.

V hodnocení alba jsem rozkročen mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Kapela už zde bohužel zcela zanevřela na nějaké experimenty a držela se přísně písničkových útvarů, použitý materiál je ale (až na jednu či dvě výjimky) poměrně působivý. Bude to tedy s lehce odřenýma ušima za čtyři, natolik Volunteers svého předchůdce Crown of Creation dle mého jistě překonávají.
reagovat

zdenek2512 @ 30.07.2013 19:51:32
Moc pekne napsane. Tohle album jsem ve svych osmnacti bral jako takovou spravnou americkou desku. Vrchol hippies, proste bomba. S odstupem se mi nejvice libi Wooden Ships a to jeste od C,S & N. Jefferson Airplane pro me skoncili Surrealistic Pillow, jeste mam hodne rad Crown of Creation pro tu atmosferickou naladu a Grace tu nejlip zpiva. S hodnocenim souhlasi i kdyz bych dal asi jen tri hvezdy.

03.06.2011 Petr Gratias | #

Album Volunteers zaujímá v jejich diskografii zvláštní postavení. Nejenom že si získalo přízeň odborných kritiků a fanoušků, jako vrchol svých uměleckých snah, zároveň se kapela jako nositelé svobodomyslných vizí mírové revoluce hippies vyrovnali s okolností, že Amerika dospěla a jejich ideály byly relativizovány. Vietnamské trauma konce šedesátých let zbavilo mládež "čistých a přírodních" ideálů a nastávala kocovina... Album deklaruje proměnlivé stavy své doby a tak se s ním blíže poznejme...

WE CAN BE TOGETHER - úderný úvod, akustické kytary, baskytary a klavíru se základními rytmy přináší ostrý a syrový zvuk elektrické kytary a něj se napojuje pevné vícehlasy sborový zpěv kapely. Jasná a přehledná melodika deklaruje estetiku šedesátých let slunné Kalifornie. Téma se drží základního schématu a úderné zemitosti. Kaukonenova kytara protahuje zkreslené tóny a hlasy se nádherně propojují. Nad nimi ovšem slyšíme výraznou Grace Slickovou s jejím průzračným vokálem znělým především ve výškách. Kaukonen si dopřeje kytarové sólo. Není technicky nijak závratné nebo obecně mimořádné, ale do skladby nádherně zapadne. Sbory jasné jako sluneční svit zvolna přecházejí do další skladby....

GOOD SHEPHERD - velmi dobře pojatá píseň. Akustické kytary se opírají o příjemnou harmonii a Balinův hlas, laskavý a mazlivý vstoupí do vaší mysli. Kaukonen zde krásně prokresluje kytarovým kvílením s dozvukem ornamentální ozdoby, jako elektrické krajky. Jeho kytarové zkreslení s obačasným prošlápnutím wah wah pedálu se propojuje se sestupnými rozklady akustické kytary. Balinovi odpovídá Slicková a Kantner a do melodiky vkládají ležárnost a odevzdanost. Jedna z velmi působivých věcí na albu...

THE FARM - zvonění akustických kytar, klavír a pedálová steel-kytara navodí venkovskou atmosféru countryové pohody venkova. Důležitým aspektem jsou opět nádherné vícehlasy, které se jasně pojí do harmonie a vytvářejí základ celé písně. Kaukonenova kytara s ohýbanými tóny kouzlí jako letící vážka, střední tempo je důrazné, ale nikoliv ubíjející, do pozadí se ozývý bučení krav - rockovější poloha country.

HEY FREDRICK - syrový kytarový úvod s úderným bicími a konečně prvním příspěvkem Grace Slickové jako sólistky. Hopkinsův klavír jemně šeplá, Kaukonenova kytara má deformovaný zvuk wah wah pedálem, ale hlavně Slicková zpívá svým nádherně rozpoutaným vokálem. Přirozeně čistý a zvonivý hlas a ve výškách je prostě famózní, až eroticky přitažlivá. Nic na tom nemění ani destruktivní elektrické zvuky.... svítí jako jasný plamen uprostřed temnoty. Rozechvívaný elektrický kytarový tón prokresluje hustou atmosféru s těžkým spodkem a klavírními proměnami akordů, které v závěru přidávají na větší údernosti a syrovosti. Bigbítová zemitost s psychedelickým odérem a acidovou svíravostí se závěrečnými perlivými klavírními tóny a postupným odezníváním do ztracena....aby se pak celá téma zvolna vracelo zpět s hutným soundem a stejnou naléhavostí.

TURN MY LIFE DOWN - další skladba přináší zklidnění v podobě akustických kytar v úvodu a ve výrazně pomalejším tempu. Z pozadí se hlásí Stillsovy hammondky. Píseň má však spíše vypravěčský charakter se softrockovými okamžiky, jimž nahrávají vokální vícehlasy. Kaukonenova kytara se však nedává zahanbit a její tónové proměny osvěžují celkový sound....

WOODEN SHIPS - nezřetelné zvuky z pozadí, melancholicky pojatá skladba s klavírem, zastřeným kytarovým rejstříkem, která byla napsána při výletě na jachtě v Tichém oceánu, demonstrující osamělost uprostřed nekonečných vzpěněných vln. Skladbu do svého repertoáru zařadili i spříznění Crosby Stills And Nash, kteří na ní mají částečný autorský podíl. Výtečně zaranžované vokály a trochu potemnělé harmonie však jako bič blesku prosvětlí Kaukonenova kytara, pohrávající si s jednotlivými tóny s deformovaným zvukem. Krásný odkaz kalifornských bigbítových písničkářů, který září jako maják i po dvaačtyřiceti letech od svého vzniku...

ESKIMO BLUE DAY - zajímavé rytmické proměny další skladby s údernými bicími a zemitou baskytarou a klavírním doprovodem s Kaukonenovou kytarou. A Grace Slicková je opět před mikrofónem jako sólistka. Ve středních polohách její hlas trochu postrádá znělost, ale v projasněných výškých zaplane jako oheň. Uprostřed písně dochází ke ztišení a akcenty klavíru a baskytary proměňují skladby do jiného tvaru. Rytmika se hrne vpřed jako velká voda, aby se zase zklidnila. Hopkins je výtečný doprovazeč a dokázal to už na řadě alb a zde není výjimkou. Skladba v závěru graduje v opakujícím se schématu do destruktivních zvuků výbuchu...

A SONG FOR ALL SEASONS - klavírní téma nám opět navodí klasickou písňovou formu sborového countryového pojetí. Demonstrují obecnou kapelou vzájemnost a pospolitost. Z omílání schématu vybočuje Hopkins s harmonickými proměnami klavírních běhů. Nic víc, nic míň...

MEADOWLANDS - tremolo Stillsových hammondek hraje známou ruskou melodii, do které se ozývají nezřetelné zvířecí zvuky a lidské hlasy.

VOLUNTEERS - závěrečná skladba je z rodu úvodní kompozice, kdy kapela hraje na plný plyn jako na Woodstocku, hutný rytmický doprovod a Kaukonenova kytara prořezává vzduch a Hopkinsův klavír sází úročné tóny, ale Balin, Kantner a Slicková a za doprovodu ostatních vokalistů vkládají do zpěvu výrazný energetický potenciál...

Amerika konce šedesátých let byla rozporuplná, nekonečná letní stmívání na Kalifornií, odér marihuany a volné lásky, ale také divoké bouře rebelujících odvedenců do Vietnamu a deziluze zmrzačených veteránů... Tohle všechno se v hudbě té doby zobrazovalo a Jefferson Airplane byli jakýmsi "svědomím tehdejší Ameriky".
Jejich hudba je hodně proměnlivá, přesto však stojí na poměrně jasných melodických základech.
Albu dávám čtyři hvězdičky!
reagovat