Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 09.06.2011

Tak tohle album jsem dostal přímo z Japonska, od své pen girlfriend Kiyoko Miyashiro z Tokia, se kterou jsem si od r. 1977 psal, od které jsem získal řadu zajímavých a zvukově nedostižně dokonalých vinylů a nebýt toho, že nám bolševik zatrhl tu naši korespondenci v r. 1980, asi bychom byli v kontaktu dodneška. (Adresu jsem získal z Mladé fronty, kde v rubrice Dopisovat si chtějí byla prosba šestnáctileté Japonky si dopisovat s někým od nás...... to je kapitola sama pro sebe a nechci tím obtěžovat Progboard)
Když jsem na její přání poslal do Japonska dárkové balení Smetanovy Mé vlasti (My Country), tak jsem obdržel (jako deklarovaný rocker s trochu náročnějším zaměřením) tenhle, pro mě absolutně neznámý projekt. Jména některých hudebníků jsem znal a tak jsem si říkal, že kvalita by tím mohla být potvrzena. Když jsem potom album Go položil na talíř gramofonu, tak jsem (pohlcen obsahem) zůstal koncentrován a následně ohromen po dobu celého přehrávaného tématu. Samozřejmě potmě, jak bylo mým zvykem, když jsem objevoval něco nového a neznámého, abych zbystřil smysly.
Album se mi poměrně pracně podařilo získat v CD verzi od australské firmy Raven a ještě více se prokreslila následnou digitalizací dynamika a jemné odstíny. O svoje pocity se teď s Vámi rozdělím...

SOLITUDE - neznámý astrální zvuk se zvolna z nekonečna vrývá do vašeho slucha, který je násoben vyššími tónovými alikvoty a následném vesmírným šumem.

NATURE - Po chvíli se zdálky začne přibližovat klavírní téma za posmutnělých tónů klarinetu a smyčců a základními basy. Celek vytváří předobraz závažnému tématu. Winwood připojí svůj naříkavý čistý zpěv, který se nádherně spojuje se smyčci klavírem a basy do kompaktního celku.

AIR OVER - instrumentální prostor v tom větvoví smyčců dostane i subtilní flétna. Opakované schéma výtečně proaranžované do organicky pevného tvaru Buckmasterem. Všechno utichne a astrální nekonečno se opět za vrčení synthesizerů a elektrických smyčců společně se strašidelnými vesmírnými zvuky vryje do vaší mysli. Shrieveovy bicí a činely společně s Yamashtovými tympány vytvářejí potemnělý obraz

CROSSING THE LINE - v pomalém tempu, soulem poučeným hlasem Winwooda se k nám blíží formálně jednoduchá, ale výtečně proaranžovaná skladba. Kytarová jednotka dotváří dlouhá tónova přediva a my vedle proaranžovaných smyčců a klavíru slyšíme neomylné kytarové běhy virtuosa Al DiMeoly. Jeho sólo je výtečné, ale přesto není pro skladbu dominantní v jeho celkovém vyznění. Také zde se schéma opakuje a podmiňuje celou hudební formu v jemných dynamických i zásadních útočných okamžicích.
Hisako Yamashta (protagonistova žena) dodává krátký, ale vokální expresivní vklad. Výtečné po všech stránkách!

MAN OF LEO - první rychlejší skladba má prvky funku a fusion music. Winwood jako vždy vokálně bezchybný, ale důležité jsou i sboristky a funková baskytara Geeho, aranžované trubky a baterie percussion s vyčnivajícími dvojitými congy. Výrazně oživení na albu ve výtečném pojetí.

STELLAR - instrumentální skladbu zdobí DiMeolova kytarová přediva, technicky famózní, výrazově velmi citlivá a vystavěná přesně do tématu jako zdobná vamberecká (nebo spíš belgická) krajka. Údernost skladby však pohlcují astrální zvuky synthesizerů Schulzeho včetně deformovaných pazvuků a my se stáváme svědky výletu do světa fantasy, kde se ozývají škrčivé zvuky, syčení, šeplání a přeznívající mňoukání.

SPACE THEME - minimalisticky se opakující mumlavý basový tón se hypnoticky opakuje stále dokola a bzučení synthesizerů se vrství nekonečnem jako barevné páry a mlhy na vesmírné temnotě matně osvícené hvězdami

SPACE REQUIEM - vesmírný sound nekonečného astrálu prosvěcují tóny elektrických smyčců, které připomenou hudební téma druhé skladby v instrumentálním tvaru. Tónové variace nám nabídnou hukot pracujících přístrojů, nad kterými se vznášejí nebeské varhanní party a už do hry vstupuje tajemné percussion a Yamashtovy tympány, které násoledně přivádějí jakousi astrální bouři, která vám ve stereofonním přemísťováni v reprobednách udělá příjemný zvukový test reproduktorům. A to už se proběhnou tympány a percussion jako u Stravinského a můžete získat pocit, že do tématu vstoupilo slavné Svěcení jara, nebo Pták Ohnivák. Buckmaster společně s Yamashtou vytvořili velmi osobitý opus, kde se prolínají veškeré jmenované instrumenty od pianissim až po fortissima (jestli budete chtít vypudit z domácnosti tchyni, přizvěte ji právě nyní k poslechu)

SPACE SONG -

CARNIVAL -

GHOST MACHINE - tohle je ovšem nejúdernější skladba, v níž se potkává funk, fusion music a rock a vytvářejí dokonalý tvar. Winwood zpívá s obrovským nasazením, Gee hraje jedinečné basové figury, bicí nástroje a percussion jedou na plný plyn. Ale vévodí Al DiMeola. Jeho kytarová jízda je pojata ve velkém formátu, ale vzápětí střídán Winwoodem a zase se vrací zpět do organické podoby jednolitosti

SURFSPIN - zvukové kouzlení synthesizerů a aplikace fléten a smyčců společně se strašidelnými zvuky má opar orientální hudby se zajímavými harmonickými proměnami. Jako téma do Pohádky tisíce a jedné noci...

TIME IS HERE - Buckmaster výtečně proaranžoval i další skladbu. Jsou zde velmi kreativní smyčce, ale také basy, percussion a dřevěné a plechové nástroje, které se spojují s výtečnými ženskými sbory navozující atmosféru soulu. Winwood se v téhle hudbě cítí jako ryba ve vodě, vedle Thrallovy elektrické kytary, která se vkliňuje do harmonie, kterou posléze clona elektroniky odsouvá do pozadí

WINNER / LOSER - závěrečná skladba má ryzí písňový charakter. Přesto se nejedná o nějakou tuctovou pop-music. Prvky soulu jsou nepřeslechnutelné a důrazná baskytara a klavírní akordy se se smyčci dokáží na této skladbě ústrojně potkat, také s elektrickou kytarou a důslednými percussion. Buckmasterův rukopis je známý z řady zajímavých hudebních projektů, takže je identifikovatelný i zde a s Yamashtou našli výtečný dorozumívací jazyk. Rytmické proměny a akcenty v jednotlivých taktech, stejně jako elektrická kytara v neokázalé podobě, jsou velmi účinné a celý rozsáhlý projekt vracejí z astrálu na pevnou zem....

Spojení hudebníků Japonska, Německa, Británie a USA se mi zdá velmi zdařilé. Skoro se mi chce žíci, že by bylo zajímavé, kdyby byl projekt k dispozici i ve formátu DVD. Kdo má rád širší tematické plochy a dokáže hledat mezi řádky a radovat se s detailů, emocí i drobností, asi mi dá za pravdu, že plný počet hvězdiček je namístě. Nic podobného v tomto pojetí jsem zatím neslyšel, anebo mi není známo.
Ještě jednou proto zavolám směrem k Nipponu: díky, Kiyoko! Vedle řady dalších dárků, je tenhle hudební skutečně skvostem v mé sbírce.

A ještě bych podotkl zajímavost: před čtyřmi roky mě pozval Pavel Váně (když jsem si ho pozval do Rádia Hey jako hosta dvouhodinového pořadu ROCK CAFE) na koncert Progres na kterém vystoupil mj. zahraniční hosté. V sestavě kapely výtečných bělošských i etnických hudebníků bylo i jméno Jerome Rimson (baskytarista). Pavel mě požádal, jestli bych tomuto hudebníkovi nepůjčil do dvou skladeb svou dvanáctistrunnou yamahu. Trochu jsem byl překvapen (kytary, manželky a fajfky se nepůjčují), ale protože Jerome Rimson hraje na derivátu recenzovaného projektu Goo Too, tak jsem mu ji půjčil.... tak i tohle mě s projektem Go spojilo.