Reakce na recenzi:

minirock - @ 26.12.2013

Moje první deska od Dire Straits kterou jsem slyšel byla Love over Gold někdy v roce 1982. Ihned jsem si tuto skupinu oblíbil, nestydím se říct zamiloval. Učaroval mi charakteristický sound kapely ale především hlas Marka Knopflera a jeho hra na kytaru, která se stala pro skupinu tak typickou.
Tuto desku jsem koupil od spolužáka který si ji přivezl z Jugoslávie a já ho tak dlouho otravoval až mi ji prodal.
Ačkoliv neovládám angličtinu natolik abych si dokázal texty přeložit, mám za to, že v písničkách se hovoří o obyčejných věcech, které obklopují obyčejného člověka žijícího na dělnickém předměstí některého britského velkoměsta, dost možná rodného Markova Glasgow, nebo snad Londýna, nevím .... Skladby jsou většinou pomalejší s důrazem na kytarová sóla M.K. To nejlepší, v písni Sultans of Swing, si vždy, když si desku pustím, přehraju několikrát zasebou, nemůžu se ho nabažit. Dále se mi moc líbí In the Gallery a Wild West End hlavně kvůli Markově kytaře ale i jeho zpěv zvláště v druhé jmenované se mi zdá doslova uhrančivý.
Celkově mám tu desku moc rád a její poslech je pro mě vždy zážitkem. Byla druhá od Dire Straits kterou jsem vlastnil, a utvrdila mě v tom, že jejich hudba a následně i samostatná tvorba Marka Knopflera, se stane mou celoživotní zálibou.
Myslím, že pět hvězdiček je pro tento debut zasloužených, těch 6 milionů prodaných kusů v Evropě a USA mluví samo za sebe.