kamila - @ 12.09.2016 | #

O Camel jsem si vždy myslela, že se jedná o malinkatou kapelu, která vydala během sedmdesátých let pár alb pro úzkoprofilovou skupinku posluchačů a během dalších let se postupně rozpadla a k mání byly především výběrový alba. Nevím kdy a kde jsem našla informace, že pravda je úplně jinde a kapela s delšíma přestávkama je činá možná dodnes. Že stihla vydat například tři alba v devadesátých létech jsem se dozvěděla nejspíš až z těchto stránek a tyhle, určitě kvalitní porce zajímavý muziky, aspoň podle nadšení zdejších kolegů se ke mně zatím nedostaly. Znám vlastně jen něco málo ze zlatých sedmdesátých a i přelomu, nebo spíš okraje dalšího desetiletí. Sem spadá i koncepční deska Nude, kterou sice nemám naposlouchanou nazpaměť jako díla slavnějších kolegů například Yes, či Genesis, ale včera jsem na ně dostala chuť a musím uznat, že za svými slavnějšími spolutvůrci nijak nezaostávají.

Je to velmi vnímavá muzika, zkomponovaná s velkou dávkou citu a důrazem na protlačení melodických složek, které na desce, vlastně v celé tvorbě kapely hrají prim. Sofistikované harmonie skryté pod jemným douškem tajemství a nebojácnost příslušící dotknout se více stylů, činí jejich hudbu neskutečně poutavou a vyzývavou. Andrew Latimer byl a věřím že pořád je zkrátka génius. Floydy v tom slyším na mnoha místech, ale třeba i Genesis a Hacketta, není to ale jedno? Camel jsou kvalita a plně zosobňují art rock sedmdesátých let.

Snake @ 13.09.2016 06:33:06 | #
..jak jsem včera slíbil. Dnes jsem album vylovil z regálu a brzy po ránu bylo to výborné poslouchání. Zprvu trochu mě zarazila snad až příliš jednoduchá rytmika v úvodní "City Life", ale dvojice po sobě jdoucích instrumentálek "Docks" a "Beached" je prostě výborná. Zpěvu tady tentokrát moc není, ale jinak je to takovej ten typickej melancholickej a trochu posmutnělej Camel tak, jak ho mám rád.

Vlastním nějakej nedatovanej repress od London Records (London Records ‎– 810 880-2 LH) a byť je to vydání z roku raz dva, hraje skvěle. To cédéčko by bylo pěkným přírůstkem každé prog rockové sbírky, dám tedy čtyři.