Reakce na recenzi:

horyna - @ 03.03.2018

Největší slabinu této nahrávky (a možná celých Citizen Cain) vidím v jednom podstatném aspektu - a nemám teď na mysli úsilí kapely kopírovat své dávné vzory Genesis. Jde o jejich zpěváka Cyruse, který ta svá gabrielovská ústa prakticky nezavře a zpívá a zpívá až do posluchačova totálního umdlení. Samozřejmě jsem trochu nadsadil, ale v globále tomu tak skutečně je. Na Somewhere But Yesterday se prakticky pěje pořád a podle mě ta přehnaná vokální snaživost nahrávku tak trochu znehodnocuje. Nevadí mi, když se kapela opičí po svých vzorech a balancuje na přímce Nursery – Foxtrot – Selling. Štve mě neustálý Cyrusův artikulační kolotoč který nebere konce a rozemílá posluchačovu pozornost, která by si tak ráda odpočinula v čisté instrumentální rovině, pouze do té vokální.

Když si vezmeme/poslechneme některou z výše navržených nahrávek původních Genesis (i mnohých dalších kapel) a položíme si otázku, co je na jejich hudbě tak geniální, bude jedna z našich odpovědí poukazovat na instrumentální bravuru podepřenou o originální skladatelský talent souboru. Muzikantsky precizní přednes s řadou skutečně povedených hudebních ploch, které svoji genialitu předvádí právě v čistě instrumentální poloze, to bylo jedno z poznávacích znamení božských Genesis.

Něco podobného však u Citizen Cain podstatně chybí. A já říkám že je to škoda. Dokonce jsem měl kvůli tomuto „handicapu“ kdysi tuhle nahrávku nějakou dobu odloženou na hromádce – brak/zbytečné a nepotřebné = půjde z domu. Naštěstí mladická zbrklost, kdy jsem céda po rychlém znelíbení a zavržení prodával jako na běžícím páse a v určitých chvílích některá z nich zase kupoval zpátky, je dávno pryč. Teď podobný problém řeším vyčleněním ze sbírky a opětovným návratem po nějaké době zpět do přehrávače s otazníky, jak bude určitá věc fungovat v jiném čase a náladě.

Dvojku Citizen Cain jsem sice vzal na milost, ale víc jak tři hvězdy ode mne dostat nemůže. To její poutavější sestřička Serpents in Camouflage mi sedne o poznání víc.