Citizen Cain - Somewhere But Yesterday (1994)

Největší slabinu této nahrávky (a možná celých Citizen Cain) vidím v jednom podstatném aspektu - a nemám teď na mysli úsilí kapely kopírovat své dávné vzory Genesis. Jde o jejich zpěváka Cyruse, který ta svá gabrielovská ústa prakticky nezavře a zpívá a zpívá až do posluchačova totálního umdlení. Samozřejmě jsem trochu nadsadil, ale v globále tomu tak skutečně je. Na Somewhere But Yesterday se prakticky pěje pořád a podle mě ta přehnaná vokální snaživost nahrávku tak trochu znehodnocuje. Nevadí mi, když se kapela opičí po svých vzorech a balancuje na přímce Nursery – Foxtrot – Selling. Štve mě neustálý Cyrusův artikulační kolotoč který nebere konce a rozemílá posluchačovu pozornost, která by si tak ráda odpočinula v čisté instrumentální rovině, pouze do té vokální.

Když si vezmeme/poslechneme některou z výše navržených nahrávek původních Genesis (i mnohých dalších kapel) a položíme si otázku, co je na jejich hudbě tak geniální, bude jedna z našich odpovědí poukazovat na instrumentální bravuru podepřenou o originální skladatelský talent souboru. Muzikantsky precizní přednes s řadou skutečně povedených hudebních ploch, které svoji genialitu předvádí právě v čistě instrumentální poloze, to bylo jedno z poznávacích znamení božských Genesis.

Něco podobného však u Citizen Cain podstatně chybí. A já říkám že je to škoda. Dokonce jsem měl kvůli tomuto „handicapu“ kdysi tuhle nahrávku nějakou dobu odloženou na hromádce – brak/zbytečné a nepotřebné = půjde z domu. Naštěstí mladická zbrklost, kdy jsem céda po rychlém znelíbení a zavržení prodával jako na běžícím páse a v určitých chvílích některá z nich zase kupoval zpátky, je dávno pryč. Teď podobný problém řeším vyčleněním ze sbírky a opětovným návratem po nějaké době zpět do přehrávače s otazníky, jak bude určitá věc fungovat v jiném čase a náladě.

Dvojku Citizen Cain jsem sice vzal na milost, ale víc jak tři hvězdy ode mne dostat nemůže. To její poutavější sestřička Serpents in Camouflage mi sedne o poznání víc.
reagovat

Antony @ 03.03.2018 15:11:54
Zajímavé. Když jsem slyšel toto album poprvé (v roce jeho vydání), říkal jsem si to samé. Kopírka GENESIS, zpěvák nemá cit pro přiměřenost. Písně jsou zničené neustálým zpěvem, který postrádá Gabrielovu mnohotvárnost. Tento obtěžující prvek činí album těžko snesitelným.

john l @ 03.03.2018 19:09:53
Staré nahrávky jsou čistou instrumentací doslova nasáklé, proto když mají dobré aranžmá, těžko může být řeč o nějaké nudě. Mám rád když se hodně hraje a přiměřeně zpívá.

Brano @ 04.03.2018 12:23:56
V prípade Citizen Cain vnímam Cyrusov vokál ako ďalší hudobný nástroj,preto mi vôbec nevadí,že počas celého albumu sa mu huba takmer nezavrie :-).Je to Ok!Takto to mám rád!Práve teraz mám CD v prehrávači a tá energia,ktorá z tejto muziky sála je fakt silná.Stačí mi skoro ráno vypočuť si hneď úvodnú Jonny Had Another Face a mám dobité baterky na celý deň.U mňa je tento album jeden z pilierov mojej hudobnej zbierky a dávam mu 5 pevných a neochvejných hviezd.Majstrovské dielo!

horyna @ 04.03.2018 13:09:17
Braňo, bylo by divné kdybychom se shodli úplně na všem :-) V Serpents se "krákorá" střídměji a tak mi debut jaksi pasuje víc k pleti. Další desky neznám, ale předpokládám, že Cyrus jede jako cirkulárka i na nich.

Citizen Cain jsou spolu s italskými The Watch asi nejpřesvědčivější následovníci/děti velkých Genesis. Včera jsem poslouchal Vacuum, který zase tu moji sbírku podpíra pevněji než C.C. Ále, hlavně když nás muzika baví

horyna @ 28.09.2018 06:37:57
Horyno tu desku jsi odsoudil příliš krutě. Včera jsi ji poslouchal znovu a taková hrůza to nebyla. Že? Alespoň za 4. Genesis-klon nevadil, Gabriel jako vyšitý a hudebně je to vskutku pestré. Jenom to trvá, než to té lebeni docvakne.

Album jak vytržené z údobí mezi Foxtrot a Selling Egland..Cyrus opravdu zní jak mladý Gabriel a celá deska zní jako jedno pokračování The Battle of Epping Forest. Lze jen doporučit!
reagovat

Merli @ 27.03.2007 00:00:00
Tiez mozem vrelo odporucit, stale je na mojom playliste, len by som chcel jednu kriticku poznamku, naozaj je to ako Battle of Epping Forest, ale obcas by to chcelo aby to bolo aj ako Firth Of Fifth. Skratka je tam vela spevu a malo instrumentalnych pasazi.

Myslím si, že každý skutočný fanúšik gabrielovskej éry Genesis a fishovskej éry Marillion by sa mal vrhnúť po tomto, v poradí druhom albe tejto kapely ako vyhladovaný pes po čerstvej kosti. Reprezentatívne album!
Škótska kapela Citizen Cain je totiž presne tým (aspoň na prvých dvoch svojich albách určite), čo staromilci pôvodného britského art rocku majú najradšej.
Spevák Cyrus je svojou farbou hlasu, vokálnou štylizáciou, naliehavosťou a dramatičnosťou kdesi uprostred medzi dvoma frontmanmi vyššie uvedených kapiel - Peterom Gabrielom a Derekom W. Dickom, nám všetkým známym pod menom Fish. V žiadnom prípade však Citizen Cain nie sú plagiátom ranných Genesis, alebo Marillion, skupina má príliš charakteristický vlastný sound, tak ako originálny je nakoniec aj vokál Cyrusa.
Minutáž alba je tiež podľa môjho zvyčajne obľúbeného vzorca: 10+10+25+10, so zaujímavými, krátkymi vyhrávkami medzi jednotlivými nosnými skladbami. V hovorenej pasáži "A Word In Your Ear" na konci najdlhšiej kompozície albumu Cyrus dokonca evokuje Iana Andersona z Jethro Tull...
Dlhé kompozície sú vôbec štandardnou záležitosťou na prvých troch albách kapely (vydaných u Cyclops Records). Žiaľ , po albume "Somewhere But Yesterday" sa sila tandemu Cyrus (spev), Stuart Bell (klávesy) až príliš zvýraznila na úkor rovnocennosti ostatnej inštrumentácie, dôsledkom čoho boli následné personálne rošády na ďalších postoch v kapele. "Somewhere But Yesterday " je tak prakticky najvýraznejšie kolektívne dielo pod hlavičkou Citizen Cain. Ale je to dielo skutočne brilantné...
reagovat

paloovo @ 04.03.2009 11:42:30
Zohnal som nejaké albumy od tejto skupiny - "Citizen Cain" a hľadám ďalšie...hľadám pomoc :-)