Reakce na recenzi:

Snake - @ 12.11.2015

CD Kscope - KSCOPE122M /2007/

Zásah dikobrazí bodlinou jsem dostal prostřednictvím alba Deadwing (2005) a jak šel čas, postupně jsem nakřečkoval téměř kompletní řadovou diskografii. Jen debutu jsem se pořád vyhejbal, recenze na něj byly dost rozporuplné a letmá ochutnávka z internetu mi přišla hořká, jako pelyněk. Zhruba před rokem jsem té desce nabídl další šanci a tentokrát to byla trefa do černého.

Tak samosebou, placka On the Sunday of Life… není tak úplně řadovým albem, ale kompilací sestavenou z demokazet Tarquin's Seaweed Farm a The Nostalgia Factory. V roce 1992 vyšla u malé firmičky Delerium Records a to v omezeném nákladu 1 000 kopií. Ovšem zájem fanoušků předčil očekávání a tak byl celý náklad v mžiku rozebraný. Následujících reedicí se jen do roku 2000 prodalo na dvacet tisíc kousků...

Je to pravěk tvorby Stevena Wilsona, je to pravěk zprvu fiktivní skupiny Porcupine Tree a člověk k tomu tak musí přistupovat. Album bych tedy zcela určitě nedoporučil jedinci, který hudbu PT slyšel z rychlíku a s jejím studiem teprve začíná a jeho obsah bych rozdělil zhruba do tří podskupin. Tak předně jsou tu skladby, které desku tzv. udělaly a ze kterých je cítit dnes už charakteristický skladatelský rukopis páně Wilsona. Největším šlágrem je bezesporu fantastická Radioactive Toy, ovšem mě se velice zamlouvá i balada Nine Cats, nebo atmosférické skladby And The Swallows Dance Above The Sun, či Begonia Seduction Scene.

Specifickou kategorii tvoří několik celkem praštěných a zábavných úletů, které mi zpestřují poslech jinak pochmurného alba. Jupiter Island je výborný a kupodivu nevadí mi ani primitivní a tvrdošíjný tlukot bicího automatu. Z podobného soudku jsou i chytlavé taneční pecky This Long Silence a Linton Samuel Dawson, s úchylně zmutovaným vokálem hlavního protagonisty.

Do třetí skupiny bych zařadil skladby s velkým podílem náladotvorných ambientních ploch. Zajímavou introdukcí je Music For The Head, líbí se mi i rozsáhlejší The Nostalgia Factory, ale skutečným vrcholem v tomto směru je závěrečná It Will Rain For a Million Years.

Původní matroš si Steven Wilson natočil úplně sám, ale pro potřeby reedice dostalo několik skladeb novej kabátek. Sólo na bicí v Third Eye Surfer tak nahrála jazzová legenda John Marshall. Zvuk je výborný, ale to už je dneska u Wilsona standart, grafika cd jakbysmet. Dal bych tři a půl, ale s ohledem na rozsáhlou diskografii Porcupine Tree to hodnocení zkrouhnu směrem dolů. Je to dobrá deska s cestou ke kořenům PT a jejího nákupu rozhodně nelituji.