Reakce na recenzi:

Ivo A. Benda - @ 17.09.2007

Porkupýny - Onde sundej Olaf

On The Sunday Of Life je první album Porcupine Tree, nebo spíš první album Stevena Wilsona (když na něm nikdo jiný nehraje...), nebo spíš kompilace starších nahrávek Stevena Wilsona... Hned od počátku je snad jasné, že tohle není tak úplně normální a typická nahrávka Porcupine Tree, kterou bych doporučil někomu, kdo s touto skupinou začíná. Beru toto album spíš jako raritu pro fajnšmekry z mládí Stevena Wilsona. Nebudu ale stručný, protože mi On The Sunday Of Life připadá zajímavé, i když nepatří k mým nejoblíbenějším.

Music For The Head je moc pěkná relaxačně-náladová zvuková koláž na úvod. Tohoto bych mohl poslouchat i víc. Jupiter Island je první "píseň". Nečekaná prasárna s úchylným automatickým bubeníkem, něco mezi Zappou, Barrettem, space-rockem a elektronikou... zpěv je ještě takový nejistý a je to zbytečně dlouhé. Nemusel bych mít... Third Eye Surfer je zase pěkná psychedelická zvuková koláž (ty bicí hraje taky Wilson, jo?). Titulní skladba v navozování příjemné atmosféry zdárně pokračuje. Líbilo by se mi mít celou desku v tomhle stylu, byla by taková rajsky uklidňující. Trochu mi to připomíná hudbu tria Shrieve/Horvitz/Frisell. Začátek The Nostalgia Factory je ještě podobný, ale pak je přerušen něčím, co už mi připomíná pozdější věci Porcupine Tree a je mnohem lepší než zhulenina (c) Pepa Jupiter Island. Bohužel šmoulí (zde spíš pološmoulí) zpěv mě nerajcoval ani ve věku, kdy mě Šmoulové mohli oslovovat. Ve třetí minutě moc zajímavé sólo na klávesy. O kus dál pěkná basa. Hezky to graduje a pak to ještě chvíli doznívá. Pěkné.

Space Transmission je trochu strašidelná tříminutová ztráta času, totéž následující půlminutová stopa. Pak je tu další seriozněji působící věc, Radioactive Toy. Pomalé tempo, pěkné varhany, výborná kytara (i basa)... a tak je to tady pořád, celých deset minut. Moc se mi to líbí, pro mě jednoznačně nejlepší věc na albu. Nine Cats začínající akusticky je zase úplně z jiné jamky, ale taky výborná.

Hymn je další (podle mě) naprostá zbytečnost. Footprints začíná slibně, ale ty refrény a bubny mi tam nějak nesedí. Slabší odvar Nostalgia Factory... a zbytečně dlouhé. Nicméně pořád lepší než Linton Samuel Dawson, což je další prasárna a la Šmoulové. Neříkám, že základ té písničky je špatný, ale tak, jak je zaranžovaná, je pro mě smrtící. And The Swallows Dance Above The Sun je zase pro změnu skvělá temně atmosferická jízda s ujetým textem. Queen Quotes Crowley je až moc divná "věc", než abych o ní cokoli napsal.

No Luck With Rabbits jsou nějaké klávesy puštěné pozpátku. No dobrý, to nějak vydejchám. Begonia Seduction Scene má výbornej název. Je to lehce hackettovské a má to fakt výbornou atmosféru (něco jako 1, 3 a 4), takže líbí. This Long Silence je opět taková zvláštní ujetina, ale zjišťuji, že mi (c) Lothian v tuto chvíli celkem příjemná. It Will Rain For A Million Years obsahuje hádejte jaké zvuky? Ano, uhodli jste - hřmění a déšť - ale teda nic velkýho, ačkoli po pár tisíciletích už by mi to asi začalo trochu vadit. Jinak je to opět náladovka s pěknou kytarou a hypnotickejma bicíma (automat, hehe, ale decentní), to Wilson očividně umí.

Nekonečných 75 minut hudby i "hudby" skončilo. Pocity jsou rozporuplné. Část alba je zoufalá, ale většina je buď příjemně relaxační hudba, nebo slibné porcupinetreeovské (hehe) záblesky. Obzvláště Radioactive Toy, Nostalgia Factory, Nine Cats, And The Swallows Dance Above The Sun určitě stojí za poslech. Došel jsem k názoru, že ideální pro mě bude naprogramovat si skladby 1, 3-5, 8, 9, 13, 15-18 - zhruba 50 minut toho skutečně pěkného z On The Sunday Of Life.

3/5 - body strhávám za nesourodou rozháranost (ačkoli je vzhledem ke způsobu vzniku alba pochopitelná), příliš mnoho detekt... bicích automatů, a taky abych si šetřil body pro ta skutečně ZÁSADNÍ alba Porcupine Tree.