Reakce na recenzi:

Snake - @ 12.12.2015

2CD Kscope - KSCOPE124 /2010/
Packaged in a Digibook with attached 8-page booklet including lyrics.

Původní Stevenův oumysl byl jedna skladba - jedno album. Naštěstí mu došlo, že by to ta jedna skladba nejspíš neutáhla, tak ji rozdělil na dvě části (podobně jako v případě singlu "Voyage 34") a doplnil dalšími čtyřmi kratšími kousky. Tracklist původního vydání byl tedy následující :

01. The Sky Moves Sideways (Phase One)
02. Dislocated Day
03. The Moon Touches Your Shoulder
04. Prepare Yourself
05. Moonloop
06. The Sky Moves Sideways (Phase Two)

Jenže od onoho roku 1995 došlo k celé řadě reedic, a tak budu hodnotit vydání od Kscope, na kterém jsou skladby v tomto pořadí :

01. The Sky Moves Sideways (Phase One)
02. Dislocated Day
03. The Moon Touches Your Shoulder
04. Prepare Yourself
06. The Sky Moves Sideways (Phase Two)

07. The Sky Moves Sideways (Alternate Version)
08. Stars Die
09. Moonloop (Improvisation)
10. Moonloop (Coda)

Po tajuplné, téměř dvě minuty trvající introdukci se velmi zvolna rozjíždí The Sky Moves Sideways (Phase One). Tempo je velmi vláčné a atmoška plná klidu a melancholie. Wilsonův hlas zní sugestivně a refrén je opravdu silný. V čase 8:30 přichází zrychlení do hybného, téměř tanečního rytmu a dlouhá instrumentální pasáž, ve které mě kytara svým hlukem a zkreslením trhá na malé kousky. Jsem z ní opravdu nervózní, ale poslední tři minuty jsou už opět plné míru a pokoje. Následuje Dislocated Day, monotóní ostřejší kousek s trýznivou kytarou a zpěvem upraveným efektem telefoního hluchátka a po něm nádherná balada The Moon Touches Your Shoulder. Wisonův trademark s krásnou a smutnou melodií, ve které se objevují kontury Pink Floyd. Pro mě jeden z hlavních favoritů tohoto (dvoj) alba. Prepare Yourself je jen krátkou instrumentální vsuvkou, na kterou navazuje The Sky Moves Sideways (Phase Two). Po ambientním začátku skladba pokračuje zhruba tam, kde končila fáze 1. V první trochu ostřejší pasáži se objeví éterický vokál Suzanne Barbieri, do kterého neurvale vstupuje Steven s přehulenou a ostrou sólovou kytarou. Vláčný rytmus doplňuje víření perkusí, zvuk je stále hustší a hlasitější a po další ambientní vsuvce přichází vyvrcholení v pěkném, byť poněkud štiplavějším kytarovém sóle.

Druhý disk začíná alternativní a nedokončenou verzí skladby The Sky Moves Sideways. Nejedná se o nějaké demo nevalné kvality (to by Pišta asi nedopustil), ale o pracovní mix a zvuk je tedy velmi dobrý. Skladba má téměř 35 minut a od plnohodnotné verze liší se jen v některých detailech. Asi nejvýraznější odchylku jsem zaznamenal u bicích, které jsou tady naprogramované a v hybnějších pasážích svým duc duc rytmem vyvolávají představu stroboskopy bičovaného tanečního klubu. Ovšem chtěl bych vidět ty obličeje v okamžiku, kdy spustí Wilsonova kvílivá kytara. Zcela jiný je pak především samotný závěr skladby, ve kterém dostává daleko víc prostoru vokál Suzanne Barbieri. Trochu uklidnění přinese následující a krásná melancholická píseň Stars Die, na kterou zcela plynule navazuje šestnáct minut dlouhá improvizace Moonloop. Ambientní plochy, klapot perkusí a repetivní smyčky mě pomalu uspávají a unášejí do jiné dimenze. Trochu zpozorním až s nástupem Stevenovy kytary, ale ten je tentokrát milosrdný a svůj nástroj tolik netýrá. Krásnou klouzavou basu sem nahrál Colin Edwin. Nástup skladby Moonloop (Coda) poznám jen podle číslovky na displeji, ten přechod je zcela bezešvý. Její struktura je ovšem zřetelnější a výrazná melodie vygraduje v bolestivě hlučném finále.

Valná většina fanoušků album hodnotí v superlativech, ale je tu taky nezanedbatelná skupina těch, kteří jej mají za "nejfloydovštější" počinek v historii Porcupine Tree. Sám Wilson se k albu staví poměrně rezervovaně a já jsem na tom podobně. Je tu celá řada vynikajících okamžiků, ale také slabší chvilky vyplněné vatou. A vydržet těch 110 minut na jeden zátah dá taky jednomu docela zabrat. Nedávno jsem tady hodnotil placky Up The Downstair, Staircase Infinities, ale i Voyage 34 a ty jsou mému srdci o něco bližší. Poctivé tři hvězdy - velmi dobré, nikoli však zásadní.