Reakce na recenzi:

john l - @ 01.10.2016

O ambientní hudbu jsem se nikdy nestaral, nepřitahuje mě a tak je vlastně jasný, že první dvě cd Porcupine Tree mě nic neříkají. Začal jsem je sbírat až od téhle desky a vzpomínám, jaký to s ní byl ze začátku boj. Dokonce jsem několikrát uvažoval o jejím prodeji, vždycky když jsem si ji ale pustil, rozmyslel jsem si to a řekl, tak ještě chvíli holka doma vydrž. Za nějakej čásek se to ale všechno změnilo a obrátilo v její prospěch a dnes jsem tůze rád že ji mám ve sbírce vedle ostatních, stojí vlastně na jejím začátku.

Snake se tu o ní rozepsal mistrovsky a přímo profesionálně a tak to vezmu jen ve zkratce podepřené vlastními dojmy:

Vesmírné obrysy nesourodého shluku hudby rozčíse The sky moves sideways phase one, uhrančivá, na ozvěny bohatá táhnoucí se pecka, která v půli doslova exploduje do tripového tanečního reje s inspiračními impresemi východu a geniálními extatickými vpády flétny. Uklidňující tóny v jejím závěru působí jako očista duše. Po strojové drsňárně Dislocated day, je tu moje nejmilejší, překrásná a posmutnělá The moon touches your shoulder. A stejně jako u Snakeovi verze přijde po Prepare yourself, druhá fáze The sky moves sideways, tolik už mě nabaví ale hlásek Suzanne J. Barbieri je kouzelnej a mořský šplouchání se zpěvem velryb nemá chybku.

Z druhýho cd si pouštím noční výlet hvězdnou oblohou Stars Die s hebce předoucí baskytarou Colina Edwina a hlasy z nějké kosmické základny a závěrečnou Moonloop (Coda).

Inspirace Floydovskou deskou z 75 roku je prvotní, ale nálada této kolekce směřuje úplně mimo prostor do dikobrazova jedinečného světa, který se postupně začíná přeorientovávat do rockových směrů.