steve - @ 12.04.2018 | #

Po dobu účinkovaní kapely Porcupine Tree, byla veškerá pozornost upřena na hlavního leadera a téměř výhradního skladatele Stevena Wilsona. Jeho většinový podíl na výsledném schematu, tvorbě, psaní písní a v neposlední řadě také úspěchu, který jeho kapela dosáhla, není potřeba zpochybňovat. Dost často se však zapomíná na celkový obraz hudby tohoto britského tělesa. Za konečný sound, takový, který skrze elektronické medium dostává posluchač, je kromě Wilsona odpovědný ještě jeden důležitý člověk. Tou osobou je klávesista Richard Barbieri, tvůrce většiny geniálních myšlenek, které tvoří to nejpodstatnější - finální melancholickou složku. Bez něj by v určitých úsecích jednotlivých skladeb, a že jich není málo, nebylo co poslouchat.

Ať je to minimalistická zvuková koláž v úvodu titulní Deadwing, niterně vypreparované kouzlo atmosféry písně Lazarus, galaktické zvuky během Arriving Somewhere But Not Here nebo vydolovaný pocit osamělosti v průběhu skladeb The Start Of Something Beautiful a Glass Arm Shattering.

Ano, souhlasím, S. Wilson je génius. R. Barbieri je však ten, kdo míchá s našimi emocemi.

bullb @ 12.04.2018 12:52:01 | #
Ktorýsi z recenzentov tu spomenul, že niet človeka na PB, čo by nepoznal Porcupine Tree. Ja som výnimka. Priznávam medzery v súčasnej hudbe, preto pozorne čítam a počúvam. Porcupine sú ideálna hudba (hoci aj ako podmaz pri kancelárskej práci). Momentálne ma najviac berie za uši Lightbulb Sun. (Dokonca som si zakúpil CD).
Deadwing nemám prepočúvané. U mňa totiž trvá dlho, kým akceptujem nejakú hudbu (sú to desiatky počutí, aj s časovým odstupom).
steve: Dík za tip.