tykeww - @ 11.05.2013 | #

Je dosti zajímavé, že v dobách té nejtužší totality a systematického zneškodňování všeho, co se jen blížilo rockové hudbě, vyšla na Slovensku v Opusu živá deska, navíc s rozevíracím obalem a, s ohlédnutím na jiné tituly té tuhé doby, navíc poměrně dobrým grafickým zpracováním, otištěnými fotografiemi a dlouhým sleevnote. Samozřejmě jsem si vědom toho, že na Slovensku byla snad situace přeci jen o trochu lepší než v Čechách, a vím i o podivuhodném vztahu mistra Vargy a ministra kultury Miroslava Válka, ale i tak je prostě zarážející vydání takovéto desky v době, kdy si mohla většina kapel nechat zdát i o malé desce. Nu, nechme historických rozborů a pojďme k desce samotné.

První skladbou se stala Burleska, která v sobě skrývá přímo ohromnou energii a do které mág Varga náhle dosadil motiv Dvořákovy slavné Humoresky, což při prvním poslechu nečeká asi nikdo. V dalších pasážích se skladba postupně a typicky zklidňuje, aby opět vychrlila energii počátku a dospěla ke konci.

Následují rozpustilé tóny Vargovy Si nemožná. Skladba působí tak nějak veseleji, velmi důkladně se nám představí basista Fedor Frešo, skutečný virtuos svého nástroje. První strana uteče jako voda a snad každý, kdo poslouchal pozorně, musí v tomto okamžení otočit na druhou stranu.

Ta téměř úplně navazuje na první druhou částí Si nemožná. Ovšem skladba se nám dostala někam, kam jsem opravdu nechtěl, totiž téměř do Eufónií. Marián Varga je dlouhou dobu slyšet za varhanami sám, ovšem i v těch nelibě znějících tónech se opět přidávají Frešo se svým riffem a bubeník Hájek se svými bubenickými eskapádami. No a opět zazní úvodní téma a člověku je zase o trošku líp. Myslím, že v tom byl tak trošku záměr: malinko "potrápit" posluchače nepříjemnými tóny, aby si dovedl lépe užít zopakovanou úvodní pasáž.

Monumento nám otvírají dobře slyšitelný Frešo a Hájek se zvonečky. Přidává se i typický Varga a počátek kompozice příjemně plyne. Téma se nádherně rozvíjí a mohutní, velmi dobře se poslouchá. Pak se však osamostatňuje Dušan Hájek se svými divokými činely a následně i bubny. Hájek byl (zdráhám se napsat JE, neboť bicím se, pokud vím, už nevěnuje) mistrem svého oboru, ale že bych musel nějakých sedm minut poslouchat jeho umění, které se postupně stává téměř nudou... No nastupují i ostatní nástroje, zopakují úvod a desku zastřeší.

LIVE se mi jeví jako dosti dobrá deska, snad nemusím ani psát, že jsem rád za její vznik, i když oproti některým částem druhé strany mám výhrady.

Takové nějaké čtyři hvězdičky.


Post Scriptum: Natrefil jsem na dosti zvláštní raritku (ačkoliv se obávám, že pro dost lidí na Progboardu to žádnou raritou nebude): jedná se o skladbu, kterou Marián Varga napsal pro jisté divadlo a sám ji, patrně napůl z legrace, sám nazpíval.

http://ska2tonics.sk/rastis/varga1.mp3

http://ska2tonics.sk/rastis/varga2.mp3

Děkuji za přečtení recenze.

Petr Gratias @ 12.05.2013 15:56:25 | #
Zdravím, Mayaku....
Tvoje úpoznámka na téma co obal a já je vlastně docela namístě. Je však třřena si říci a přiopomenout si dobu, kdy tohle album vznikalo a jaké byly možnosti.
Řada skupin prostřednictvím svých organizačních pracovníků
(manažerů) chtěla společně se skupinou ovlivnit výtvarná koncept asi každého alba, které ji státní podnik Supraphoi, Panton nebo Opus vydával.
Pokud jsem informován, jen málokdy se podařilo prosadit vlastní výtvarný koncept. Dokonce prý stačilo, aby se odpovědnému pracovníkovi vydavatelství výtvarný motiv, plán a nápad zdály jako "blbost" nebo "nesmysl" a obal jednoduše neprošel. Vydavatelství mělo svoje výtvarníky a Ti zase pracovali pod diktátem co se smí, může a nemůže.....
Občas se něco povedlo a obal se povedl, ve většině případů to tak ale nebylo a mnohdy kapely ve snaze nepopudit proti sobě nějakého potentáta nějaký odpor odpískaly a byly rády, že mají vůbec nějaké album....
Dneska tyto teze znějí jako nesmysl a pitomost, ale bohužel to tak bylo a mnohdy hledali ideologové různá skrytá znamení anebo asociace, které by mohly být antisocialistické nebo mystifikovat zejména mládež.....
Ani obal první alba Collegium Musicum není žádný zázrak, ale od druhé poloviny sedmdesátých let už se mnohé změnilo (možná zlepšilo). Panuje stejně názor, že obecně na Slovensku byl bolševik přece jenom větší "liberál" než v Čechách a na Moravě.
Samozřejmě neznám pozadí záměru proč právě parní válec a Varga v orientální kamizole... Zelená pošta a Konvergencie jsou INÉ KAFE, zato on a Ona se mi zase jeví jako kýč a za velmi zdařilý považuji obal Divergencie, který si dokážu představit zarámovaný na stěně mé pracovny....
Vydavatelská politika za bývalého režimu měla svoje pravidla, která ovlivňovali všelijací doktoři politických věd, politruci, svazáci a pokud se jim někdo vepřel, nemuselo to dobře dopadnout a skupina si pak mohla počkat ne 3 roky na další album, ale třeba 5 let. Už je to naštěstí všechno za námi a zní to dnes
jako pohádka z Tisíce a jedné noci, ale nebyla to pohádka, byla to PRAVDA.
Zdravím!