Petr Gerneš - @ 27.05.2013 | #

Collegium Musicum považuji za jednu z největších středoevropských kapel vůbec. Její obsazení vždy tvořili a tvoří ti nejremovanější slovenští (krátce i čeští) rockoví instrumentalisté. Kvalita repertoáru této skupiny se dá přirovnat ke světovým souborům, jako byly Emerson, Lake and Palmer, The Nice nebo Ekseption. Toto album je v pořadí jejich pátým hudebním počinem, zaznamenaným na vinyl, a patří mezi mé nejoblíbenější desky.
Otevírá jej MIKROKOZMOS, rocková verze slavného Bartókova díla. Tato zhruba devět minut (tuším) trvající skladba je podle mne příkladem, jak má vypadat převod artificiální skladby do bigbeatové formy. Nikde nic neruší, nikde nejsou slyšet zbytečná kýčovitá syntenzátorová cingrlátka, vše je ponecháno v syrové podobě, a přesto máme pocit, že se z gramofonu neline hudba, nahraná rockovým kvartetem, ale velikým symfonickým orchestrem. Tak je silné toto zpracování. Následuje společná improvizace NECH ŽIJE ČLOVEK. Naprosto perfektně vygradované dílko, v nichž Varga dává prostor svým spoluhráčům, aby se řádně vydováděli, než za mohutného zvuku Hammondek vstoupí do děje a uvede nás v nefalšované hudební vytržení. Otočíme desku a z gramofonu se line další přepracování klasického díla. PRELÚDIUM C-DUR A ČAST Z BALETU RÓMEO A JÚLIA, další perfektně vypointovaná a vygradovaná věc od slovenského mága. Varga zde využívá veškerý svůj hráčský potenciál. Od jemného brnkání náhle přechází v drsné zkreslování tónu svých Hammondek a zase zpátky, aniž by v tom byla cítit jakákoli křeč. Tento hráč je skutečným géniem svého nástroje a zde to přesvědčivě dokazuje. Zbylí hráči mu perfektně sekundují. Ale dojde i na ně. HUDBA K VODOMETU, to je skutečně bod, kde celé album kulminuje. Všichni členové kapely hrají jak o život a Farkaš, podle mne pozapomenutý velikán slovenské beatové kytary, zde dostává obrovský prostor, který naprosto skvěle využívá. Po osmi minutách tohoto opravdu drsného prog-rockového nářezu přichází zklidnění. NESMIERNY SMÚTOK HOTELOVEJ IZBY začíná. Krátká, ale asi nejdrásavější skladba na celém albu. Varga ji otevírá jemným preludováním na klavír, které se náhle zvrtne ve strašlivou bouři, pak se zase zklidní a nakonec zazní dětský pláč. Veliký hudební výlet je u konce a my můžeme jen konstatovat, že tohle výborné, skvěle vyvážené album si právem zaslouží plný počet bodů.

tykeww @ 27.05.2013 19:30:07 | #
Jsem moc rád za tvou autorskou potenci, zvlášť, když se dotýkáš témat mému srdci nejbližších - Blue Effectu a teď jedné z mých největších srdcovek vůbec - maestra Vargy a Collegia Musica. Jejich hudba je krásná, naozaj je krásná. A tato deska je spolu s debutem a Konvergenciemi (záměrně vynechávám Zelenou poštu) to nejlepší od nich vůbec. Vargova hudba je technicky brilantní a navíc mi připadá velmi ľudská - dokázala mě vždy podržet v těžkých chvílích a zvednout náladu.