Collegium Musicum - Marián Varga & Collegium Musicum (1975)

Aj druhý koncertný album kapely Collegium Musicum z roka 1975 – Marián Varga & Collegium Musicum – vznikol ako živá nahrávka v Slovenskom rozhlase. A je prakticky needitovaný, niektorí hudobníci sa vyjadrili, že na ňom počuť viaceré chyby.

Pre mňa je dôležitejšie, že tu máme album, ktorý predstavil novú zostavu. K Vargovi a Hájekovi sa pridal nový basgitarista Ivan Belák a tiež gitarista Jozef Farkaš. Albumu som sa dlho vyhýbal práve preto, že s Frešom som Collegium Musicum miloval a nechcel som si kaziť ideály. Inými slovami, dostal som sa až k remasteru z roka 2007.

Podstatná je hudba, nuž si povedzme čosi o piatich skladbách na albume. Varga sa vyjadril, že bol spokojný maximálne s Hudbou k vodometu č. 1 a vari s Nesmiernym smútkom hotelovej izby. Navyše ho k jeho nahraniu prakticky dokopali, lebo mal zmluvný záväzok. Ba čo viac, ešte mu určili aj názov, ktorý tiež nenávidel.

Nič to, výsledkom je klasický classical rock s dominantnými klávesmi (varhany, synťáky nastúpia až na ďalšom albume). Sú tu variácie  od Bartóka (Mikrokozmos), Prokofieva (Prelúdium C Dur /2 miniatúry/ a časť baletu Romeo a Júlia) a Serockého (Nesmierny smútok hotelovej izby).

Vrcholom koncertného predvádzania je pre mňa viac ako šestnásťminútová skladba Nech žije človek, kde sa všetci členovia kapely sólovo vybúria (aj bubenícke sólo tu je, a dobré!), pričom Varga ostáva prekvapivo po väčšinu času mimo diania. Toto je niečo, čo mi na súčasných rockových koncertoch často chýba. Predvádzačky plné radosti z hry. Chápem, že marketingové produkty vydávané za kapely sólovať nevedia, ale aspoň radosť by mať mohli. Farkaš so svojou gitarou si skladbu uzurpoval pre seba.

Veľkým kladom toho posledného geniálneho diela z dielne Collegia Musica je, že ide o čisto inštrumentálnu hudbu. Už od Continua nastane postupný prepad do nepočúvateľnosti spojený s vokálnou pohromou, ktorá podľa mňa zničila svetovú kapelu. Nevadí! Marián Varga & Collegium Musicum je jedna z najlepších nahrávok z bývalého Československa!

Antony @ 18.01.2024 11:48:19
V rámci kompletování COLLEGIUM MUSICUM jsem si pořídil i tuto desku. Je sice koncertní, což je silné mínus, ale nacházejí na ní dobré skladby, které jinde nevyšly. Dá se dokonce poslouchat s potěšením. Místy..
Co se týče vokální pohromy, zpívaná jsou i všechna předchozí alba. Tam to nevadí?

hejkal @ 18.01.2024 11:57:48
Nie, nevadí. Ani na Zelenej pošte mi neprekážajú a to Hammell nie je môj preferovaný spevák. Zlom nastal s príchodom Noska. A v duete s Gombitovou to dosiahlo vrchol. A aby sme si rozumeli, nejde o to, že by to boli zlí speváci, ale o tom sa rozpíšem pri príslušných albumoch.

Antony @ 18.01.2024 12:04:59
OK. Mám to nastavené jinak. Samotného mne překvapilo, jak na pozdějších deskách mi zpěv nevadí. Čekal jsem daleko větší hrůzu. Rychle jsem si zvyknul a líbí se mi to.

Jarda P @ 18.01.2024 14:31:14
Tento pseudoživák mám stejně rád jako legendární Konvergencie a víc než Live s parním válcem, kde mi chybí kytara. Stejný repertoár jsem slyšel naživo a bylo to rovněž výborné. Farkaš je skvělý stejně jako na Šlahačkové princezně od Hammela. Souhlasím, že zpívané skladby na dalších albech kapelu degradovaly. Proto taky šly mimo můj zájem.

hejkal @ 18.01.2024 15:18:51
Presne rozumiem, ako to s tým spevom cítiš.

Mirek Kostlivý @ 20.01.2024 18:19:37
Já bych na další zpívaná alba nebyl tak přísný, občas se tam najdou zajímavé skladby. Více mi vadilo, že Varga přešel od dominantních varhan na syntetizátory, kde jeho hra už tak nevynikla. Ale kupovat další LP jsme brali jako povinnost, zpěv nezpěv. Další jeho desky nás zklamaly méně, než kam se dostal ve stejné době se svojí tvorbou Keth Emerson a spol. To byla opravdu bída.
Ale jinak souhlasím s tím, že tahle deska je opravdu geniální.

hejkal @ 24.01.2024 12:57:40
Však nebuď taký prísny. :) Ja som.

Tuhle živou desku vydalo Collegium na vrcholu svých tvůrčích sil. Zahrnuje dvě klasické předělávky a tři vlastní autorské skladby. S koncem 70. let a rostoucími Vargovými problémy měly kapelu čekat horší časy.

Agresívní, divoký nájezd varhan. Jinak tomu být nemůže - i sám mistr se netajil tím, že ho vzrušovala představa skloubit na albu barbarského Bartóka s jemným Prokofjevem. Přidávají se Hájkovy mocné kanonády a také Belákova basa rozhodně není standardní, obyčejná. Bartókův Mikrokozmos je ďábelským Vargovým představením, a slyšte to ohromné publikum. I nejdelší Nech žije človek začíná Hájkovým a Belákovým duněním. Navěšují se lehounké Farkašovy ornamenty, střídané divokým sólem, jako v Griglákových časech v Konvergencích. Úctyhodné propojení celé čtveřice. Až v závěru se vrací Varga včetně "rvaní vnitřností" a nehudebních vstupů, kterými proslul. Prokofjevovo Preludium C dur je adaptací Prokofjevova baletu Romeno a Julie v rozsahu dvou miniatur. Devět minut ani nedutám - tohle je Vargova parketa a raději ustupte - upaluje to jako tatranský vichr. Hudba k vodometu č. 1 je značně rocková jedenáctiminutovka. Prostor tu dostal skvělý Jozef Farkaš s Vargovými zvukovými orgie šílence. Ten maniak drtí klapkovými útoky, škála jeho zvuků, postupů a melodií je obdivuhodná - mělo jít o poctu Ravelovým Hrám vody. Ve velkém stylu uzavírá album druhá Vargova autorská věc, Nesmierny smútok hotelovej izby se zvuky budíku a spícího dítěte.

I obvykle přísný Varga hodnotí tenhle počin celkem pozitivně. A to ho k účasti museli přemluvit. Jozef Farkaš hraje hodně ve stylu svého vzoru, ale vůbec to nevadí. Drtivě přesné rytmické duo. Živelná energie, entusiasmus = kultovní status, trvající dodnes. Vargu mám raději než třeba Emersona, víc podle mě slouží celku.
reagovat

Jarda P @ 08.10.2019 10:53:59
Tento živák je moje nejoblíbenější album od CM i díky vzpomínkám na účast na dvou koncertech v tomto složení.Naopak Live z roku 1973 mě neoslovilo díky absenci kytary. Pro mě jasně za 5.

bullb @ 08.10.2019 11:19:47
Priznávam, táto LP bola u mňa v tieni dvojalba Konvergencie. Možno preto, že na basovku nehral Fedor.
Mimochodom je veľmi zaujímavé, ako sa cesty Mariána a Fedora rozchádzali a spájali. Dávam veľmi poctivých 4*.
(Dávno som to nepočul, musím pohľadať platňu...) Možno by som hviezdičky potom aj zmenil :-)

EasyRocker @ 08.10.2019 11:53:07
Tak ono tady má album pořádně vysoké hodnocení. Ono se to lepilo dohromady dost narcyhlo, ale kvalitu tomu upřít nelze.

Hikoki777 @ 08.10.2019 17:36:57
Pro mě jde o naprostou klasiku za 5 hvězdiček. Jiné hodnocení pro mě nepřipadá v úvahu.

jirka 7200 @ 09.10.2019 09:43:41
na domácí poměry a rok vydání bez diskuzí skvělá nahrávka....

Tahle deska je neuvěřitelně svěží a je to jako pohlazení mořským vánkem na rozpálené poušti.Deska je nádherně pestrá,kompozičně nápaditá, s geniálním aranžmá a hudebním mistrovstvým všech hlavních protagonistů.Je tam silný rockový náboj,ale i melancholická a nežná slovanská melodika. Jednu skutečnost by jsem ale rád zmínil samostatně (i když to přímo s hudbou nesouvisí)-obal desky. Nevím,koho to byl nápad použít dílo akademického sachaře Tibora Bártfaye, ale ten, kdo tak učinil si opravdu zaslouží obdiv pro pro citlivé a harmonické propojení výtvarného díla s hudbou. Nepamatuji si žádnou jinou desku slovenské a české provinence, která by měla reprezentativnější obal tak neuvěřitelně korespondující s obsahem desky. Jen to doplňuje harmonickou mozaiku celkové koncepce alba a pro mne je to ta pomyslná 5.hvězdička, kterou si tento ojedinělý skvost slovenského a světového artrocku zaslouží.
reagovat

Jarda P @ 22.09.2015 10:50:45
Moje nejoblíbenější deska od CM, dokonce víc než Konvergencie. Navíc jsem je v tomto složení zažil naživo, což mé pocity umocňuje.

Snake @ 22.09.2015 14:39:19
Deska je to skvělá, už jsem ji i patřičně ohodnotil (a dočista na to zapoměl). Hledal jsem nějaké info k té obálce, ale zdroje mlží a mlčí. Nebo neumím hledat :) Zajímavostí může být fakt, že Marián v té době chlastal první ligu a na nahrávání ho museli vodit. Dodnes to album nějak nemá rád...

rudka @ 27.09.2015 15:45:07
No,to nevím do jaké míry Maroš chlastal,pravda ale je,že neni spokojem se žádnou svojí deskou a ke každé ma svoje výhrady(teda kromě Konvergencí-
''Ku konvergenciám sa hlásim rád a túto dosku by som dokázal počúvať bez rozpakov.''),což je , myslím,úplně v pořádku. Mám odložený rozhovor z časopisu Brejk,kde je s ním rozebírána každá deska samostatně. Konkrétně o této desce říká- Platňu si cením viac,ako Live,hoci úplne spokojný som len so skladbou Hudba k vodometu a vari s Nesmiernym smútkom hotelovej izby.Na tejto platni je určite niekoľko veľmi dobrých,ale,žiaľ, aj rozpačitých miest,hoci kritika nezaznamenala nič ''podozrivé''. Tak jako ostatní desky, i tuhle mám na vinylu a dokonce i s podpisy členů, když jsem pravidelně jezdil na jejich koncerty. V živé paměti mám koncert pořádaný SZM v zasedačce Bratislavského Slovnaftu

Snake @ 27.09.2015 16:24:13
Ty informace mám z knihy M.Jaslovského. Ale ono je to fuk, deska je to beztak výborná...

Pokud bych měl vybrat z diskografie mého oblíbeného Collegia jedno album a říct o něm, že je nejlepší, bez delšího váhání bych určil živě nahranou desku z roku 1975, která nese prostý název Marián Varga & Collegium Musicum. Co lze na albu obdivovat nejvíce, je hráčská virtuozita všech čtyř zúčastněných hudebníků, stejně tak velká collegiální semknutost a hudební nadhled. Je ryze Vargovské takřka se vším, co k tomu patří, leč od svých předchůdců i nástupců se liší zejména tím, že (tedy podle mě) pozbývá jediného slabšího místa.

Duté údery na bicí Dušana Hájka nám otevřou první skladbu, velmi zdařilou předělávku slavného Maďara Bély Bartóka, která se jmenuje Mikrokozmos. Perlí tu jak sám Varga (a to s varhanní fanfárou i klavírní mezihrou), tak kytarista Jozef Farkaš se svým sólem.
Po tomto sympatickém osmiminutovém úvodu přichází exploze - neuvěřitelná osmnáctiminutová Nech žije človek. Hráčsky se tu v tom nejlepším světle představí všichni členové kapely. Marián Varga dává svým spoluhráčům vyniknout, aby pak nastoupil se svou milou citací Wolfganga Amadea Mozarta. Po typickém kakofonickém týrání varhan pak Varga vystaví naprosto epické finále.
Další skladba nese vskutku výmluvný název - Prelúdium C Dur (2 miniatury) a časť z baletu Rómeo a Júlia. Tady má prostor především sám Varga - kytaristu v podstatě neuslyšíte. Prelúdium patří velmi milému klasicistnímu tématu, pak se ale skladba vargovsky rozběhne a při velmi zdařilé citaci Sergeje Prokofjeva (a na čas Varga cituje i sám sebe) mi vždy bezmála puká srdce.
Hudba k vodometu č.1 se nese již v collegiálnějším duchu. Skladba šlape jako hodinky (a to nejméně atomové) a kýžený prostor dostává také velmi nadaný kytarista.
No a Nesmierny smútok hotelovej izby je zkrátka velice sugestivní závěr, kde hraje již naprosto osamocený Varga na klavír. Samotný závěr patří dětskému pláči...

Abych to shrnul, album je opravdu výborné a patří k tomu nejlepšímu, čím se může Marián Varga pochlubit. Navíc mi deska svou krásou a lidskostí vždy pomáhala v těžkých životních chvílích. Svého času jsem měl dokonce chuť napsat Vargovi dopis, ve kterém bych mu poděkoval za tak nádhernou hudbu (ale nesehnal jsem adresu) - to už o něčem svědčí.
Pět z pěti.
reagovat

Jardo @ 25.06.2014 17:44:28
Dík za recenziu na moju naj domácu skupinu a jednu z mojich naj skupín vôbec. So všetkým súhlasím, pre mňa je Varga a jeho Collegium hudba najvyššej kvality. Niekdy snáď k dielam Collegia pridám aj svoje postrehy.

tykeww @ 25.06.2014 18:21:42
Děkuji. Buď si jistý, že se na tvé postřehy budu moc těšit.

PaloM @ 26.06.2014 05:04:37
Keď som videl môj prvý koncert Collegium Musicum naživo v 70.-tych, hrali práve tieto skladby.
Marián mal už úplne iných spoluhráčov: Peter Peteraj - gitara (neskôr nahral s Progres 2 - LP "Mozek"), Anton Jaro - bas gitara a Cyril Zeleňák - bicie (Fermata a jazzové zoskupenia).
Dnes sú to všetci legendárni hráči.
Som veľmi rád, že Vargovu hudbu stále objavujú nové generácie fanúšikov a ďakujem ti za recenziu.

tykeww @ 26.06.2014 21:01:54
Palo, děkuji za reakci. Upřímně řečeno jsem vůbec netušil, že v Collegiu někdy hrál Peter Peteraj. Jsem rád, že si díky tobě doplňuji mezery.

Hikoki777 @ 27.06.2014 08:39:26
Děkuji za výbornou recenci. Taktéž souhlasím se vším výš řečeným. Deska patři mezi skvosty a je nadčasová.

tykeww @ 27.06.2014 09:38:28
Hikoki, děkuji za reakci a ještě více za to, že je podle tebe má recenze výborná.

Collegium Musicum považuji za jednu z největších středoevropských kapel vůbec. Její obsazení vždy tvořili a tvoří ti nejremovanější slovenští (krátce i čeští) rockoví instrumentalisté. Kvalita repertoáru této skupiny se dá přirovnat ke světovým souborům, jako byly Emerson, Lake and Palmer, The Nice nebo Ekseption. Toto album je v pořadí jejich pátým hudebním počinem, zaznamenaným na vinyl, a patří mezi mé nejoblíbenější desky.
Otevírá jej MIKROKOZMOS, rocková verze slavného Bartókova díla. Tato zhruba devět minut (tuším) trvající skladba je podle mne příkladem, jak má vypadat převod artificiální skladby do bigbeatové formy. Nikde nic neruší, nikde nejsou slyšet zbytečná kýčovitá syntenzátorová cingrlátka, vše je ponecháno v syrové podobě, a přesto máme pocit, že se z gramofonu neline hudba, nahraná rockovým kvartetem, ale velikým symfonickým orchestrem. Tak je silné toto zpracování. Následuje společná improvizace NECH ŽIJE ČLOVEK. Naprosto perfektně vygradované dílko, v nichž Varga dává prostor svým spoluhráčům, aby se řádně vydováděli, než za mohutného zvuku Hammondek vstoupí do děje a uvede nás v nefalšované hudební vytržení. Otočíme desku a z gramofonu se line další přepracování klasického díla. PRELÚDIUM C-DUR A ČAST Z BALETU RÓMEO A JÚLIA, další perfektně vypointovaná a vygradovaná věc od slovenského mága. Varga zde využívá veškerý svůj hráčský potenciál. Od jemného brnkání náhle přechází v drsné zkreslování tónu svých Hammondek a zase zpátky, aniž by v tom byla cítit jakákoli křeč. Tento hráč je skutečným géniem svého nástroje a zde to přesvědčivě dokazuje. Zbylí hráči mu perfektně sekundují. Ale dojde i na ně. HUDBA K VODOMETU, to je skutečně bod, kde celé album kulminuje. Všichni členové kapely hrají jak o život a Farkaš, podle mne pozapomenutý velikán slovenské beatové kytary, zde dostává obrovský prostor, který naprosto skvěle využívá. Po osmi minutách tohoto opravdu drsného prog-rockového nářezu přichází zklidnění. NESMIERNY SMÚTOK HOTELOVEJ IZBY začíná. Krátká, ale asi nejdrásavější skladba na celém albu. Varga ji otevírá jemným preludováním na klavír, které se náhle zvrtne ve strašlivou bouři, pak se zase zklidní a nakonec zazní dětský pláč. Veliký hudební výlet je u konce a my můžeme jen konstatovat, že tohle výborné, skvěle vyvážené album si právem zaslouží plný počet bodů.
reagovat

PaloM @ 27.05.2013 19:26:52
Akákoľvek zmienka o skupine Collegium Musicum s Vargom ma vždy poteší.
Ďakujem za pripomienku, som pamätník koncertu s týmto repertoárom v Bratislave.

tykeww @ 27.05.2013 19:30:07
Jsem moc rád za tvou autorskou potenci, zvlášť, když se dotýkáš témat mému srdci nejbližších - Blue Effectu a teď jedné z mých největších srdcovek vůbec - maestra Vargy a Collegia Musica. Jejich hudba je krásná, naozaj je krásná. A tato deska je spolu s debutem a Konvergenciemi (záměrně vynechávám Zelenou poštu) to nejlepší od nich vůbec. Vargova hudba je technicky brilantní a navíc mi připadá velmi ľudská - dokázala mě vždy podržet v těžkých chvílích a zvednout náladu.

Snake @ 28.05.2013 07:50:09
Collegium Musicum už tu dlouho nikdo nezmínil a s velikým apetitem jsem si recenzované album dnes ráno zase jednou pustil.A jen se znovu ujistil v tom,že je to parádní muzika.Nikdy mě nepřestane udivovat fakt,že se i v tuzemsku před lety hrál takhle namakaný classical rock.Ač jde o live nahrávku,působí nesmírně vyzrálým dojmem a z každého tónu je cítit,jak je kapela sehraná.Těší mě i to,že se Varga drží mezi mantinely a do vysloveně sólových eskapád a disonantního způsobu hraní pouští se jen občas a ještě v přijatelné míře.Nejraději mám první dvě věci - Mikrokozmos a nadupanou Nech žije človek s kreativními a dechberoucími instrumentálními výkony.

S tvým hodnocením se Petře ztotožňuji a těch pět hvězd téhle desce milerád přidám.

Petr Gerneš @ 28.05.2013 10:14:30
Děkuji za reakce. A musím opět souhlasit s tykwwí. Vargovo varhanické umění opravdu člověka naplní pozitivní energií, na mě osobně jeho styl působí někdy dokonce lépe než Emersonův. Ano, mám Emersona rád, ale Varga se podle mne drží více vážnohudebních schémat, zatímco velký Keith především v sólech ujíždí více do jazzu (s čímž nemám problém, ale ve vypjatých chvílích je lepší ta klasika.).

Hmmm...ak sa na túto platňu dá napísať recenzia, tak len v dobrom. Hned úvodný "Mikrokozmos" má zaujal svojím 6/8 metrovým znením, Hájkové bicie a Vargov prejav ma úplne fascinujú. Z tejto piesne urobili totálne lepšiu verziu ako pôvodnú pána Bartóka. "Nech žije človek" - v zahraničí vyšla pod názvom "Long Live Man" je collegiálny výbuch, ktorý tu nebol už od prvej časti "Eúfónie". Intro patrí Hajkovým sólovým šramotom, pridáva sa basa a gitara a nakoniec to celé vkĺzne do zase netypického tempa, aké mali samozrejme Varga a spol. radi. Nakoniec sa pridá aj Varga a sólovo to ukončí. Tretia "Prelúdium C Dur a časť z baletu Rómeo a Júlia" patrí výnimočne Vargovi a jeho "geniálnym bláznovstvám". Neskôr sa presúvame k "Hudbe k vodometu", pôvodne "Hudbe k vodotrysku", ako ku svojej 60-ke nevinne podotkol, kde je nádherné outro pre všetkých hudobníkov, a hlavne Farkaša a Vargu. No a posledná "Nesmierny smútok hotelovej izby" je totálne nadčasová, pre Vargu významná preto, že ako v jedinej piesni od CM nepoužíva ani Hammond, syntenizátor ani iný organ, iba klasické piano. Nakoniec sa s ním lúčime zvonením telefóna a nariekaním malého bábatka. Táto platňa je oveľa lepšia ako "Live", aj keď bola nahrávaná v rovnakých podmienkach ale v inej zostave. Volám ju "bubenícky a technický vrchol Collegium Musicum". Muzikálny prišiel až v roku 1981 albumom Divergencie.

P.S.: Som zvedavý, ako by celosvetový a najznámejší hudobný internetový portál sveta Allmusic.com ohodnotil túto, a vôbec všetky platne Collegium Musicum, keby na tomto portáli bola aspoň zmienka o takých velikánoch, akých v tej dobe boli. Zasratá železná opona!
reagovat

Tak toto je jedna z najlepších platní, ktorú ste mohli v tej dobe zohnať. Varga sice vo vtedajšej dobovej tlači - asi v čas. Populár - vyhlásil, že je to jeho najslabšia platňa...
Nech žije človek je vec, ktorá je Vargovská až na koreň s úžasnými inštrumentálnymi výkonmi všetkých zúčastnených. Prelúdium C Dur jedna zo zásadných vecí Vargovho repertoáru...
Mne sa podarilo tento repertoár vidieť na živo ale už bez Farkaša a Hájka s Petrom Szapu na bicie a gitaristom Andrejom Horváthom. Bol to pre mňa zásadný koncert, od ktorého sa odvíjali všetky ďalšie moje hudobné vnemy. Mal som vtedy 15 rokov. Potom sme už počúvali len Fermatu, Collegium, SBB, ELP, King Crimson a neskôr Weather Report, Mahavishnu, Return To Forever, začali chodiť na džezáky.
Pre mňa zásadný album !
reagovat

PaloM @ 27.10.2009 06:22:47
Na toto musím vždy zareagovať, je to moja srdcová záležitosť. Už som písal, to bol môj prvý koncert s Collegiom, v rovnakej zostave, ako si videl ty - bolo to cca v zime 1976-7 v štúdiu Slovenského rozhlasu na Vajanského nábreží v Bratislave (sorry, pamäť mi tak presne nefunguje). Mal som o 5 rokov viac ako Ty.
Varga je veľmi kritický k svojej tvorbe. Vtedy ešte netušil, že prídu horšie časy (Continuo). Ak čírou náhodou nemáš knihu M.Jaslovský: Collegium Musicum, tak neváhaj a kúp.

PaloM @ 27.10.2009 06:26:17
Opäť sa prejavila skleróza, v mojej recenzii píšem trochu iné časové údaje, aj zloženie kapely. Ospravedlňujem sa - bez pochýb, na tom koncerte som bol :-)

Nemôžem si pomôcť, ale dávam plný počet. Je to zrejme moje najčastejšie počúvané album CM. Bol som zvedavý, čo prinesie výmena môjho miláčika Fedora Freša za Ivana Beláka a prírastok gitaristu Jozefa Farkaša. Musím povedať, že obaja ma strhli svojou virtuozitou a hlavne Farkaš. Už preto sa teším na vypočutie ich práce v kapele Prúdy. Farkaša je naozaj škoda, že spáchal samovraždu.
Mikrokozmos je classical rock ako vyšitý, je tu krásna pomalá časť s klavírom a gitarou. Avšak vrcholy albumu prídu až potom. Nech žije človek je neskutočne namakaná exhibícia najprv skvelého Hájeka a potom absolútne bezchybného sóla Farkaša, ktoré na istý čas preruší len úchvatné basové sólo od Beláka. Myslím, že to je vrchol albumu, zvyšok skladby už patrí Vargovmu majstrovstvu na Hammonde. Nasleduje Prelúdium, kde Varga podáva klasicky skvelý výkon, podobne ako v nádhernej Hudbe k vodometu. Druhá až štvrtá pesnička sú pre mňa absolútne no. 1. Nesmierny smútok je už len takým vydýchnutím na záver, i keď podmanivým.
Večná škoda, že táto zostava CM nevyprodukovala viac. Aspoň keby bol nejaký koncert....
reagovat

K tejto nahrávke asi nemôžem byť objektívny, lebo to bol môj prvý koncert z troch(vždy s inou zostavou a repertoárom), ktorý som videl v zime 1976 v bývalom štúdiu Slovenského rozhlasu v Bratislave (kde nahrali CM Live 1973). Na bicie už hral Cyril Zeleňák. Večer, tma, ja z malého mesta študent v "Blave", cítil som sa ako na tajomnej seanse sprisahancov. Tá hudba bola iná, ako som poznal zo starších platní Collegia. Aj keď inšpirovaná klasikmi (väčšinou), zdala sa mi modernejšia. Nech žije človek ma dostala pozitívnou energiou, Prelúdium krehkou nádherou, Hudba k vodometu barokovou vznešenou radosťou. Nie je na 1.mieste z repertoáru Collegia, ale keď mám na ňu chuť, počúvam ju vždy celú, pripomenie mi študentské časy s classic a art rockom. Horšie roky s punkom boli ešte ďaleko... Dávam 4.
reagovat

Jarda P @ 21.05.2009 10:51:30
Po 30 letech jedu zítra na Collegium do Rožnova. Naposledy jsem je viděl s Belákem a Farkašem, s Griglákem ještě ne. Jsem zvědav, ale netěším se. To proto, že vždy, když se na nějaký koncert těším, dopadne špatně.

Svého času jsem to poslouchal v jednom kuse, hlavě překvapí, že se i v Československu našli takoví muzikanti. Jako bubeníka mě překvapil Dušan Hájek, za kterého se Varga určitě nemusel stydět. Stejně tak výtečný Frešo a Farkaš, prostě se jednou sešli úžasní muzikanti. Pravda však je, že hudba je spíše vytvářena hlavně sóly a improvizacemi, které mohou po čase omrzet, nebo přinejmenším po důkladném poslechu neuchvátí tak, jako precizní kompozice, jak je známe například od ELP, Gentle Giant, nebo Yes. Ale na druhou stranu i v těchto směrech má album silnější chvilky. Jednoduše kus dobré práce, stojící za poslech.
reagovat

Manes @ 02.07.2007 00:00:00
Proč tak skromné hodnocení? Nejsem k téhle věci až tak kritický. Myslím, že si určitě, ale určitě zaslouží o hvězdičku víc, už proto, že tam není to příšerné krákorání, jako na "Konvergencie". ´73 Live a tohle = má nejoblíbenější. ****

Óin @ 03.07.2007 00:00:00
Krákání??? Piesne z kolovrátku že jsou krákání??? Hammel není Greg Lake, to je pravda, ale vždycky jsem jeho hlas poslouchal moc rád... A Konvergencie mám naposlouchané dost, nějak jsem ten vinyl tenkrát zapomněl kamarádovi vrátit :-)

Manes @ 03.07.2007 00:00:00
Óine, měl jsem na mysli pouze ten pro mě doslova příšerný a za uši tahající dětský sbor, pějící ten infantilní text. Jinak se jedná samo o super záležitost, o tom žádná.

lenzi @ 04.07.2007 00:00:00
Ten spev mi nevadí, dokonca moje malé deti ho zbožňujú ;-). Ja skôr považujem za krákorenie Eufóniu, zvyšok ju však kvalitou maximálne prebije.

PaloM @ 20.01.2008 10:25:00
Chlapci, každý môže mať samozrejme svoj názor, mne však zaradenie detského zboru do P.F.1972 s detskou vianočnou koledou pripadá ako geniálny kontrast, vždy sa teším na ich nástup. Veď je to hlavným motívom, skladba končí detským šantením na snehu,
je to veľmi optimistické vyjadrenie radosti z Nového roka. A na Divergenciách to Marián doviedol k dokonalosti. Je to jednoduché - čo sa mi nepáči, to nepočúvam.

1975.Pekná platna.Varga vtedy zlanaril Farkaša-gitara,a Beláka-bass z Hammelových PRUDOV ,kde hrali do r.1974-dve krasne LP-Som štastný ked ste štastní 1971,Šlahačková princezna 1973,no a na bicie ,kto iný ako D.Hajek-inak študiový bicmen mnohých popíkov,ale v tej dobe sa bral každý kšeft ,ked sa chcelo hrať...No ale podme k samotnemu dielu.Rozhodne odkaz má,ale rozhodne nie taký ako Konvergencie.Platna sa celkom dobre počuva,nova ritmika šlape,krasna gitara J.Farkaš-fenomenálny gitarista,škoda len že sa o nom nevraví tak ako o predchodcovi,ale ja myslím že velka osobnosť slovenskej,pardon,vted. československej scény,stači si vypočuť Nech žije človek...a určite mi date za pravdu.M.Varga zase vytiahol nejakých klasikov,Bartok,Prokofiev a dodal tomu vlastný nazor...Inak si myslím že platna nie je až taká zasadná,ale ked zoberieme r.1975 na Slovensku tak patril k trom najlepším počinom toho roku/Fermata-Fermata,P.Hammel a Prudy-Hrač,no a samotne Collegium/Ja dám 3 a pol.Stojí za to to vypočuť...
reagovat

Jeden z najlepších albumov od Collegium Musicum. Skôr by som ho ale očakával z roku 1971 ako 1975, pretože obsahuje vela dlhých improvizácií, niekedy až vyslovene nudných, čo je jeho hlavným záporom. Napriek tomu tu ale Marián Varga skvelo predvádza svoje schopnosti a pre spestrenie dosť jednotvárneho zvuku sú tu aj celkom vydarené gitarové sola.
Keby tu bolo viac komponovaných úsekov, možno by si tento album zaslúžil aj štyri hviezdičky.
reagovat