Reakce na recenzi:

luk63 - @ 25.06.2011

Toto album je sice řazeno do diskografie Pata Methenyho, ale z jeho víceméně rockového zaměření (v rámci fusion) silně vybočuje. A podle toho, co slyšíme, je Song X asi víc dílo druhého hlavního protagonisty desky - freejazzového velikána a divokého improvizátora, saxofonisty Ornetta Colemana. Své tvrzení opírám i o to, že tento je podepsán pod všemi skladbami na LP, zatímco Metheny je spoluatorem pouze čtyř (3,5-7).

Titulní Song X je typický freejazzový "chaos", který není schopen strávit ani řada lidí, kteří džez běžně poslouchají. Ale nepřeskakuju ji.

Mob Job je mnohem umírněnější a poslouchatelnější s čitelnější strukturou a výraznou melodií. Ornette Coleman zde hraje nejen na saxofon, který unisonem zdvojuje Methenyno kytara, ale také na housle. Parádička!

Třináctiminutová Endangered Species je opět hodně freejazzová skladba, kterou si dosyta užívají, kromě dvou již jmenovaných, i další, k natočení alba přizvaní hudebníci: bicí tandem Jack DeJohnette a Denardo Coleman (syn Ornetta) i basista Charlie Haden. Vskutku parádní číslo.

Na to navazují Video Games, především tím, že jsou také hodně volně strukturované a hráči mají dost prostoru se "vyřádit". A to doslova.

Kathelin Gray je pomalá křišťálově průzračná milostná věc, kde si kytara a saxofon pohrávají s hlavním motivem i se sebou navzájem. Hra celého komba je čistá, odlehčená a oproštěná od čehokoliv rušivého. Nádhera.

Trigonometry nás vrací k freejazzu, ale není to ani zdaleka taková jízda, jakou už nám zde kapela předvedla. Příjemně se poslouchá, ale trochu se ztrácí ve stínu ostatních skladeb.

Song X Duo je návrat k motivu úvodní skladby. Bez rytmiky mi dost připomíná Tandem Stivína s Daškem. Saxofon a kytara si (nejen) zde náramně rozumí. Další skvělé odlehčení této LP.

Závěrečná Long Time No See patří do rodiny těch divočejších a stylově od zadu rámuje tuto desku.

Ta je z mého pohledu hodně alternativní a experimentální. Spojení dvou výrazných osobností z opačných pólů jazzového spektra (doplněné o další výjimečné muzikanty) jí mimořádně sluší a i když se zde najdou i méně výrazné momenty, pro svou jedinečnost si zaslouží, podle mého laického úsudku, 4,5 které si dovoluju zaokrouhlit na plný počet.