Metheny, Pat - Song X (1986)

Toto album je sice řazeno do diskografie Pata Methenyho, ale z jeho víceméně rockového zaměření (v rámci fusion) silně vybočuje. A podle toho, co slyšíme, je Song X asi víc dílo druhého hlavního protagonisty desky - freejazzového velikána a divokého improvizátora, saxofonisty Ornetta Colemana. Své tvrzení opírám i o to, že tento je podepsán pod všemi skladbami na LP, zatímco Metheny je spoluatorem pouze čtyř (3,5-7).

Titulní Song X je typický freejazzový "chaos", který není schopen strávit ani řada lidí, kteří džez běžně poslouchají. Ale nepřeskakuju ji.

Mob Job je mnohem umírněnější a poslouchatelnější s čitelnější strukturou a výraznou melodií. Ornette Coleman zde hraje nejen na saxofon, který unisonem zdvojuje Methenyno kytara, ale také na housle. Parádička!

Třináctiminutová Endangered Species je opět hodně freejazzová skladba, kterou si dosyta užívají, kromě dvou již jmenovaných, i další, k natočení alba přizvaní hudebníci: bicí tandem Jack DeJohnette a Denardo Coleman (syn Ornetta) i basista Charlie Haden. Vskutku parádní číslo.

Na to navazují Video Games, především tím, že jsou také hodně volně strukturované a hráči mají dost prostoru se "vyřádit". A to doslova.

Kathelin Gray je pomalá křišťálově průzračná milostná věc, kde si kytara a saxofon pohrávají s hlavním motivem i se sebou navzájem. Hra celého komba je čistá, odlehčená a oproštěná od čehokoliv rušivého. Nádhera.

Trigonometry nás vrací k freejazzu, ale není to ani zdaleka taková jízda, jakou už nám zde kapela předvedla. Příjemně se poslouchá, ale trochu se ztrácí ve stínu ostatních skladeb.

Song X Duo je návrat k motivu úvodní skladby. Bez rytmiky mi dost připomíná Tandem Stivína s Daškem. Saxofon a kytara si (nejen) zde náramně rozumí. Další skvělé odlehčení této LP.

Závěrečná Long Time No See patří do rodiny těch divočejších a stylově od zadu rámuje tuto desku.

Ta je z mého pohledu hodně alternativní a experimentální. Spojení dvou výrazných osobností z opačných pólů jazzového spektra (doplněné o další výjimečné muzikanty) jí mimořádně sluší a i když se zde najdou i méně výrazné momenty, pro svou jedinečnost si zaslouží, podle mého laického úsudku, 4,5 které si dovoluju zaokrouhlit na plný počet.


reagovat

PaloM @ 26.06.2011 10:53:59
Tak to je zaujímavá recenzia. Neviem free jazzu prísť na chuť a túto nahrávku som doteraz zámerne obchádzal.
luk63, čo ťa viedlo napísať prvú recenziu na Methenyho práve o tomto experimente, ktorý úplne vybočuje z jeho tvorby ?

luk63 @ 26.06.2011 11:46:58
PaloM, asi to byly dvě věci: 1. mám tuto nahrávku hodně rád, právě proto, že vybočuje a proto, že je to taky záležitost mého oblíbeného Ornetta Colemana, 2. říkal jsem si, že tuhle desku moc lidí odsud nebude znát, tak abych ji trochu přiblížil těm, kteří se o jazz zajímají

luk63 @ 20.08.2013 17:53:17
Dosud jsem měl toto album pouze nahrané na MD. Dnes jsem si na poště vyzvedl konečně CD, a to rozšířenou verzi o další skladby (nejsou označeny jako bonusy a jsou zařazeny na prvních šesti pozicích). A k těm se chci vyjádřit. Jde o šest skladbiček vzniklých v rámci nahrávání desky ve dnech 13.-14.12.1985, a předpokládám, že se na původní formát LP nevešly a proto se objevily až na CD z roku 2005. Všechny složil Ornette Coleman, dvě jsou označeny jako improvizace. Ani jedna se nijak nevymyká z rámce původního alba - tedy jde o chvílemi poměrně živý a velmi sotisfikovaný freejazz s vynikajícími výkony celé pětice muzikantů. Práce saxofonu a kytary je ovšem obdivuhodná! Na mém původním hodnocení v recenzi se po poslechu bonusů rozhodně nic nemění.