McLaughlin, John - Extrapolation (1969)
Reakce na recenzi:
Miloš Novák - @ 19.07.2014
S dílem tohoto skvělého kytaristy jsem se poprvé setkal na prvních dvou albech Mahavishnu Orchestra. Alba Extrapolation a Devotion jsem dokupoval mnohem později. Později v Supraphonu vyšla Apocalypse a asi před třemi lety jsem dokoupil dvě alba se Shakti pro ukázku celé jeho tvorby.
Nyní ke skladbám alba. Extrapolation - skladba spíše v duchu tradičního jazzu, kraluje samozřejmě kytara, ale i sax tu má hodně prostoru. Pěkný začátek. Okamžitě volně navazuje It´s Funny - vévodí nádherný sopránsax, krásná pomalá melodie, dobře je slyšet i basu a Johnovu kytaru. Skvělý hudební nápad. Arjen´s bag - kytara Johna se do žádných velkých sólových akcí nepouští, zní spíše jako jamování a vůbec všichni muzikanti hrají tímto stylem. i když strukturu to má. Opět okamžitá návaznost bez pauzy do další skladby Pete the poet - tak tady si Tony Oxley pěkně zasóluje na bicí, basovou linku je též hodně slyšet. This is for us to share - konečně dostane i John trochu více prostoru a jeho kytara je nádherná. Od poloviny skladby čaruje opět saxofon a pecka.
Spectrum - jedna z kratších skladeb na albu, hodně do tradičního jazzu. Opět nepostřehnete přechod do další skladby Binky´s beam - basa si to rozdává se sólovou kytarou,v pozadí trochu utlumené bicí a je z toho koncert pro uši nadmíru skvělý. Sax samozřejmě také nezahálí. Bomba. Really you know - nádherná věcička, hodně tklivá a náladová ze začátku, potom mírné zrychlení, všichni muzikanti mají hodně prostoru aby vynikly jejich nástroje. Two for Two - konečně kytarista dostane prostor, aby předvedl, co umí, žádná velká sóla nečekejte, jeho největšího se dočkáte až v závěrečné Peace Piece, kterou si zahraje celou sám.
Více se mi z jeho raných alb líbí Devotion, takže tomuto albu dávám čtyři hvězdy.