Reakce na recenzi:

stargazer - @ 18.04.2020

Alan Douglas. To je producent, který zaplatil McLaughlinovi v roce 1970 pouhých 2000 dolarů za nahrání dvou studiových alb. John byl v té době členem skupiny Tony Williams Lifetime a tento kontrakt na jeho dvě studiovky byl nevýhodný.
První album této podivné spolupráce se jmenuje Devotion, to druhé My Goals Beyond.

Na rozdíl od jiných světových jazzových kytaristů, John nahrál své první tři desky v diametrální rozlišnosti. Jeho první Extrapolation je jazzově pojaté album. John využil čistý kytarový zvuk a celé toto dílo působí jaksi lehce, až křehce. Jeho třetí studiovka se nese v akustickém duchu s prvky indické hudby.
A jeho druhá deska Devotion je hudba, která mi připomíná ranné věci od Pink Floyd. Hlavně motivy z Saucerfull.., ale toto album jsem dlouho neslyšel, je to pouze takový můj osobní dojem. Album Devotion je založeno na psychadelickém zvuku kytar, progresivních jazzrockových bicích vinikajícího Buddy Milese a hammondkách Larryho Younga, coby v té době asi největší eso na svůj nástroj v oblasti jazzu i rocku.
Album má takovou temnou, až naléhavou atmosféru, John v některých tracích vrství kytary na sebe, hraje zkresleně aby pak vystřídal vybuzenou kytaru za kvílející, nervy drásající tony.
Do tohoto kytarového mumraje se míchaj hammondky a baterie bicích na pevném basovém základě a světlo světa spatřil elektrický psychadelický úlet jménem Devotion.
I když se údajně pásky z natáčení tohoto alba poškodily a musely být rozsekány a složeny křížem krážem, album je stále narvané pekelnými riffy a kombíky různých hudebních směrů.
Z McLaughlinovy LP trojice je tato deska jasně nejlepší, je živelná, ohnivá a tajemná. Dávam tři a půl hv.