Cossack - @ 09.08.2012 | #

Psal se rok 1990, když se na pultech prodejen objevil pátý počin severské černoty Bathory, páně Quorthona. Tou dobou šlo již o zavedenou značku a proslulý pojem na scéně extrémnější muziky, proto následovník půldruha roku starého alba "Blood Fire Death" byl netrpělivě očekáván.

Materiál, který přinesl, způsobil však tak trochu šok… Změna ve směřování a stylu na nové nahrávce "Hammerheart" by se dala přirovnat k tomu, co předvedla o rok později na svém (též pátém) eponymním „černém albu” Metallica.
Je fakt, že náznaky takového posunu byly patrné už na předchůdci, takže to pro všechny, kdož je postřehli, nemuselo být tak velké překvapení, ovšem pro ostatní byl zřejmě ten obrat hodně výrazný.
Také je pravda, že se zde v daleko větší míře, než předtím, uplatňují sbory, akustické kytary, dominuje čistý zpěv a převládá klidnější tempo, tudíž tu ryze blackmetalové zběsilosti, doprovázené hrdelním krákotem, budete hledat marně.
A stejně jako v hudbě, rovněž v textech je slyšet odklon od dřívějších témat a příklon k folklóru, starým vikinským námětům, mytologii a severské přírodě.

Výše uvedené skutečnosti byly důvodem, proč někteří dřívější fandové toto album nepřijali; na druhou stranu zase právě ony přitáhly ke skupině pozornost řady nových příznivců.

Z hlediska významu a vlivu na hudební vývoj je Hammerheart možná nejvýznamnějším dílem kapely. Ačkoli všechny předešlé nahrávky lze označit za „stylotvorné” (zejména debut a „trojku”), tahle byla inspirací asi pro největší počet následovníků a stála u zrodu kovové odnože zvané pagan metal či viking metal.
I když Quorthon není žádný extra zpěvák ani instrumentalista, je skvělý autor a interpret hudby, která „má atmosféru”… A především na Hammerheart je cítit, že jeho skladby jdou od srdce a mají duši, proto dokážou uchvátit.

Jardo @ 11.03.2014 10:36:18 | #
Zdravím Cossacka: Keďže sa v prípade Bathory, resp. Quorthona sa jedná o štýlotvornú kapelu, resp. otca daného žánru alebo daných žánrov, tak som sa Bathory pozrel na zúbok, ale ako prvotná - blackmetalová, tak ani neskoršia - "vikingská" tvorba ma veľmi nezaujala. A to som sa na albumy tešil. V prípade Blacku som skúšal rôzne vlny a smery, ale márne - neoslovilo ma to. Nie o tom som však chcel písať. Chcel som dodať, že napriek tomu, že ma to neoslovilo, tak v prípade piesne One rode to Asa bay, je to úplne inak. Tá pieseň ma úplne dostala a som rád, že som ju "objavil". Patrí k cennostiam v mojej zbierky piesní od interpretov, ktorých albumy nemusím. Ako si napísal, Quorthon vedel vytvoriť v piesňach predovšetkým "atmosféru" a presne tá "atmosféra" tohto eposu ma úplne dostala. Mám naozaj pocit, že v jeho žilách kolovala vikingská, ktorá sa takto prejavila. Je to úprimné, nesilené a nefalšované. Mám z tejto skladby radosť a myslím, že ani majstri progresívnej hudby, by sa za taký počin, akým je One rode to Asa bay, nemuseli hanbiť.