horyna - @ 07.03.2017 | #

Po mém úvodním seznámení se s produkcí Ala Di Meoly prostřednictvím desky Elegant Gypsy jsem okamžitě začal pátrat po jejím nejbližším příbuzném a zcela logicky jsem svůj pohled upřel na o rok mladší album s názvem Casino. Je přímým pokračovatelem předchozích nahrávek a vysoce umělecky a přirozeně rozvíjí mistrnou formuli dalšími suverénně vystavěnými kousky Alova repertoáru.

Fantaskní klávesový úvod otevírající skladbu Egyptian Danza dokonale navodí atmosféru starých civilizací nilských Ptolemaiovců, ovšem Alův kytarový vpád zdůrazní především jazzové kreace v rychlém sledu střídajících se rytmů a tónových změn. Zhruba ve třetině nabere píseň nádech argentinských prérií, osazených původním obyvatelstvem, a jižanský (španělský) kolorit rychle přemosťuje nové kytaristovy vize prostřednictvím svižných běhů prstů po hmatníku jeho kytary. Ke slovu přichází i klávesová mezihra, ovšem naše vyšponované napětí stále udržuje měnící se hra bubeníka Steve Gadda.

Takto by se dala rozpitvávat každá skladba, ale to je naprosto zbytečné, toto není čtenářský kroužek, ale poslechový - a tak mnohem větší odměnou budiž hudba, kterou mezi nás Meola rozšiřoval a rozšiřuje po dobu své plodné kariéry.

bullb @ 07.03.2017 09:09:22 | #
Na rozdiel od Chicka Coreu je Di Meola viac zaťažený na tzv. latino. Priznávam, pre mňa je to silná porcia, na ktorú nemám vždy chuť. Už nehovoriac o tom, že na album zaradil skladbu Seňor Mouse. Asi dohoda s Chickom (propagácia ???), alebo nedostatok nápadov ?
Je to nepodstatné. U mňa platí, že skvelá technika môže aj nudiť. No a keďže Al Di Meola tu nemá toho, kto by ho troška "brzdil", Casino ako celok je monotónne.
Snáď aj preto je podľa mňa maestro Chick Corea príkladom, kde dokáže rozmetať zostavu muzikantov a nahrá album, ktoré je aranžérsky a autorsky zaujímavé.