oř - @ 04.04.2018 | #

Na každého někdy přijde invenční slabá chvilka. V tak široké nadprodukci, jakou Al Di Meola během své kariéry vytvořil, není tak těžké ukázat prstem na desku, která se nepovedla. Tuhle disciplínu tady dobře ovládá zdejší fantom lover, a jelikož mně přijde nelogické zabývat se hudbou, kterou nemám rád, pokusím se vybalancovat Alovu mě dobře známou desku Electric Rendezvous.

Sestup z dosavadní linie kvality, kterou předváděl se svou předchozí tvorbou, je zřetelný hned na začátku nahrávky. Elektronicky podivně zmrzačenou inauguraci God Bird Change chce mistr vědomě poopravit zajímavými motivy v písni pojmenované podle samotného alba. Budiž. Vzájemný duet v rytmu flamenca s de Lucíou je osvěžující, jenže co naplat, když začnou v Alově hudbě dominovat skřípavé syntetizéry, není něco v pořádku. Až poslední trojici skladeb bychom mohli přirovnat k jeho minulosti. Ty v kontrastu k některým předchozím zásekům působí jako opojný koktejl blaha. Deska je proto částečně nevyrovnaná. V některých momentech může jazzmanům přivodit neočekávané bolesti žaludku.

PaloM @ 10.05.2018 18:31:22 | #
Horyna, súhlasím s tvojim hodnotením, ale chápem, že mnohým Meolova tvorba a hra vôbec nemusí sadnúť, dokonca ju môžu vnímať ako nudnú. Kto nemá rád jazz, latino, etno vplyvy a to všetko zmiešané a prevažne hrané v komornej atmosfére, nemusí mu Meola nič vravieť.
Ja sa teším, že tento chlapík je stále vitálny, našiel si akustickú polohu, ktorá jeho hudbe pristane a dokonca vydáva zaujímavé albumy.