Reakce na recenzi:

miguel7 - @ 07.11.2007

No nedávno jsem říkal, že DT u mě nevyvolávají takové to mrazení, které mám u těch starších sedmdesátkových pardálů. Mám totiž s DT měnší problém a to, že postrádám trochu jednoduchosti a méně toho šmrdlání těch spousty tónů, při kterém mám sice bradu dole, ale nějaké jednoduché melodie mi chybí. Něco lehce zapamatovatelného. A právě tahle placka, si myslím, to splńuje ze všech nejdokonaleji. Už tady bylo dosti velké propírání s jejch originalitou, ale já s tím ptoblém nemám. No a po půl roce s DT si tak nějak už sestavuji svůj žebříček jejich alb. A první je....toto (nechce se mi přepisovat název)
To také ve mne vyvolává te všech jejich alb ono mrazení po těle, mnohdy doplněné dojetím, skoro až slzením. No trošku sem si zapřeháněl:) ale je to tak.
Nechce se mi rozepisovat všechny písničky, tak aspoň akty. První akt na mne vychrlil spoustu melodií a lehce zapamatovatelných. Pravda, musí se to víckrát naposlouchat, ale je to paráda. Ani toho předvádění tu moc není a vše je akorát a perfektně se to poslouchá. Je to líbivé a zároveň strhující, zvlášť Beyond this Life a následná Through Her Eyes, která pohladí po duši, i díky krásnému, ženskému zpěvu Terky
Druhý akt je už náročnější. Jsou tu delší kompozice, ale vrchol alba je opravdu monstrózní.The Home považuji za jeden z vrcholů alba. The Spirit carries on se stala asi takovou hymnou fans, Něco jako Love of my live od Queen, kdy ji dokáží fanoušci odzpívat od začátku do konce (na Youtube - Croatia 2007). Ano při téhle skladbě mě mrazí až na...Její melodie se mi vryla tak dokonale do hlavy, že ji už nicnevymaže, jako tehdy jako dítěti se mi vryla do hlavy melodie My oh My od Slade.
Tohle album je narvané chytlavými melodiemi, Instrumentalismem kapely a nejlepšími chvílemi jejich tvorby.
Je to pecka, která mne baví a ještě jsem se s ní nenudil. Jsem teď zvědav akorát na živé zpracování, které mi přinese ježíšek.