stargazer - @ 21.10.2023 | #

Třetí studiová práce The Grande Passion pod hlavičkou World Sinfonia se Alovi náramně povedla. Hned od prvního poslechu jsem věděl, že tohle cd je Di Meolovo eso v rukávu. Už první okamžiky poslechu byly jakýmsi tajemným zážitkem. Setkáním se s něčím, co do Alovy předešlé tvorby nemělo obdoby. Fascinoval mě ten mohutný zvuk, co se mi lil do uší. Oproti předešlým dvěma titulům WS, které byly nahrány v komornějším prostředí /dvě akustické kytary, bandoneon, perkuse/ se tento projekt rozrůstá dramaturgicky o mnoho dalších struktůr. O majestátní atmosféru se zasloužil Toronto Symhony Orchestra. Noty dodal Al Di Meola a Mario Parmisano - řečeno nadneseně. Al Di Meola je zastoupen autorsky v šesti skladbách z devíti. Zbylé tři písně jsou předělávky argentince, hrajícího na bandoneon, jménem Astor Piazzolla. Piazzollovy skladdby Double Concerto a Libertango jsou skutečné majstrštychy, které zde na albu stojí za pozornost. 
Track 4 - The Grande Passion je dle mého názoru ten pověstný top alba. Skvělá melodie, aranže, atmosféra a procítěnost podání, dělá z tohoto opusu něco tajemného a nadpozemského. Další skladba - Cuba de Africa je veselá, taneční s prvky etno. 
Al Di Meola i pro tohle album /třetí v rámci World Sinfonia/ volí kytarový akustický projev. V kombinaci bohatých aranží a různorodě znějících dalších nástrojů a perkusí, plus klasického symfonického tělesa je The Grande Passion na vrcholu nahrávek od WS a i v samotné Alově dikografii ho hodnotím hóóódně vysoko. V rámci WS je to jeho nejlepší deska. V rámci celkové diskografie hodně silná  ****z*****

jiří schwarz @ 23.10.2023 00:52:49 | #
Uprostřed recenzí tohoto týdne na hodně hlasitou hudbu se ztratila tahle, na hudbu tichou, z jiného světa. A jako často, nikoho zde neupoutala. Jaká škoda. Tohle album je prostě krása. Dumal jsem o škatulkách, kam ji zařadit. Latino-jazz? Fusion? Ne, ani jedno, mám jasno. Toto je Impresionismus 21. století. Celé dílko bych nazval svitou pro španělskou kytaru a komorní orchestr o 9 částech. Částech náladově zcela odlišných. Zvuk mistrovské kytary samozřejmě vévodí, ale je neskutečné, kolik různých barev ta hudba s orchestrem přináší, zvukově moc zdařilé. Nenásilně plyne, obvykle hodně kontemplativní. Mám doma pár LP a CD od Di Meoly ze 70tek, tohle (ani celý projekt World Sinfonie) jsem neznal, tohle album přibude. Takže moc díků, Stárgejzře, za výbornou recenzi a navedení! A koukej dál do hvězd, máš na to talent. U mě plný počet 5*.