Di Meola, Al - The Grande Passion - World Sinfonia (2000)

Třetí studiová práce The Grande Passion pod hlavičkou World Sinfonia se Alovi náramně povedla. Hned od prvního poslechu jsem věděl, že tohle cd je Di Meolovo eso v rukávu. Už první okamžiky poslechu byly jakýmsi tajemným zážitkem. Setkáním se s něčím, co do Alovy předešlé tvorby nemělo obdoby. Fascinoval mě ten mohutný zvuk, co se mi lil do uší. Oproti předešlým dvěma titulům WS, které byly nahrány v komornějším prostředí /dvě akustické kytary, bandoneon, perkuse/ se tento projekt rozrůstá dramaturgicky o mnoho dalších struktůr. O majestátní atmosféru se zasloužil Toronto Symhony Orchestra. Noty dodal Al Di Meola a Mario Parmisano - řečeno nadneseně. Al Di Meola je zastoupen autorsky v šesti skladbách z devíti. Zbylé tři písně jsou předělávky argentince, hrajícího na bandoneon, jménem Astor Piazzolla. Piazzollovy skladdby Double Concerto a Libertango jsou skutečné majstrštychy, které zde na albu stojí za pozornost. 
Track 4 - The Grande Passion je dle mého názoru ten pověstný top alba. Skvělá melodie, aranže, atmosféra a procítěnost podání, dělá z tohoto opusu něco tajemného a nadpozemského. Další skladba - Cuba de Africa je veselá, taneční s prvky etno. 
Al Di Meola i pro tohle album /třetí v rámci World Sinfonia/ volí kytarový akustický projev. V kombinaci bohatých aranží a různorodě znějících dalších nástrojů a perkusí, plus klasického symfonického tělesa je The Grande Passion na vrcholu nahrávek od WS a i v samotné Alově dikografii ho hodnotím hóóódně vysoko. V rámci WS je to jeho nejlepší deska. V rámci celkové diskografie hodně silná  ****z*****
reagovat

jiří schwarz @ 23.10.2023 00:52:49
Uprostřed recenzí tohoto týdne na hodně hlasitou hudbu se ztratila tahle, na hudbu tichou, z jiného světa. A jako často, nikoho zde neupoutala. Jaká škoda. Tohle album je prostě krása. Dumal jsem o škatulkách, kam ji zařadit. Latino-jazz? Fusion? Ne, ani jedno, mám jasno. Toto je Impresionismus 21. století. Celé dílko bych nazval svitou pro španělskou kytaru a komorní orchestr o 9 částech. Částech náladově zcela odlišných. Zvuk mistrovské kytary samozřejmě vévodí, ale je neskutečné, kolik různých barev ta hudba s orchestrem přináší, zvukově moc zdařilé. Nenásilně plyne, obvykle hodně kontemplativní. Mám doma pár LP a CD od Di Meoly ze 70tek, tohle (ani celý projekt World Sinfonie) jsem neznal, tohle album přibude. Takže moc díků, Stárgejzře, za výbornou recenzi a navedení! A koukej dál do hvězd, máš na to talent. U mě plný počet 5*.

stargazer @ 23.10.2023 05:36:01
Jiří : Já měl taky problém tohle album někam přiřadit. Nakonec jsem to vzdal. Ty jsi to dokonale doplnil a za to Ti díky. Jsem rád, že i tato hudba má své nové příznivce.

Antony @ 23.10.2023 08:33:19
Sólovky kytarových virtuózů nevyhledávám, neb mne svojí sterilností v naprosté většině nudí. Recenze, které se věnují předmětům mimo můj zájem (sólovky kytaráků, živáky a bestofky) nekomentuji, není toho třeba. 
Tichou hudbu mám naopak velice rád, ale musí být dobrá. 

Judith @ 23.10.2023 12:34:00
Nemám ráda kytarové exhibice. U Ala neslyším kytaru, slyším hudbu. Tím je pro mě výjimečný. Z celé řady World Sinfonia je toto album nejvíc abstraktní, zcela se odpoutává od etnických náznaků. Jednotlivé filigránské vzory jsou kladeny tak hustě, že vytvářejí novou, celistvou strukturu, která krásně dýchá. Volný a příjemný poslech, precizně utkaný z nejvybranějších materiálů, skrývající a odhalující velký kus kulturní historie lidstva.