Reakce na recenzi:

horyna - @ 03.02.2018

Frippovi děti, ano tak lze přezdívat kapele Anekdoten.
Zajímavé a interesantní srdužení ze skandinávie, nad nimž se sklání duch prvního období King Crimson. Jejich sound zůstává zabalený v dokonalé, místy minimalistické instrumentaci, se spoustou zajímavých aranžmá, které přikrývá tajemné roucho severu. Štiplavě chladnivé větry vanoucí v těchto oblastech jsou v jejich nahrávkách (především v těch ranných) doslova nasáklé a v divokých instrumentálních přejezdech vám kapela občas uštědří nejeden políček do tváře.

Všechno začalo v devadesátých létech a první nahrávka Vemod vzápětí získala nálepku kultovní. Z dnešního pohledu a po prostudování i jiných děl Anekdoten onen Crimsonovský duch už nepůsobí tak silně jako v počátcích souboru. Vše má na svědomí vývoj kterým kapela postupně prochází a svou bárku kormidluje mezi větším počtem meandrů než kdy dříve. Ale ani tehdy, na prvotině Vemod nelze celé Anekdoten zašněrovat do jednoho pytle opatřeného nálepkou King Crimson. Kapela si jistě byla vědoma svých kompozičních schopností a způsob jakým dokázala své nápady a myšlenky obratně přehodit mezi notové osnovy není úplně běžný a typický.

S poslechem alba vám může připadat, jako kdyby nad kapelou stála nějaká vyšší moc, nějaký uhrančivý Gandalfovsko – Sarumanovský čaroděj s velkou holí, který ovládá jejich i vaše myšlenky a vytváří těžce uchopitelné kouzlo, které navíc povznáší potemnělá aura skrytá uvnitř.

Nechci rozebírat každou skladbu, vypichnu pouze jednu a tou je poslední Frippovina nazvaná Wheel. Je skryta pod neprodyšnou hradbou temných mellotronu a dojemného vokálního dvojspřeží muže a ženy. Zprvu nevesele brnkající kytara přejde v mohutné melodii do dokonalé Crimsonovské iluze, aby vzápětí opět pomalu uvadala. Pouťově teskný hlas trubky vyvolává obrazce odkazující na tradice pohanské Rusi s podtitulkem Stravinskeho Svěcení jara. Opravdu zajímavá hudební výpoveď v závěru dokonalého a silného alba.