Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 18.09.2009

Už to nebude dlouho trvat a dočkáme se 40. výročí od doby, kdy tenhle úchvatný kousek spatřil poprvé světlo světa. Já jsem rok 1970 nezažil ani zdaleka, mohu tedy pouze napsat, jak na mě působí teď a tady.

Už obal CD se stylizovanou holubicí je pro debut těchto pánů příznačný. Zrození něčeho nového - takhle vzdušná muzika musela ve své době způsobit hodně velký poprask...a přitom na to všechno stačili tři lidé.

Úvodní instrumentálka The Barbarian je klasickým progresivním kouskem, ve kterém se vyřádí hlavně Palmer za bicími. Jeho "kulometná palba" ke konci skladby je zkrátka úchvatná. Když někdo umí... Take a Pebble nám představuje hlas kapely Grega Lakea. Ale jaký hlas! To se prostě musí slyšet...po zpívané části přichází krátká klavírní mezihra se zrychleným hlavním motivem a když pak Lake rozhrábne struny na akustické kytaře, člověk by opravdu věřil, že venku prší. Druhá polovina této rozsáhlé kompozice je už v režii Emersonova klavíru a až na konci se vrací Lake a opět dává na odiv své zlato v hrdle. Mistrovské dílo! V Knife Edge velkolepá jízda pokračuje. Zpěvákův vokál se střídá s klávesovými mezihrami, které postupně získávají vrch a gradují až do velkého finále. Pan Janáček by se asi hodně divil... Následuje Emersonova výpravná skladba na motivy tří sudiček střežících nit života The Three Fates. Zvlášť pasáže, kde jsou použity i varhany, jsou naprosto grandiózní. Sólo na bicí, které si Palmer dopřeje ve skladbě Tank, jen podtrhuje naprostou virtuozitu všech tří členů tohoto geniálního uskupení. Na závěr nám Lake servíruje baladickou kytarovku Lucky Man, kde naplno ukazuje svoje fantastické kytarové fondy. Pro mě nejlepší podání této písně Lake předvedl roku 1974 na California Jamu.

Tímhle debutem si u mě pánové Emerson, Lake & Palmer zajistili úctu na věky věků. Zkrátka mazec na který se nezapomíná...

*****