Reakce na recenzi:

eclipsis - @ 17.11.2007

2112 bylo druhé album, které jsem od Rush slyšel. Po úžasném Moving Pictures, u kterého mi chvilku trvalo, než jsem si zvykl na Geddyho vysoký "hlásek" (no jo, bohužel jsem nežil v době, kdy Rush lámali hitparády), se ke mě dostalo toto album s jakýmsi podivným pentagramem na obalu.
Paradoxně se mi nejprve zalíbily ostatní "tříminutovky" tohoto alba, než jsem přišel na chuť titulní skladbě.

A Passage To Bangkok - Skladba ozdobená chytlavým riffem s lehce asijskou příchutí. Řekl bych, že je to takový neutrální kousek, který se dá poslouchat do hloubky, ale stejně dobře může posloužit jako kulisa.

The Twilight Zone - Řezavý riff střídá klidným hlasem zazpívaná úvodní sloka o mile se usmívajícím muži, který pod kloboukem skrývá třetí oko... "Truth is false and logic lost, now the fourth dimension is crossed"

Lessons - Další odlehčená skladba a opět v perfektním provedení. Nejvíc mě zaujala pasáž, kdy kytara Alexe Lifesona pisklavě kopíruje zpěv.

Tears - U téhle písně je už z názvu jisté, že bude v pomalejším rytmu a bude útočit hlavně na posluchačovy emoce.

Something For Nothing - Skladba silná jak po instrumentální stránce, tak po stránce textové.

2112 - Možná je trošku divné, že si tento epos nechávám až na nakonec, ale jak už jsem řekl, trvalo mi delší dobu, než jsem se vnořil do té úžasné atmosféry. Ze začátku mě zaujala instrumentální část, až později jsem si našel text a pozorně si ho četl za poslechu Geddyho mistrovského zpěvu.
Po předehře začíná úvodní shrnutí situace, jak to vypadá v lidské společnosti roku 2112. Stará civilizace je zapomenuta, na vrcholu společnosti jsou moudří kněží v jejich chrámech s halami vyplněnými počítači. Tito kněží se o vše starají a udržují si pořádek, skrývají před lidmi pozůstatky staré civilizace, aby nedošlo ke stejné chybě dvakrát.
Jeden z obyčejných obyvatelů města jednou při procházce kolem vodopádů najde skrytou jeskyni. Uvnitř se nachází podivné zařízení. Nemá tušení co našel. Nikdy nic podobného neviděl. Zkouší se dotknout těch podivných drátů. Vydávají zvuk, každý z nich jiný tón. Muž v jeskyni stráví celý den a zkouší co všechno tenhle přístroj umí. Začíná se učit první melodie. Je štěstím bez sebe... tohle tu ještě nebylo. Musí ihned vystoupit před kněze a podělit se s nimi a se všemi lidmi o tuto krásu. Pln radosti předvádí v chrámu krásu hudby. Místo uznalého tleskání ho však čeká šok. Zamračení kněží mu sdělí, že nenašel nic zajímavého. Je to jen další zbytečná, nebezpečná hračku, která může akorát zkazit lidstvo a dovést ho k zániku. Muž nemůže uvěřit tomu, co na vlastní uši slyší. Vždyť tato krása může být využita jen k dobru a rozkvětu. Kněží však nechtějí slyšet už ani slovo a vyhánějí muže s tím, že je už nemá dále otravovat, že mají důležitou práci.
Druhého dne má muž sen. Sen o životě předtím, než Solární Federace převzala vládu a zničila vše, co stálo za žití. Byl to však jen sen.
Od objevení toho strunného nástroje v malé jeskyňce za vodopádem se muž cítí prázdný a má pocit, že jeho život nemá smysl. Už několik dnů neopustil jeskyni. Sen se každou noc vrací a muž si čím dál více uvědomuje, že tuto situaci nezmění, že už nedokáže žít pod nadvládou Federace, a že je jen jedna cesta ven. Rozklepanou rukou bere ostrý předmět a trhá jím žíly. Krev pomalu odkapává na zem tiché jeskyně...
"Attention all planets of the solar federation, We have assumed control."

(Ještě bych zmínit geniální vokálovou dvojroli, kterou zde Geddy předvádí. Hlas muže je jemný, tichý, kdežto slova priestů jsou prezentovány hrůzou nahánějícím ječivým hlasem, který jasně říká, kdo je tady pánem.)