Rush - 2112 (1976)

Rush se nenechali odradit komerčním neúspěchem desky Caress Of Steel a na své čtvrté album opět zařadili jednu dlouhou skladbu 2112 roztaženou na první stranu desky. Tu druhou pak doplnila pěticí krátkých písniček. Úspěch se dostavil a deska se stala až kultovní záležitostí. Pro mě to sice takový kult není, „pouze“ hodně dobrá deska.
Z dvacetiminutové skladby 2112 mám tentokrát dojem kompaktního celku, který je sice složen z různorodých částí, ale velmi dobře na sebe navazují. Střídají se hardrockové i akustické části, Geddy Lee přechází z ostrého ječáku do přirozenější polohy, o vysoké instrumentální úrovni tria není třeba diskutovat, ta je na jedničku. Musím přiznat, že nejprve jsem měl ke skladbě nějaké výhrady a k plnému docenění mi hodně pomohla až znalost textů, resp. příběhu a také postav, které v něm vystupují, takže mi to celé dávalo větší smysl. Z různých výběrů jsou nejznámější první dvě tvrdší části Overture a The Temples Of Syrinx, ale určitě se vyplatí poslouchat to jako celek.
I když pro desku je stěžejní především ta první polovina, pozornost si zaslouží i další skladby. I když to nejsou takové hity, hodně jsem si je oblíbil. Čtyři z nich pokračují v rushovském (hard)rocku, přesto je každá trochu jiná. Za největší, bohužel opomíjený, klenot z nich však považuji netypickou Tears. Ta vůbec nezní jako Rush, ani jako cokoliv jiného na albu. Je to nádherná akustická balada, navíc s melancholickou atmosférou navíc umocněnou mellotronem, což je na první období Rush nezvyklé, neboť klávesové nástroje a syntezátory začali používat až později. Když jsem si 2112 koupil na CD téměř naslepo, právě tohle byla věc, která mě kromě úvodu titulní skladby zaujala nejvíce.
Za zmínku stojí obal od Hugha Symea, který se od té doby (oprava, byl autorem obalu už na Caress Of Steel) stal dvorním výtvarníkem Rush, něco jako Roger Dean pro Yes, či Derek Riggs pro Iron Maiden. Právě on také hraje klávesy v Tears a syntezátor v úvodu 2112.

reagovat

steve @ 22.06.2019 06:40:31
Desku jsem kdysi recenzoval. Mé pocity jsou stále stejné. Jedno z jejich nejlepších alb, díky za recenzi.

horyna @ 22.06.2019 11:45:42
X let jsem jako první z discografie Rush bral až A Farewell to Kings. 2112-tce trvalo dost dlouho, než se prosadila, pak už stačila chvíle k její strmé cestě na vrchol. Poslouchám ji celkem často, páč ji neznám tolik jako desky z let 80-...

2112 To je číslo,které se mi vybaví hnedka když vidím jméno této legendy.Album,které člověk může poslouchat stále pořád a to díky úvodní jízdě,která začíná parádním úvodem a pak má stále co nabídnout.I zbytek písní nezaostává.Skvělé album,mé nejoblíbenější,které mi vždy spraví náladu.
reagovat

Balů @ 02.01.2018 08:53:10
Dík za připomenutí skvělé desky.
S touto deskou jsem objevil jejich hudbu a dodnes je má nejoblíbenější ( od Rush ).
Byl to pro mne další formativní titul.
Rok 1976 mi přinesl ještě další skvělé tituly.
Presence, Zoot Allures, Rocket Cottage...

Podle slov samotných protagonistů Geddyho, Alexe a Neila, měla kapela před nahráváním svého čtvrtého alba 2012 od vydávající firmy Mercury nůž na krku. Buďto album konečně zaboduje, nebo následuje vyhazov a ztráta nahrávacího kontraktu. Rush se ale podařil zázrak a dokonalý majstrštyk. Nejen že album konečně zabodovalo a ve své domovině se umýstilo na 61. příčce bilboardu, ale od té doby se několikrát platinovalo a pozlatilo.

Oproti předchůdci Caress of Steel šlo kupředu ve všech směrech. Sjednotila se koncepční línie, kterou tvoří celá A strana s jednou dlouhou titulní písní, hovořící o chaosu v budoucnu roku 2112. Zbytek jsou kratší rockové skladby, které zaplňují stranu B. Všechny jsou promyšlené a nesmírně citově silné. Díky Alexovým hladce krystalickým akustikám ve skladbách The Twilight Zone, Lessons a Tears, patří tyto kusy stále k tomu nejlepšímu z pera Rush. Také Geddy Lee předvádí zanícenější vokální postoj a v některých místech svým citem bodá.
Měřeno zpětným pohledem je album 2112 jen deskou s průměrně vyhlížejícím obalem, ale v jejich drážkách koluje zásadně revoltující hudba.
reagovat

john l @ 07.09.2017 19:03:08
Já nedám na 2112 dopustit. První tři desky mi moc neříkají. I když Caress of Steel se dá poslouchat. To co bylo před ním, je kopírka Led Zeppelin s mnohem horším zvukem a totálně upištěným zpěvákem. Tenkrát kapela nevěděla co chce a vůbec se nedivím Mercury, že je chtěli vyhodit. Připomínají mě Budgie, to je taky podobná upištěná střeštěnost. Na 2112 se přemýšlí a kompozice rostou jako nějaké vznešené vesmírné stavby. I sytezátory zní sebejistě. Lee se zlepšil a Peart taky.
Jasně, obal není nic moc, ale nevadí mi. Vždyť ta dětinská sova na dvojce vypadá děsivě a ubohý nápis na jedničce, hm. 2112 je dokonalé.

john l @ 08.09.2017 04:25:20
Aha, tak někteří P.F. by mezi nejhranějšími albi byli. Ale taky určitě právě tyhle Rush. 2112 si pouštím dost často. Kdo by byl další už těžko odhadnu, nejspíš desky těch velkejch dinosaurů. Jethro, Yes, Genesis.. Otázka je to však zajímavá.

Jarda P @ 08.09.2017 05:57:03
Právě kvůli tomu pištění pro mě začínají Rush až albem Permanent Waves.

steve @ 08.09.2017 11:30:15
Žádné desky nemám nejhranější, snažím se točit všechno pravidelně. Něco pravidelnějc
:)

horyna @ 09.09.2017 12:54:59
Steve díky za recenzi. Už dlouhá léta patřím mezi zastánce Rush a budu tuhle kapelu bránit i za cenu... :-) Mám rád jejich tvorbu v sedmdesátých letech, zbožňuji je v osmdesátých a respektuji a obdivuji i v letech pozdních. Skladbu Tears bych zařadil mezi jejich 5 top skladeb. V širším měřítku by se určitě do nějaké třicítky, či padesátky vlezla rovněž. Ale až takový blázen nejsem, abych si vytvářel nějaké žebříčky písní. Z těch tisíců skladeb co člověk zná to snad ani nejde, i když je jasné že nějaké oblíbené převládají.

Stran nejhranějších alb: nejspíš nic takového nemám, možná v ranném mládí, kdy člověk znal pár desítek alb, jsem některá točil častěji. Dnes se to snažím pravidelně střídat a obměňovat.

Tak oproti Caress..., tohle je prostě vyšší liga, materiál vypiplaný až k dokonalosti, mnohem větší zapojení klasických kytar se tu velmi dobře vyjímá a úvodní dlouhatánská suita 2112 mě přijde dostatečně vystavěna a víc propracovaná, co se týče jednotící linie i melodiky, možná na úkor předešlé přetechnizované akrobacie, zato v dostatečně monumentálním balení. Její jednotlivé části jsou pevně odděleny a kompozičně je vše v naprostým pořádku, prostě je cítit, že kapele šlo o její bytí a i snaha o atmosférickou doménu působí na jedničku.

Co se týče skladeb ostatních, tak Bangkok a Bogotá mi přišla pokaždý z alba nejslabší. Zato The twilight zone počítám k nejkrásnějším melodickým písničkám Rush, Lifeson na kytaru přesvědčuje každým akordem a i Lee dokáže svým hláskem pohladit, moc pěkné. V podobném duchu pokračuje i Lessons, španělky tu i tam, bublající basa v rukou mistra Geddyho přede jako dobře naladěná kočka a skladba nepostrádá vzepětí. Myslím, že Rush ve své kariéře stvořili dvě!! naprosto dokonale emocionální skladby, jedna se jmenuje Different strings a nachází se na albu z roku 1980, ta druhá je právě slzavá Tears. Mračna smutných i vstřícných pocitů napěchovaných v něco málo přes tři minuty, s minimem instrumentální složky, to je nezkutečný zážitek. Kytarová a vokální dojímavost s minimalistickou orchestrální pomocí pluje slzavým údolím skrz zírající nevěřící, bomba, nezkutečná!! Something for nothing plní důstojnou tečku za albem, které pro mě představuje nejlepší vzorek sedmé dekády kanadských progresivních ikon.
reagovat

kamila @ 24.08.2016 11:09:23
Tak pryč z popu zase k progresu, to je aspoň deska dle mého gusta, co skladba to artovej pomník. Dík za suprovou recenzi, jakobych Tears slyšela hrát. Dokonalý

horyna @ 24.08.2016 11:40:09
Jasně vyšší liga než v minulosti, zastávám názor, že 2112 i Farewell (a teď dost možná už i Hemispheres) patří k nejdokonalejším deskám souboru a vůbec celých pozdně 70-tých let. Dyť tohle je velká parádička a kdo je proti... raděj toho nechám :-)

Balů @ 24.08.2016 12:17:08
kamila
Dovolím si pomník povýšit na megalit.

Pro mne je 2112 prostě nejvýš, samozřejmě s respektem k dalším skvělým titulům.

Je v mé přihrádce Deska desek!

kamila @ 24.08.2016 12:23:07
Balů ahoj: to je aspoň přístup:) tak nejvýš říkáš? Vzhledem k tvé lásce k sedmé dekádě, chápu. A zase je tu ta monstrózní přihrádka D.D., to se mi tak líbí :)

horyna @ 24.08.2016 12:26:23
Přihrádka- deska desek by asi u každého z nás čítala několik přihrádek / poliček pod sebou :-) jen samotní Rush by si tam naskládali alespoň u mne větší množství hruštiček ze své zahrádky :-)

kamila @ 24.08.2016 12:42:27
Zahradu pomalu kompletní:)

Balů @ 24.08.2016 12:43:30
horyna
Souhlas, od Rush jich tam bude více : třeba A farewell..., Permanent..., Signals.
Ale nejvýš je prostě 2112. Stihl jsem ji těsně před vojnou a pak mi ještě dlouho zněla v hlavě ( a také třeba All Áround my hat- Steeleye Span ).

horyna @ 24.08.2016 12:57:01
A zase ty krásné vzpomínky:-)

Balů @ 24.08.2016 13:21:00
Horyna
Děkuji vyšší moci, že má iniciační alba byla:
Creedence-Cosmos...
Beatles-Abbey road
LedZepp-Iii
B. Sabbath-Paranoid
J.Tull-Aqualung
U. Heep-Demons...
G.Funk-Phoenix
Yes-Close...
Van Der Graaf... - Pawn ...
J.Mitchel-Blue
B.Dylan-461 Highway...
Blue Oyster Cult-Secret treaties
Eloy-Floating
Humble Pie-Smokiń
Steeleye Span-Please to se the king

A také Rush-2112

Z dnešního pohledu tato alba nic neztratila na významu, spíše se stala legendou!

Mohyla @ 24.08.2016 13:59:56
Balů, príma hitparáda, pod tú sa podpíšem aj ja!

horyna @ 24.08.2016 17:47:57
Balů: pěkné, moc pěkné

horyna @ 25.08.2016 06:21:54
A královnou plesu se stává TEARS- tak křehká, tak smutná, tak krásná. Učiněná rozkoš, sestavovat 10,20 nejdokonalejších balad, na sto péro se umístí. Co vy na to dámy a pánové?:-)

Balů @ 25.08.2016 08:42:20
horyna
absolutní souhlas.

Také přidám :
v podobné náladě se nese skladba 714 od Wishbone Ash
a ještě přidám Cold is being od Renaissance, to je též paráda.

Gerry @ 25.08.2016 09:25:49
Tak já bych do té přihrádky DD Rush zařadil s velkou chutí a možná všechna alba. Ovšem museli by schroupnout, že by stáli až za Pink Floyd :-D

Balů @ 25.08.2016 10:48:51
Gerry

Souhlas, mám to stejně.

horyna @ 25.08.2016 11:56:48
Kolik velkých artových kapel minulosti dokáže ještě ve svém pokročilém věku vytvořit plně progresivní dílo originálního střihu, s patřičnou dávkou entusiasmu a nevykrádajíc samo sebe??? Jmenujte mi někoho krom Rush:-) Kde jsou dnes Yes, Pink F., Genesis a další, hard rock nevyjímaje- směšní Uriah H., Black S.
Ono totiž i kamarádství a povahové vlastnosti muzikantů tvoří značnou devízu kapely.

Mayak @ 25.08.2016 14:20:02
horyna: ... "Kolik velkých artových kapel minulosti dokáže ještě ve svém pokročilém věku vytvořit plně progresivní dílo originálního střihu, s patřičnou dávkou entusiasmu a nevykrádajíc samo sebe??? Jmenujte mi někoho krom Rush:-)" ...
Aby si bol aspoň trochu v obraze, tak napr. CAMEL, sú na tom so svojou tvorbou na prelome milénia NEPOCHYBNE lepšie, ako RUSH, albumy "Dust And Dreams", "Harbour Of Tears", "Rajaz" aj "A Nod And A Wink" sú v kontexte tvorby tak CAMEL, ako aj tvorby ostatných mimoriadne významných art rockových kapiel nepochybne väčším, invenčnejším a viac obohacujúcim prvkom, ako albumy "Test for Echo", "Vapor Trails", "Snakes And Arrows" aj "Clockworks Angels" ...
A to ešte značné zdravotné problémy bossa CAMEL Andy Latimera zastavili na viac, ako 10 rokov, v tom, aby tento počet albumov nerozšíril o ešte vyšší počet ...

horyna @ 25.08.2016 16:17:36
Mayak: Camel beru i když nemusím souhlasit, je to opět subjektivní názor a najdeš ještě další?

john l @ 26.08.2016 14:20:38
díky všem místním za jejich reakce a doplňkový komentář, jasně skladba Tears patří do zlatýho fondu kapely a jako balada obstojí v konkurenci skladeb násedující desetiletky, kdy se podobné rojily jako houby po dešti s dostatečným přehledem.

Nemám v úmysle písať komplexnú recenziu, keďže tu už toho o 2112 bolo napísaného viac ako dosť. Chcem touto formou skôr reagovať na viacero myšlienok z predchádzajúcich príspevkov.

Rush-2112 je nepochybne jeden z prelomových albumov rockovej histórie. V 70. rokoch sme zaznamenali viacero pokusov o prienik art- a hard-rocku, viď prvé albumy Zeppelinov, Purpleovský Concerto for Group and Orchestra... Rush zachytili tento trend bezchybne. Dvadsaťminútové kompozície, limitované dĺžkou strany LP platne produkovali v tom čase hlavne artrockoví klasici (Yes-Tales from..., Relayer, Jethro Tull-Thick as a Brick, A Passion Play), ale Rush tomu pridali svojskú mystikou zaváňajúcu formu a hlavne tvrdší zvuk. Preto myslím, že vôbec nepreháňajú tí, ktorí tu spomínali v súvislosti s týmto albumom aj Iron Maiden. Mimochodom, niekde som čítal rozhovor so Stevom Harrisom, kde sa priznáva, že jedným z jeho basáckych vzorov bol práve Geddy Lee ...

Spev frontmana trhá uši mnohým. Ktosi ho tu na Progboarde v diskusii okolo Yes dehonestujúco porovnával s Jonom Andersonom. Som toho názoru, že obaja páni majú vo svojom hlase dar od Boha, hoci jeho výška asi niekomu evokuje istý chirurgický zákrok:-) Ale tieto Hlasy (naschvál s veľkým H) sú prirodzené na rozdiel napr. od umelých beatlesáckych falzetov a vibračného pišťania Bee Gees a iných. Geddy Lee (spolu s Plantom) svojím prejavom nesporne inšpiroval celú nasledujúcu generáciu hardrockových a metalových spevákov. Čiže ďale je to len o tom, kto má pre uvedený druh hudby pochopenie a kto nie.

Jedna vec tu ale nezaznela, a tou je spolitizovanie "odkazu" albumu 2112. Áno, aj to sa dá a dialo sa to už v 70. rokoch. kameňom úrazu sa stali práve tí "Priests of Syrinx" a logo s červeným pentagramom. V tom čase západní politici ľavicového razenia hľadali cestu k zmierneniu studenej vojny tým, že ustupovali Brežnevovi a prehliadali ľudskoprávne excesy v sovietskom bloku. Tak sa stalo, že Rush boli obvinení, že kňazi chrámu Syrinx symbolizujú komunistov a ľavicu všeobecne. Dokonca začali Rush označovať za fašistov!!!!!

Hodnotenie bude z mojej strany stručné: 2112 je absolútna klasika klasík. Rush vždy hrali pompéznu hudbu a tu zaznieva najpompéznejšie. Five stars!
reagovat

Michálek @ 18.03.2014 15:19:58
Mám mnoho oblíbenců, které jsem schopen poslouchat donekonečna, kdybych ale měl ukázat na jedno jediné album, které je absolutně top, ukázal bych na 2112. Nemá cenu se tedy rozepisovat o kvalitě hudby, textů apod. Snad jenom to, že bylo vlastně velikým štěstím, že album vůbec vyšlo, neboť skupina po prvních 3 albech byla prakticky na hraně bankrotu a rozpadu. 2112 byl jeden veliký risk, svojí koncepcí šlo oproti zájmu nahrávací společnosti a všeobecně se očekávalo, že propadne. Samozřejmě se tak nestalo, a jak by taky mohlo, takový skvost!

kali @ 18.03.2014 15:33:49
Rush tímto albem poslali svoji přihlášku do extratřídy
rockové historie. Je to jedna z prvních vinylovek, které jsem kdysi vlastnil a pod kůží zůstalo dodnes.
5 vymazlených hvězd.
...And the meek shall inherit the earth...

2112.

Pre mnohých najlepšia LP, pre iných zase preceňovaný album. A môj názor? Rush svoj kompozičný vrchol predsa len dosiahli o päť rokov neskôr, ale tento album bol pre ich kariéru veľmi podstatný. Dvadsaťminútová suita 2112 je samozrejme lepšia ako všetko, čo dovtedy toto trio napísalo. Dnes už legendárna „overtúra“ a „jaskyne Syrinxov“ nemôžu chýbať skoro na žiadnom turné. Skladba nenudí, text je bravúrny a je to posledná rozsiahla skladba, ktorá ma baví od začiatku po koniec (Hemispheres je už o niečom inom). A keď príde Grand Finale, je to epilóg hodný majstrov. Druhú stranu otvára notoricky známa A Passage to Bangkok („Maybe they will play Bangkok! Nah, they will never play Bangkok...hehe), ktorá je skvelým hitom a určite by zabodovala aj v hitparádach. Peartove texty ma bavia ešte viac než na predošlom albume, The Twilight Zone, Lessons alebo Tears sú príkladom. No a záverečná Something for Nothing je úplne čarovná. Krásny záver albumu. Je to jeden z hlavných pilierov ich diskografie a nový odrazový mostík pre ďalšie albumy tejto kapely. Avšak neoslovil ma na toľko, aby som mu dal plný počet. Štyri hviezdy.

reagovat

alienshore @ 16.06.2013 14:49:25
neviem či by som dal tomuto albumu maximum, napriek tomu ho mám rád a s hodnotením súhlasím, pre mňa začína pravý Rush od albumu Hemispheres, ktorý je mimoriadne prepracovaný ...., 2112 je významný album nielen pre Rush a asi aj preto má také zásadné postavenie

Peter Schon @ 16.06.2013 14:51:38
K recenziám pre Farewell a Hemispheres chystám 5 hviezd, takisto k ďalším dvom. Pre mňa je to svätá štvorica :)

zdenek2512 @ 17.06.2013 05:57:02
Ahoj Peto, tahle skupina me v zacatcich mijela vedel jsem o ni, ale neposlouchal. Dostal jsem se k ni diky kamaradu, ktery je obdivoval. Nasledne jsem si koupil vsechna jejich CD. S hodnocenim souhlasim , pro me jsou na pet hvezd alba Permanent Waves a Moving Pictures :-).

b.wolf @ 19.06.2013 08:55:57
Mně tedy trvalo poměrně dlouho, než jsem Rush přišel na chuť, ale první poslech Overture z tohoto alba byl famózní zážitek. Ovšem Rush mají další vynikající desky, zejména Moving Pictures, Permanent Waves, Hemispheres a Power Windows ... těžko vybírat. Ovšem za titulku si ty plné čtyři hvězdy rozhodně zaslouží.

Když jsem tohle album v mých patnácti letech objevila v taťkově šuplíku a následně si ho poslechla, bylo nad slunce jasné, že tohle teda JO! Neil, ó to je bůh a Alex je sice podceňovanej, ale náhodou má dobrý nápady. Navíc Geddyho hlas je pro mě ztělesnění andělského vokálu :D.
RUSH, to je prostě moje!!!! (Samozřejmě stejně tak zbožňuju Kansas nebo Sagu...)
reagovat

Album 2112 jsem měl tu čest poslouchat v roce 1977 na moravě spíš na vysočiněbyla to bomba převrat kdy nám
komančové tlačili bolševické mus hnus.Měl jsem svůj okruh lidí a byla to pochoutka posloucht Rush2112 okamžitě číslo jedna a právem byla tvrdá konkurence
Queen,led zeppelin,deep parple,black sabbath,uriah heep.cream atd byl pan indianského původy a mi byli nadšený Geddy byl nebo je zpěvák basista iklavesi solo. Alex lifeson mám dojem že je odkojenec ze Švédska je prostě jeden z nej kytarystů na rockové scéně umí na co šáhne.Pan sklaadatel a taahoun této
kapeli Neil Peart je bubením světového kalibru no coment.Mám pěkné vzpomínky na Československo kde jsem poslouchal takzvanou zakázanou muziku.Dnes žiju v Rakousku a byl jsem osobně na koncertu mám vše co kdy vydali a na internetu jsem jejich fanda kluci bůh vám žehnej.
reagovat

Zdeněk @ 22.03.2010 22:05:37
To,že žiješ v Rakousku Tě neomlouvá za to množství gramatických chyb - chodil jsi snad do české školy.

Filozof @ 23.03.2010 08:03:55
Sem tam chyba je normální u každého, ale tady je to na hranici srozumitelnosti. Navíc zjevně se ani nesnažíš (malá písmena ap.) Recenze pro Progboard není SMS spolužačce. :-)

Borek @ 23.03.2010 08:51:49
Třeba jen neznáme rakouštinu.

PaloM @ 23.03.2010 09:00:45
Chlapi, tak teraz ste prevzali moju úlohu tunajšieho vyrývača :-) Aj mňa prvé napadlo kritizovať úpravu, či gramatiku. V tomto prípade by som bol zhovievavý s miernym napomenutím. Možno to nebol zámer, ale zvyk z mnohých iných fór. Rozumný človek si dá poradiť a bolo by škoda to tu niekomu hneď pri prvom príspevku znechutiť a odradiť od ďalšej účasti.

Takže Andreas, nedaj sa našimi pripomienkami odradiť, píš ďalej, ale prosím ťa, snaž sa bez chýb a s kultúrnou úpravou textu.

b.wolf @ 23.03.2010 15:01:54
... za co...?

ufolog @ 26.03.2010 18:13:02
Tak o cem to tady je, o muzice nebo krouzek ceskyho jazyka? Myslim ze pokud tu nekdo delsi dobu nezije (a ani se mu nedivim ze zdrhnul), tak je urcity pozapomenuti jazyka dostatecnou omluvou. Zvlast kdyz odesel jako mladej..

PaloM @ 26.03.2010 19:46:04
Prepáč ufolog, ale ty si túto recenziu nečítal. Aj po 100 rokoch v zahraničí by pre mňa bola Morava vždy s veľkým "M". Dať Queen s veľkým Q a Led Zeppelin atď s malými - je v nemčine či v angličtine správne ? Sám som sa Halusku s malým "h" zastal, ale snaž sa to vidieť objektívne. Ako bonus som ti pridal "kroužek" aj slovenského jazyka, lebo si asi doteraz nezaregistroval, že okrem "českýho" je na zemeguli (pre niekoho bohužiaľ :-) ) i "slovenského".
Takže na zopakovanie špeciálne pre teba: je to tu rovnocenne o hudbe a o kultúre slovného prejavu.

Matouš @ 11.07.2012 12:41:56
Mluvím k PaloMovi: A kdy Ty se naučíš česky? Nic proti, ale kdybych já žil na Slovensku nebo kdekoli jinde, snažil bych se komunikovat v jazyce země, ve které jsem se rozhodl usadit. Sorry za rýpnutí, ale způsobem a stylem v jakém jsi nastoupil do téhle diskuse, sis o to trochu řekl...

gunslinger @ 11.07.2012 12:53:15
Matouš Paľo po česky vie tak neser.

Matouš @ 11.07.2012 13:20:00
gunslinger: Nejde o to, jestli a proč PaloM používá nebo nepoužívá češtinu, když ji umí. V tomhle ohledu byl můj výpad nekorektní a trošku podpásový, to uznávám. Ale ať nemistruje ostatní, pokud jde o jazyk, který nepoužívá! Kapíruješ trochu o co mi jde? Tak neser.

Jakozto kytarista . kdyz sem popvé dostal ve trinácti letech sve první album RUSH a poslech si ho poprve tak me dostalo hned na poprve.Není ani mozne jak to je dobre Rush se od te doby staly mojí skupinou cislo jedna ta písen ma tak neuveritelnou emocionální silu v kazd castí te písne a nejvíce skoro nekdy i plácu pri " I dont think carry on , carry on this cold and empty life" a po solo ktere navazuje me naprosto behá mráz po zádech ale clovek nepochopí a co v té písni oprvdu de kdyz nemá preklad. poté cítíte naprosto bjecný pocit a dovolím si ríct e kdyz hraju s písní na muj gibson les paul tak se cítím naprosto prekrasne jako v neake RUShovske galaxii nicím a nikým nerusen . OStatní písne na skoro vsech albech sou naprosto famozní ale toto album bezkonkurencne nejlepsí
reagovat

Jarda P @ 28.02.2008 06:38:00
Já osobně Rush můžu až od Permanent Waves po Grace Under Pressure. A to proto, že od tohoto alba Geddy začal normálně zpívat a přestal skřehotat.

Fižol @ 03.03.2008 23:15:50
Nesmiš být JardoP. tak naročný.V každém jejich albu je u tehle geniální trojky z Toronta něco nadpozemského.A Geddy toho zvládá vrchovatou měrou.Kdyby jsi byl přítomen koncertu v Praze,možná by jsi zmněnil názor.

honanek.@seznam.cz @ 19.07.2010 16:33:26
Rush můžu,mimo první desku až dodnes.2112 je klasika.Je slyšet jaká je to nádhera,především zpěv.Takových je málo -Shelley,Surkamp dnes možná Carlos Cosma?Hlavně období do r.81.Rush je dodnes kapela pro "fajnšmekry"a je fuk jestli hraje v Brazílii nebo u nás.Skromnost,chuť hrát,nasazení-přitom jako by to šlo mimo sdělovací prostředky-tisíce spokojenech lidiček,no není to radost?Rush je kapela které skládám hudební úctu!

2112 bylo druhé album, které jsem od Rush slyšel. Po úžasném Moving Pictures, u kterého mi chvilku trvalo, než jsem si zvykl na Geddyho vysoký "hlásek" (no jo, bohužel jsem nežil v době, kdy Rush lámali hitparády), se ke mě dostalo toto album s jakýmsi podivným pentagramem na obalu.
Paradoxně se mi nejprve zalíbily ostatní "tříminutovky" tohoto alba, než jsem přišel na chuť titulní skladbě.

A Passage To Bangkok - Skladba ozdobená chytlavým riffem s lehce asijskou příchutí. Řekl bych, že je to takový neutrální kousek, který se dá poslouchat do hloubky, ale stejně dobře může posloužit jako kulisa.

The Twilight Zone - Řezavý riff střídá klidným hlasem zazpívaná úvodní sloka o mile se usmívajícím muži, který pod kloboukem skrývá třetí oko... "Truth is false and logic lost, now the fourth dimension is crossed"

Lessons - Další odlehčená skladba a opět v perfektním provedení. Nejvíc mě zaujala pasáž, kdy kytara Alexe Lifesona pisklavě kopíruje zpěv.

Tears - U téhle písně je už z názvu jisté, že bude v pomalejším rytmu a bude útočit hlavně na posluchačovy emoce.

Something For Nothing - Skladba silná jak po instrumentální stránce, tak po stránce textové.

2112 - Možná je trošku divné, že si tento epos nechávám až na nakonec, ale jak už jsem řekl, trvalo mi delší dobu, než jsem se vnořil do té úžasné atmosféry. Ze začátku mě zaujala instrumentální část, až později jsem si našel text a pozorně si ho četl za poslechu Geddyho mistrovského zpěvu.
Po předehře začíná úvodní shrnutí situace, jak to vypadá v lidské společnosti roku 2112. Stará civilizace je zapomenuta, na vrcholu společnosti jsou moudří kněží v jejich chrámech s halami vyplněnými počítači. Tito kněží se o vše starají a udržují si pořádek, skrývají před lidmi pozůstatky staré civilizace, aby nedošlo ke stejné chybě dvakrát.
Jeden z obyčejných obyvatelů města jednou při procházce kolem vodopádů najde skrytou jeskyni. Uvnitř se nachází podivné zařízení. Nemá tušení co našel. Nikdy nic podobného neviděl. Zkouší se dotknout těch podivných drátů. Vydávají zvuk, každý z nich jiný tón. Muž v jeskyni stráví celý den a zkouší co všechno tenhle přístroj umí. Začíná se učit první melodie. Je štěstím bez sebe... tohle tu ještě nebylo. Musí ihned vystoupit před kněze a podělit se s nimi a se všemi lidmi o tuto krásu. Pln radosti předvádí v chrámu krásu hudby. Místo uznalého tleskání ho však čeká šok. Zamračení kněží mu sdělí, že nenašel nic zajímavého. Je to jen další zbytečná, nebezpečná hračku, která může akorát zkazit lidstvo a dovést ho k zániku. Muž nemůže uvěřit tomu, co na vlastní uši slyší. Vždyť tato krása může být využita jen k dobru a rozkvětu. Kněží však nechtějí slyšet už ani slovo a vyhánějí muže s tím, že je už nemá dále otravovat, že mají důležitou práci.
Druhého dne má muž sen. Sen o životě předtím, než Solární Federace převzala vládu a zničila vše, co stálo za žití. Byl to však jen sen.
Od objevení toho strunného nástroje v malé jeskyňce za vodopádem se muž cítí prázdný a má pocit, že jeho život nemá smysl. Už několik dnů neopustil jeskyni. Sen se každou noc vrací a muž si čím dál více uvědomuje, že tuto situaci nezmění, že už nedokáže žít pod nadvládou Federace, a že je jen jedna cesta ven. Rozklepanou rukou bere ostrý předmět a trhá jím žíly. Krev pomalu odkapává na zem tiché jeskyně...
"Attention all planets of the solar federation, We have assumed control."

(Ještě bych zmínit geniální vokálovou dvojroli, kterou zde Geddy předvádí. Hlas muže je jemný, tichý, kdežto slova priestů jsou prezentovány hrůzou nahánějícím ječivým hlasem, který jasně říká, kdo je tady pánem.)
reagovat

Reynevan @ 17.11.2007 19:53:58
Tleskám, milý pane, popisu skladby 2112. Skutečně povedený příběh. :-)

roman @ 27.02.2008 13:40:16
Nevím v který době jsi žil,ale Rush nikdy nelámali hitparády v tom pravým slova smyslu...možná v Kanadě...a vysoký hlásek? Miluju jeho hlásek stejně jako každýho,kdo zpívá od a,nebo h...

Alex Lifeson @ 26.03.2008 19:11:03
Moc hezky povedený popis 2112.

Lubosch @ 05.10.2008 07:29:07
tenhle příběh jsem slyšel někdy před 20ti lety a dnes jsem ho objevil zde, díky. Rush jsou moje krevní skupina a toto album mám asi nejraději.

Nebyla to první deska od RUSH, kterou jsem kdy slyšel a dokonce na mě ani napoprvé nějak zvlášť nezapůsobila (!) Přesto jsem ji kdysi vzal znovu do rukou, vložil do přehrávače a bylo to tady. Geniální předehra a bác:

"We are the priests of the temples of syrinx
Our great computers fill the hallowed halls
We are the priests of the temples of syrinx
All the gifts of life are held within our walls"

Refrén, který mi podlomil kolena. Tito kněží Syrinxova chrámu mě naprosto až hypnoticky spoutali neskutečnou silou geniálních melodií a obklopili mě zdmi mimozemského života kdesi ve vzdálené galaxii... :-)

Od počátku do samého konce neskutečně dobrá hudba. Berte!
reagovat

Vůbec první tóny a údery skupiny, které jsem kdy slyšel, byly tohoto alba a dodnes mé nejoblíbenější od Rush a jedno z mých nej alb vůbec.

Bláznění do Rush začalo především díky titulní písni 2112, která mi vždycky uteče a jsou v ní momenty, které jsem dlouho hledal a které udeřili na moje srdce tak silně, že...no prostě silně. Bohatá kompozice, hravá kytara v Discovery a presentation, silné a úderné motivy, sólové jízdy alexe, salvy a přechody mistra Neila a skoro plantovský Geddy.Nářez celých 20minut a opravdu žádná vata!!!Vše účelové a vše baví!
To bylo to na co jsem čekal, když už jsem měl všechny desky mých ledzep přehrané snad stokrát a hledal jsem, co by mě zas nažhovilo při poslouchání, tak jako když jsem začínal se zeppelínama. I další bomba songy nemaje chybu, ale žel, stojí za majestátem, na kterého nedám dopustit.

Musí být zas svátek abych si pustil zas toto cd, protože jsem se ho jednu chvíli nemohl nabažit, a teď ho znám nezpaměť. Ještě zmíním Tears-ach srdce mi krvácí:( Povedená balada! Zásadní (nemyslím teď pro Rush, i když bylo), ale zásadní věc pro mě!
reagovat

2112 je číslo, ktoré asi každý fanúšik Rush pozná naspamäť.

Po výbornom Caress of steel tu máme ďalší výborný album. Úvodný opus je parádna ukážka hard rockovej suity (akokoľvek čudne to znie), tvrdé pasáže striedajú jemné akustické melódie, niet čo dodať, výstavný kus od majstrov rocku.
Ani druhá strana platne nezaostáva, temná, tajuplná nálada sa drží každej skladby a gitara sa navzdory ostatným dvom majstrom stáva dominantným sólovým nástrojom albumu.

Niet čo vytknúť.
reagovat

martin69 @ 06.09.2013 07:28:29
Souhlasím. Výborné album. Jedna z perel, bohaté diskografie Rush.

Naprosto zásadní deska pro každého nadšence neuvěřitelně složitých kompozic, teoreticky se ještě na této desce nemuseli bát akustické kytary, kterou ukázali např. ve Farewell to kings, myslím, že by již toto vynikající album velmi zpestřila a udala nový rozměr.
reagovat

Kdysi dávno jsem u kamaráda slyšel první tóny Overture(Temple of Syrinx) a ... úplně mě odrovnaly! Okamžitě jsem si jej (tehdy ještě na MC) nahrál a dodnes na tohle album nedám dopustit. Od RUSH mě nic jiného tak nechytlo jako tahle placka. Hodnotit nemá smysl, na skvostu není co...
reagovat

Má vůbec cenu hodnotit?PROSTĚ BOMBA!!! Titulní song je jednoduše geniální, jak po stránce hudební tak po textové.Obvzlášť oceňuji \"Overture\",\"The Temples Of Syrinx\",\"Discovery\" (Geddy tu úžasně zpívá...) a \"Presentation\".Jen škoda že později Rush hrávají 2112 na koncertech podladění o jeden tón, zní to trochu nepatřičně.Další kratší skladby jsou taky fantazie, \"Passage to Bangkok\", \"Twillight Zone\" a \"Tears\"...tyto skladby mi prostě vždy zvednou náladu.Zkrátka přelomové album nejen pro kapelu Rush, ale i pro celý rockový svět!!!

reagovat

2112 zaradujem k prelomovym momentom kapely . Zvukovo velmi rozmanite a pestre album s kompozicne velmi dobre zvladnutou uvodnou skladbou . Vsetky skladby posobia sviezo a su odohrate s nadhladom a virtuozitou , ktora vsak na rozdiel od niektorych sucasnych kapiel nie je samoucelna , a neposobi rusivym dojmom . Drave hracske nasadenie skvele podporuje Leeho "histericky vokalny prejav" dodavajuc hudbe este vacsiu stavu .
reagovat

Struktura alba je podobná, jako např. Atom Heart Mother od Pink Floyd, nebo jako Tales of Mystery and Imagination E.A.Poe od Alan Parsons Project. Tzn. polovina alba jedna dlouhá skladba, polovina kratší skladby. Ta dlouhá skladba - 2112 – je tady ale čistě rocková, není to propojení rocku a klasiky jako u těch dvou zmíněných alb. Text je proložen „deníkovými zápisky“, jde o příběh jedince, který vybočuje z průměru, zasazený do sci-fi kulis. Je to na můj vkus dost dlouhé a je tam pár hluchých míst. Kratší skladby se poslouchají lépe, ale žádná mě nijak zvlášť nezaujala.
Co přesně mi u Rush této doby vadí, jsem psala už jinde. Ale nejvíc negativně na mě působí Leeův zpěv. Přestože Rush tady hrají lépe a zajímavěji než na Fly by Night, o Leeově zpěvu to neplatí. G.Lee má hlasový rozsah, který by mu kdekterý zpěvák mohl závidět, ale ze svého hlasového rejstříku tady vetšinou předvádí jen malou část. Část, která je na hranici (a obávám se, že místy až za hranicí) jeho možností. Jeho zpěv tady mi připadá jako jedna velká křeč a chybí mi tu ta lehkost a samozřejmost, s jakou se ve výškách pohybuje např. Robert Plant, nebo Jon Anderson, a tak je to pro mě místy dřina i poslouchat.

Na albu 2112 mi Rush připomínají princeznu zakletou v hardrockové košili, a je jí (jim) evidentně těsná. A když už se princezna nadechuje, aby tu košili ze sebe strhala, tak – … – nic. Jako by v poslední chvíli princezna ztratila odvahu – nebo že by čekala na prince?

S tímto albem jsem se v časoprostoru nějak minula. Nevím, jestli bych z něj byla nadšenější, kdybych ho slyšela poprvé tak před dvaceti lety, ale dnes, dnes jsme já i Rush už někde úplně jinde…
reagovat

DROBEČEK N.PAKA @ 22.09.2006 00:00:00
NEVÍM KOLIK JE VÁM LET ALE JÁ HO POSLOUCHAL PŘED 30 LETY A TEHDY TO BYLA HARDROCKOVÁ BOMBA.MÁTE ŠPATNÝ ROZHLED V POSLOUCHÁNÍ MUZIKY,ALE SROVNÁVAT RUSCH S PINK FLOYD A ALAN PARSONS PROJECT JE NESMYSL.JE TŘEBA SI POSLECHNOUT CELÉ ALBUM.

mct @ 24.09.2006 00:00:00
No, je mi, Drobečku, už docela dost a hudební rozhled mám docela dobrý. Věřím vám, že to byla kdysi hardrocková bomba. Ale já se nijak netajím tím, že zrovna hardrock není to, co bych musela poslouchat, a kdyby Rush ustrnuli u hardrocku, tak bych je tady vůbec nehodnotila. Hardrock mě neoslovoval nijak zvlášť ani před 30lety, natož dnes. Rush se tady pokusili, ať s tím souhlasíte nebo ne, dělat něco víc, než většina jejich HR souputníků, ale tak trochu zůstali v půli cesty, což právě proto, že jsem to slyšela poprvé až celkem nedávno, dost zřetelně vnímám. Narozdíl od vás nemám k tomuto albu žádné nostalgické vzpomínky a moje hudební cesta se vydala jiným směrem než ta vaše, tak to zkrátka hodnotím ze svého pohledu.
A srovnání s PF? Všiml jste si, kdy tohle album vyšlo? Myslíte, že tvorba PF zůstala Kanaďanům utajena?

Fan @ 30.06.2007 00:00:00
Musím se zastat Drobecka.
Opravdu Vám nerozumím. Když se mi nelíbí hardrock, tak řeknu nelíbí se mi hardrock. Ale nebudu psát recenze na hardrockové desky.
Nesouhlasím také s tvrzením, že Rush zůstali v půli cesty. A to jako od kud a kam ?

GAN @ 08.03.2008 08:04:39
Na rozdíl od RUSH---ty jsi v prdeli.

Alex Lifeson @ 02.04.2008 14:52:00
Milá dámo nepiste prosím zde komentáře k věcem jakým naprosto ale naprosto nerozumíte cáš hudební rozhled je na maximálně minimální urovni a příště děte s těmahle stupdníma kecamado prdele krávo.

Frajerlukee @ 02.04.2008 17:23:21
Promluvil odborník...:)

stanley @ 03.04.2008 05:33:43
chlapi,to vám není stydno takhle hrubě se pouštět do dámy?těch pochvalných ód na 2112 je tu snad dost,nemyslíte?tak,sakra,taky respektujte jiný názor.V mých očích, při srovnání Rush s ostatními ať už hardrockovými či "artrockovými" kapelami té doby nebo doby srovnatelné, vycházejí rush jako průměrní.a kde tam slyšíte ty super silný momenty, ze kterých se posadíte na zadek?koukněte se na rok,kdy tohle album vyšlo a musí být jasný, že rush zaostali za dobou.

Lubosch @ 05.10.2008 07:46:19
Je to jen věc názoru a pohledu na věc. Chápu třeba posluchače pro kterého v 70 tých letech Sex Pistols předběhli dobu tak pro něj například Rush zaspali. Co se týká zpěvu , tak Geddy Lee na pozdějších nahrávkách tak trochu brzdí a je to podle mého názoru škoda. Rush do albumu Moving Pictures - včetně - absolutní špička, pak dlouho nic a nyní Snakes and Arrows - návrat ke kořenům.

romanpilar @ 23.11.2008 17:01:51
To"Alex Lifeson", Vážený pane, já s "mct" také moc nesouhlasím, ale ta snůška stupidních sprostot patří maximálně na "chat Chánov". To, co jste předvedl v písemné podobě hovoří za vše!!! A ten nick, myslím, že by bylo vhodné si k sobě dát nějaký adekvátní a nebrat jméno "Boží" nadarmo! Vy, kytaristo...

leopold @ 04.03.2010 22:57:42
fuj takovy kecy, kdyz ses hluchoblba tak nepis o hudbe pls

Borek @ 05.03.2010 06:55:36
leopolde, nez podobny prispevky tak nepis vubec pls

Filozof @ 05.03.2010 07:08:30
Ad GAN, Alex, Leopold
dávám k úvaze, zda takové příspěvky hned nemazat. Představu, jakou si udělá někdo o tomhle serveru, když se zajde poprvé a uvidí se to tu hemžit "debilama", "krávama", "hluchoblbejma" atp. bych snad ani nechtěl znát a je mi to dost líto. Těma slovama jsme pošpiněný všichni tady.

PaloM @ 05.03.2010 07:25:21
Súhlasím s Borkom a Filozofom - všeobecne, reagovať na recenzie spred 5 rokov nemá žiadny zmysel, ten človek tu väčšinou dávno nie je.

Filozof @ 08.03.2010 08:27:34
PaloM
Ale to si já zase nemyslím. Jednou tu ta recenze je a může rozproudit živou debatu i po letech - třeba mezi úplně jinejma lidma - na tom není nic špatného. Navíc pár nás sem chodí roky a recenze i X let staré tu mají své autory dodnes. Nebo se mohou vrátit (jako já třeba.)

Když si čeští Katapult zaAŽovali do roku 2006 nejspíš nepředpokládali, že se vůbec nic nezmění. Neil Peart zasadil svou prognózu vývoje lidské společnosti trochu dál (Samozřejmě nejde o prognózu, ale o alegorický příběh.

Na počátku bylo rádio, i pravil moderátor: RUSH - Tom Sawyer... druhý den: RUSH - The Spirit Of Radio... třetí den: RUSH - Red Sector A. čtvrtý den bylo 2112 spuštěno a zvuky, které vytryskly z reprobeden, zbortily mou představu o tom, jak zní rocková hudba. Neuvěřitelná smršť bravurních nápadů vetknutá do čtyř minut a pak... And The Meek Shall Inherit The Earth... znovu: ... And The Meek Shall Inherit The Earth... Nemohl jsem to pochopit; lze to přirovnat jen k přiblblé hlášce: "Kde jsi byla celý můj život?" Ten hlas, ten HLAS mne poslal do kolen a potom dalších 16 minut čehosi neslýchaného; takovou hudební barevnost, prolínání motivů, nepřeslechnutelnou instrumentální bravuru a rytmickou neuchopitelnost jsem do té doby nacházel jen u IRON MAIDEN (Poslední dobou nacházím mezi těmito mými dvěma nej kapelami jisté styčné body).
Passage To Bangkok - Další šok: Skladba na mne ihned zapůsobila svou "asijskou" atmosférou a prostoupil mne takový zvláštní pocit, který se při poslechu RUSH dostavoval asi ještě po 3-4 posleších a pak bledl (Co já bych za to dal, abych to cítil znovu). Na Twilight Zone jsem zvykl později; nádherná melancholická pasáž, neuvěřitelný zpěv, a když jsem si po čase přečetl text znovu mě zamrazilo - mistrný mini-horror ve stylu Raye Bradburyho. The Lessons a Tears jsem už při prvních posleších považoval za slabší, vydrželo mi to dodnes.
Something For Nothing; možná nebýt téhle skladby, neměl bych potřebu shánět si další alba, texty apod. V této skladbě se spojilo vše na albu do jednoho výtrysku energie. Když Geddy zapěl What you own is your own kingdom / What you do is your own glory / What you love is your own power / What you live is your own story, věděl jsem, že kdybych si tohle nepřečetl celé, něco by nebylo naplněno.

RUSH jsou prostě fikanější...
reagovat

Stylově zásadní dílo, které u mě osobně ale přece jen malinko zaostává z hlediska nápadů... je to jen můj subjektivní názor, ale následující počiny Rush mě prostě chytly za srdce víc... Úvodní megaskladba obsahuje vynikající momenty, zvláště pozvolný rozjezd plný instrumentálních exhibic, ale dle mého obsahuje i slabší hudební momenty, které mi vždy v určitých momentech způsobí, že pozvolna polevím v koncentraci na poslech... Mezi kratšími skladbami ve druhé půli desky se v podstatě střídají zasněnější kousky s dravějšími rockovými kusy, ovšem protkanými typickými elementy tvorby Rush a vypjatým vokálem Geddyho Lee. Takže suma sumárum: dílo jistě nadčasové ve své době a z hlediska stylotvorného zásadní, ale srovnám-li si ho sám u sebe s takovým "Permanent Waves", nemohu plný počet dát.
reagovat

No comment.Bomba...Nadherný album,doslova majstrovske dielo
v tomto žanri.Krasna suita prvej strany LP,na druhej krasna balada Tears,a posledna odpalovačka Something for Nothing...
Skvely počin,nutné vlastniť.Božský N.Peart-to je rytmik.
Niet čo dodať rozhodne 5* a kto nema,rýchle kupiť!!!
reagovat

Dnes už nikto nič nezmení na fakte, že album (prvé zo série troch po sebe idúcich) so sci-fi tématikou a nástupom syntetizátorov do hudby tejto skupiny, dovtedy v podstate hard rockových RUSH zatriaslo hudobným svetom...
Pod veľkým finančným a čiastočne aj časovým tlakom vyprodukovala táto dnes už legendárna trojica svoje NEPOCHYBNE najlepšie album (u mňa je v absolútnom TOP 5 všetkých čias).
Album, ktoré v histórii rockovej hudby snáď najviac spája odnože "hard" a "art". Kanadskou vládou a oficiálnymi štátnymi inštitúciami o pár rokov neskôr poverení "Veľvyslanci kanadskej kultúry vo svete", trio RUSH ho nahrali a vydali v hektickej situácii, takmer na pokraji rozpadu v roku 1976.
Album má dve polohy: Prvá strana pôvodného LP je vyše 20 minútová suita, sci-fi príbeh "2112" odohrávajúci sa v teritóriu Slnečnej sústavy, plný nesmierneho počtu muzikantských nápadov. Kto z Vás to dodnes nepočul, nepozná šlabikár, spoločný pre všetkých skutočných rockerov...
Druhú stranu alba tvorí 5 kratších songov, každý s inou atmosférou. "A Passage To Bangkok" je hard rocková pecka s energickým drajvom Alexa na gitare, druhá " The Twilight Zone" je pošmúrna a mierne depresívna, pomalšia kompozícia, tretia "Lessons" je zase ostrejší kúsok s typicky "jačavým" vokálom Geddyho. Štvrtá v poradí je nádherná, melancholická Geddyho balada "Tears", ktorá skutočne vytiahne slzy na tvár aj otrlého chlapa... Album končí opäť tvrdšou skladbou "Something For Nothing", dôstojne zakončujúcou cestu RUSH do nie príliš prebádaných priestorov symbiózy hard a art rocku.
Resumé: Absolútne povinné album pre každého, kto má vzťah k hard, art a prog rocku, ešte raz opakujem, je to proste rockový ŠLABIKÁR...

reagovat

Klasika vsech klasik a prvni LP, kterym RUSH plne prorazili..
reagovat