Reakce na recenzi:

Fan - @ 30.06.2007

Živé dvojalbum nahrané a vydané v roce 1976 představuje završení tříletého nahrávacího maratonu skupiny Rush, ve kterém vydali první čtyři řadová alba a je vrcholem jejího hardrockového období.
Současně toto album zcela zřetelně odděluje původní tvorbu Rush od dalších počinů. Málo kdo by po poslechu tohoto alba předpokládal že do roka zde již bude Xanadu.
Rád bych zde vyjádřil jeden názor. Přesto že Rush používají velmi tvrdé vyjadřovací prostředky, jejich hudba vůbec není tvrdá. Je naopak velmi něžná a jemná. Je to hudba otevřeného srdce a nastavené dlaně. A kdo toto nechápe, ať si Rush raději nepouští.
All The World´s a Stage je jedna z nejlepších živých desek rockové historie a zachycuje hardrock v jeho nádherně čisté syrové podobě doplněné skvělou atmosférou fantastického publika.
Posluchač si tuto lahůdku vychutná pod palbou velkého množství originálních kytarových rifů. Alex Lifeson je totiž hlavním hrdinou tohoto toho to dramatu. Za zády s bezchybnou rytmikou vytváří opravdové divy, že i hvězdná zář Made in Japan musí vyblednout. Zcela nezaměnitelný zpěv Geddy Lee dramaticky navyšuje jednotlivé skladby k nebeským výšinám. A Neill Peart se po boku Johna Bonhama a Phila Collinse stal tímto vzorem současné bubenické školy na celém Světě.
Snad jen A passage to Bangkok tu chybí k tomu, aby bylo toto dvojalbum dokonalým zmapováním ranné tvorby Rush (bez akustických počinů).
Je až neuvěřitelné, jak se za sebou valí jednotlivé kytarové nápady, jeden lepší než druhý, střídaje nejrůznější polohy a nálady. Rush tímto obohatili hardrock o vysoký stupeň inteligence.
Minutáž některých skladeb je zde oproti řadovým deskám prodloužena ku prospěchu věci.
Samé perly , jedna vedle druhé.Toto album nemá slabého místa, Bastille Day otvírá koncert, Anthem tak jako u další věci uvádí Geddy, Fly By Night, Something For Nothing, nesmí chybět Lakeside Park.
Skvělé živé provedení celé 2112 jsme měli možnost také slyšet na pražském koncertu. Za 30 let nic neubralo na aktuálnosti a kvalitě této hardrockové suity.
Vrcholem desky jsou bezesporu In The End, kdy po lyrickém úvodu zazní do ztichlého zcela napjatého sálu úžasně řezavě geniálně jednoduchý kytarový rif, a také originální spojení Working Man/ Finding My Way zakončené sólem Neila Pearta.
Toto album je jedinečné tím, že na rozdíl od jiných koncertních desek dýchá opravdovou živou atmosférou od začátku do konce.