Rush - All the World's a Stage (1976)

Rush naživo, prvýkrát v roku 1976 na doske. Čo od toho možno očakávať?

V podstate ide o hutné prehratie vybraných skladieb z prvých štyroch albumov, k dokonalosti chýba už azda iba The Necromancer z Caress of steel. Inštrumentálna zručnosť protagonistov je naživo nie nepodobná smrtonosnej smrti. Zvuk je surový, ale zároveň nie celkom kvalitný, čo je fakt, na ktorý som si rýchlo zvykol (ale poznám takých, čo nie). Ťažko k tomu niečo dodať, kto má rád hard rock, ten si príde na svoje.

Nedám päť hviezd, nielen kvôli zvuku, ale hlavne preto, že štúdiovo je Rush úžasne kompaktným súborom a naživo niektoré skladby občas predsa len trošililinku zaostávajú (napr. niektoré časti 2112) oproti ich albumovým definitívam.

4,5*

reagovat

martin @ 30.09.2009 07:10:43
Tohle live album stojí za to mít ho doma . Naživo je to pěkný nářez .

Živé dvojalbum nahrané a vydané v roce 1976 představuje završení tříletého nahrávacího maratonu skupiny Rush, ve kterém vydali první čtyři řadová alba a je vrcholem jejího hardrockového období.
Současně toto album zcela zřetelně odděluje původní tvorbu Rush od dalších počinů. Málo kdo by po poslechu tohoto alba předpokládal že do roka zde již bude Xanadu.
Rád bych zde vyjádřil jeden názor. Přesto že Rush používají velmi tvrdé vyjadřovací prostředky, jejich hudba vůbec není tvrdá. Je naopak velmi něžná a jemná. Je to hudba otevřeného srdce a nastavené dlaně. A kdo toto nechápe, ať si Rush raději nepouští.
All The World´s a Stage je jedna z nejlepších živých desek rockové historie a zachycuje hardrock v jeho nádherně čisté syrové podobě doplněné skvělou atmosférou fantastického publika.
Posluchač si tuto lahůdku vychutná pod palbou velkého množství originálních kytarových rifů. Alex Lifeson je totiž hlavním hrdinou tohoto toho to dramatu. Za zády s bezchybnou rytmikou vytváří opravdové divy, že i hvězdná zář Made in Japan musí vyblednout. Zcela nezaměnitelný zpěv Geddy Lee dramaticky navyšuje jednotlivé skladby k nebeským výšinám. A Neill Peart se po boku Johna Bonhama a Phila Collinse stal tímto vzorem současné bubenické školy na celém Světě.
Snad jen A passage to Bangkok tu chybí k tomu, aby bylo toto dvojalbum dokonalým zmapováním ranné tvorby Rush (bez akustických počinů).
Je až neuvěřitelné, jak se za sebou valí jednotlivé kytarové nápady, jeden lepší než druhý, střídaje nejrůznější polohy a nálady. Rush tímto obohatili hardrock o vysoký stupeň inteligence.
Minutáž některých skladeb je zde oproti řadovým deskám prodloužena ku prospěchu věci.
Samé perly , jedna vedle druhé.Toto album nemá slabého místa, Bastille Day otvírá koncert, Anthem tak jako u další věci uvádí Geddy, Fly By Night, Something For Nothing, nesmí chybět Lakeside Park.
Skvělé živé provedení celé 2112 jsme měli možnost také slyšet na pražském koncertu. Za 30 let nic neubralo na aktuálnosti a kvalitě této hardrockové suity.
Vrcholem desky jsou bezesporu In The End, kdy po lyrickém úvodu zazní do ztichlého zcela napjatého sálu úžasně řezavě geniálně jednoduchý kytarový rif, a také originální spojení Working Man/ Finding My Way zakončené sólem Neila Pearta.
Toto album je jedinečné tím, že na rozdíl od jiných koncertních desek dýchá opravdovou živou atmosférou od začátku do konce.


reagovat

kubys @ 26.11.2007 20:26:44
Pro mě je hlavně pecka "By-tor and the Snowdog", tam se Alex opravdu vyřádil:-)

jirka 7200 @ 27.11.2018 23:53:08
Nic nového a objevného se k tomuto prvnímu živáku napsat asi nedá. Fan zmínil vše důležité. Tímto albem se skutečně uzavírá jedna etapa Rush - ta hard rocková. Počínaje A Farewell to Kings už v jejich tvorbě více probublává ta jejich "artificiálnější" tvář.

Jedna z nejsyrovějších live nahrávek té doby. I přesto tato nahrávka proráží do US TOP 40 a za tři roky se potáhne platinou.

Na dnešní poměry je zvuk dost neučesaný - rovněž různé reedice na CD mu na kvalitě moc nepřidaly. V poslední době jsem zaznamenal velmi dobrou zvukovou úroveň edice ke 40 letům vydání. Její 24 bitová verze od firmy HDTracks byla znovu remasterována v Abbey Road Studiu z původních analogových pásů a zvuk je velmi povedený.

Jen tak pro zajímavost - toto album bylo remasterováno již třikrát - v roce 1997, 2011 a 2015, takže mezi fandy koluje krom originálu mnoho různých verzí...:-)

Takto má vypadat živý koncert ve třech.*******************
reagovat