Reakce na recenzi:

Pegas - @ 25.06.2019

Páté album Rush přineslo několik novinek. První je uhlazenější zvuk, a to nemyslím, že by kapela nějak vyměkla, ale že ho poněkud vypilovala. Další souvisí také se zvukem - jedná se o jeho značné obohacení o různé zvonky a další cinkátka, a také o syntezátory. Naopak při starém zůstaly nadstandardní výkony všech muzikantů a skvělá muzika. Z této desky pocházejí také dva z nejznámějších hitů kapely, a to kratší přímočarý singl Closer To The Heart a naopak rozmáchlá artrocková Xanadu, kde je právě nejvíce patrný ten zvukový přínos zmíněný v úvodu. Na Xanadu oceňuji magickou atmosféru, několikero proměn, ale zároveň fakt, že se v tom posluchač neztratí. Obě jmenované jsem znal dávno před celou deskou, proto na mě zbytek působil těmito skvosty zastíněný a moc mě zpočátku nezaujal. Jenže to se naposloucháním celku změnilo a dnes už těžko můžu hledat slabá místa.

Titulní A Farewell To Kings jsem si velice oblíbil, přináší pro mě klasické rushovské melodie a jakmile po krátkém akustickém intru nastoupí celá kapela, začne to neuvěřitelně odsýpat a s koncem si říkám, že by to mohlo klidně ještě pokračovat dál. Hodně se mi líbí kytara v refrénu a když ke konci zazní slova Closer To The Heart, říkám si, jestli je tu nějaká souvislost se stejnojmennou skladbou o něco později. Cinderella Man mě nejdříve moc nebavila, ale teď už se můžu jenom divit, proč tomu tak bylo. No dobře, ještě mám malinko problém s refrénem, ale to je nepodstatné. Madrigal je taková příjemná, lehce orchestrální písnička, která jako by sem zabloudila odjinud a také by mohla fungovat jako úvod do nějaké rozsáhlejší kompozice, kterou někdo vystřihl. Ale jinak pěkný kousek.

Největší problém jsem měl se závěrečnou desetiminutovkou Cygnus X-1. Ta je mnohem temnější a vážnější a díky efektům s atmosférou dobového sci-fi dramatu, což odpovídá textové stránce. Napoprvé působí chaoticky a je potřeba se do toho více zaposlouchat a nejlépe opakovaně. Teď už ji považuji za povedený kousek, kde kapela opět předvádí naplno svoje kvality (jenže kde ne, že?) a i v ní se objeví hezké melodie. Celkově u mě ale vede tou atmosférou. Nevím, jestli to brát za zápor nebo geniální dramaturgický tah, ale skladba působí neukončeně, prostě ve stylu filmu, kde se v napínavém okamžiku objeví nápis pokračování příště. Pohled do bookletu ale odhalí, že druhá varianta je správně a dnes už víme, že druhý díl se objevil hned na následující desce.