Rush - A Farewell to Kings (1977)

Páté album Rush přineslo několik novinek. První je uhlazenější zvuk, a to nemyslím, že by kapela nějak vyměkla, ale že ho poněkud vypilovala. Další souvisí také se zvukem - jedná se o jeho značné obohacení o různé zvonky a další cinkátka, a také o syntezátory. Naopak při starém zůstaly nadstandardní výkony všech muzikantů a skvělá muzika. Z této desky pocházejí také dva z nejznámějších hitů kapely, a to kratší přímočarý singl Closer To The Heart a naopak rozmáchlá artrocková Xanadu, kde je právě nejvíce patrný ten zvukový přínos zmíněný v úvodu. Na Xanadu oceňuji magickou atmosféru, několikero proměn, ale zároveň fakt, že se v tom posluchač neztratí. Obě jmenované jsem znal dávno před celou deskou, proto na mě zbytek působil těmito skvosty zastíněný a moc mě zpočátku nezaujal. Jenže to se naposloucháním celku změnilo a dnes už těžko můžu hledat slabá místa.

Titulní A Farewell To Kings jsem si velice oblíbil, přináší pro mě klasické rushovské melodie a jakmile po krátkém akustickém intru nastoupí celá kapela, začne to neuvěřitelně odsýpat a s koncem si říkám, že by to mohlo klidně ještě pokračovat dál. Hodně se mi líbí kytara v refrénu a když ke konci zazní slova Closer To The Heart, říkám si, jestli je tu nějaká souvislost se stejnojmennou skladbou o něco později. Cinderella Man mě nejdříve moc nebavila, ale teď už se můžu jenom divit, proč tomu tak bylo. No dobře, ještě mám malinko problém s refrénem, ale to je nepodstatné. Madrigal je taková příjemná, lehce orchestrální písnička, která jako by sem zabloudila odjinud a také by mohla fungovat jako úvod do nějaké rozsáhlejší kompozice, kterou někdo vystřihl. Ale jinak pěkný kousek.

Největší problém jsem měl se závěrečnou desetiminutovkou Cygnus X-1. Ta je mnohem temnější a vážnější a díky efektům s atmosférou dobového sci-fi dramatu, což odpovídá textové stránce. Napoprvé působí chaoticky a je potřeba se do toho více zaposlouchat a nejlépe opakovaně. Teď už ji považuji za povedený kousek, kde kapela opět předvádí naplno svoje kvality (jenže kde ne, že?) a i v ní se objeví hezké melodie. Celkově u mě ale vede tou atmosférou. Nevím, jestli to brát za zápor nebo geniální dramaturgický tah, ale skladba působí neukončeně, prostě ve stylu filmu, kde se v napínavém okamžiku objeví nápis pokračování příště. Pohled do bookletu ale odhalí, že druhá varianta je správně a dnes už víme, že druhý díl se objevil hned na následující desce.
reagovat

pinkman @ 26.06.2019 16:15:02
Líp bych to nenapsal.

Rush, sví, výjímeční a jedineční, toto je mé nejmilejší album ze sedmdesátých let jejich tvorby, deska A Farewell to Kings.
Všeho je oproti produkcím v následujícím desetiletí míň, míň učesanosti, míň syntezátoru, míň hřejivých akustických výletů. Ovšem nechybí košatější aranžmá, časté změny tempa, zvuk kláves je silně space a melodie, tak těch je tady pěkná fůra.
Já nejraděj dvě dlouhatánské svity Xanadu a Cygnus X-1 v kterých Rush předvádí vysokou školu kompozičního umu, skvělý vesmírný zvuk kláves proplétající se v první z nich a dosti futuristický nádech druhé, na mě působí jako velké originály doby.
Pak je tu dvojice Closer to the heart a Madrigal, čistě baladický záměr, průsvitný tón klasických kytar a naléhavý podtext skvěle působí na moje podvědomí.
Jako slabší počítám úvodní skladbu, kterou zahajuje krásná renesanční kytara v sousedství tichých klapek, po chvíli ale nabere značně dynamičtější tvář a ani lidově znějící Cinderella Man mě příliš nebere, krom dokonale zkomponované refrénové části.

Parádní deska kapely, která svým pátým albem otevírá brány hudební historie.


reagovat

EasyRocker @ 11.08.2016 07:14:56
Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších desek od těchto mistrů. Krásná vesmírná suita Xanadu, progová Cygnus X-1 a křehké Closer to the Heart a Madrigal... není co dodat, 5/5

Balů @ 11.08.2016 10:08:06
Úźasná deska, přesto ještě o něco víc preferuji 2112.

tykeww @ 11.08.2016 12:01:13
Mé oblíbené album od Rush, nabité svěží a upřímnou kanadskou energií.

kamila @ 11.08.2016 14:17:58
Další Rush-ista, sem s nimi!

Tak jsem trochu mystifikoval, 1 a poslední skladba byla první věc, kterou jsem slyšel od Rush někdy koncem 70.let. Tenkrát už mě oslovil Cygnus svou temností, ale jinak nic, moc. Pokusím se zapisovat postřehy při poslechu LP, i když člověk vše zná nazpaměť, je to autentičtější.

A Farewell to Kings – nádherný akustický začátek, na mě trochu „brutální nájezd“ a potom už jen nářez – v tom smyslu, že vše má smysl, napětí, úžasné instrumentální výkony, jednoduchý konec.
Xanadu – napětí v začátku, zvony, úvod graduje…parádní kytara, nápadité, jemné perkuse…a Geddy přebírá otěže, možná trochu zbytečně protahovaná, ale…
Close to The Heart – podobná režie jako předchozí titul, trochu jako výplň času, nicméně u mnoha jiných kapel by to byla špičková záležitost!
Cinderella Man – „hlučnější“ věc, přecházející v melodický refrén, který by stačil na samostatnou píseň-tedy velmi zajímavé spojení se zbytkem, jinak samozřejmě dokonalá instrumentální část.
Madrigal - úvod trochu předesílající poslední pecku, melancholický Geddyho zpěv, pro mě ukolébavka, nápad, melodie, která funguje jako „pohlazení“.
Cygnus X-1- pro mě, milovníka sci-fi nepřekonatelný temný až strašidelný začátek, basa jako z učebnice, rozjezd-rána do ksichtu, čekám, že mě Geddyho hlasivky za chvíli šlehnou přes hlavu! Zvony, zvuky, lehký praskot, kytaro/paličkový nářez, vykřičené šílenství zpěváka, blížíme se ke konci, lehké „dodrnkávání“ a je tu střed – Wake Up!!!.
Ač střízlivý, absolutně na šrot!!!
Tak nevím, možná mě za to někdo sejme, ale opravovat nic nebudu, to už by nebylo ono. Když tak mě pošlete do p…..

reagovat

Voytus @ 21.11.2008 15:59:18
Closer to the heart nezatracovat! Díky tomuhle songu u mě kdysi Rush vlastně dostali šanci potom, co jsem zakoupil jeden koncertní bootleg a nic mi to neřeklo (bylo to z turné Roll the bones). Ta kapela mi přišla monotónní, nudná, bez nápadů, nemelodická, prostě jsem nechápal co na nich může být tak zajímavého. Ale díky Closer jsem se do nich dostal.

romanpilar @ 21.11.2008 22:13:29
...já Closer vůbec nezatracuji, ale pro mě v kontextu s ostatními kusy na tomto LP je nejslabší-je to ale pouze můj názor! Jinak, když jsem je poprvé někdy v 79.roce slyšel, také jsem měl pocit nudy, opakování a monotónosti, naštěstí je to dávno pryč! Je to "neoposlouchatelná" kapela v které se dá neustále poznávat něco nového.../pro mě/.

Voytus @ 22.11.2008 10:46:07
Jo, asi bude nejslabší. Je to takový popěvek, každopádně výborný text, jak u nich ale bývá zvykem. Mám nejvíc naposlouchané období 1976 - 1984, to mě oslovilo nejvíc. První tři desky jsou takovým hledáním, po roce 1984 jdou jinam a to málo, co jsem slyšel, už mě tolik nebavilo (hlavně netuším, co na některých deskách vyvedli se zvukem, občas znějí jako z levnýho tranzistoráku). Docela dobrá je ještě deska Counterparts, pak už nemám přehled. Obdivuhodné je, že se pořád vyvíjejí.

Po majstrovských albumoch sa podľa mňa dostavila určitá únava materiálu. Nechápte ma zle, doska je dobrá, sound skupiny sa vykryštalizoval, ibaže mňa táto doska nedokázala osloviť.

Sú tu dve veľmi dobré veci, úvodná titulná skladba a balada Closer to the heart, ale ostatné skladby sú "iba" dobré. Dobré v zmysle Rush (aby si niekto nemyslel, že ide o nejakú slabotu). Ani Xanadu a ani Cygnus X-1 nedosahujú, podľa mňa sily 2112 a The Necromancer.
Cinderella man je taká (nerád to vravím) vata a pekný Mardigal to nezachráni.

Chápem, že fanúšikovia Rush majú tento album radi, aj ja ho mám rád, ale ako celok je to v kontexte tvorby iba dobrý album.

reagovat

Pravda. Trošku přibrzdění. U mě toto album zachraňují dvě věci, abych se k němu vracel. Titulní mi přijde docela slabá oproti úvodním palbám z předešlých alb. Xanadu mne také nikdy nechytla. První záchranou je samozřejmě neskutečně optimistická Closer to the heart. Další dvě také nemusím. Cygnus X-1 je mou nej z tohoto alba. Možná že stojí hned vedle 2112 a La Villa. Je fakt dost šílená a silná a ty rify mi přijdou opravdu geniální. Závěrečný nářez je fakt něco!
Dvě bomba skladby a zbytek mne opravdu nikdy nebavil. Nevím jak hodnotit. Za ty dvě sklaby 5 hvězd, zbytek 2 hvězdy...
reagovat

Jedno z mých nejoblíbenějších alb Rush. Úvodní vypalovačku jsem slyšel snad stokrát a přitom mě i při stoprvé její razantně stavěný rytmus a hysterický Geddy zvedne tep:)Nejlepší "jednoduchá" píseň od Rush společně s Passage To Bangkok. Propracovaný skvost Xanadu v 11 minutách nenudí ani vteřinu. Další majstrštik Closer to the heart netřeba komentovat.Cinderella man rovněž patří k těm nejlepším syrovým věcem od Rush. Pohodový Madrigal a až příliš uječený a přitvrzený Cygnus X-1 už mě tolik neoslovují. K dokonalosti (*****) tak albu chybí 2 písně dosahující kvalit prvních čtyř.
reagovat

dsot lidí si stěžuje, že album je trochu o něčem jiném než Rush do té doby hráli, ale právě lehčí změna stylu přinesla podle mě pokrok v hudbě jelikož tímto albem rozhodně přesvědčili hodně lidí k dráze hudebníka:-). A teď k samotným písním: Farewell to kings má podle mě úžasný námět a mohu tedy za sebe říci, že Rush tuto píseň jako titulní vybrali správně, jelikož na nás nabaluje atmosféru celé desky (to jest středověk), Xanadu se se svým neuvěřitelně dlohým a složitým prologem nemusí líbit každému ani mě se zpočátku nelíbilo, ale čím víc jsem tuto písničku poslouchal, tím víc jsem jí přicházel na chuť (a námětem není vesmír, jak si někteří myslí, ale středověká pověst o Kublaj Chánovi), Closer to the Heart je naprostá oddechovka, která se mi hudebně do koncepce tohoto alba moc nehodí, ale je to jakési pokračování úvodní písně, Cinderella man je dojemná píseň pojednávající o rytířích dnešní doby, Madrigal nás znovu uvádí svým klidným zvukem do středověku, kde rytíři bojovali s draky atd., ale vůbec nás nepřipravuje na následující píseň.. ano a je to tady naprostý vrchol alba Cygnus X-1 je jedna z nejšílenějších písní, jakou jsem kdy slyšel, složitá (jestli vůbec nějaká je) melodie nás nenechává klidnými a už vůbec mě nenechává klidným přechody a instrumentální vyspělost skupiny pouhé 3 roky od debutu, dokonalost sama:-)

Sečteno a podtrženo toto album si ode mě nezaslouží nic jiného než 5 hvězd:-)
reagovat

Oproti 2112 se mi album nijak zvlášť nezamlouvá. Prvnídva songy nejsou špatné, ale titulní skladba mi jenoduše nesedí a Xanadu mi přijde příliš rozvleklé. Opravdové klenoty promen znamenají ty skladby na písmeno C. V Cinderella Man Geddy dokázal, že ve svýh světlých momentech dokáže Neilovým textům zdatně konkurovat. A Cygnus: Bombastické nápady, strhující instrumentální pasáže a to finální metalové zaječení sráží do kolen. Z hlediska obecnéhohudebního povědomí by se slušelo dát RUSH plný počet,jelikož však tvorba tak vyjímečného uskupení lze hodnotit pouze v intencíh kapely samé, musím dát o hvězdičku méně. Takže pro ty, kdo RUSH nikdy neslyšeli: přidejte si o hvězdičku víc.
reagovat

Opět vynikající, lehčí změna stylu, ale zatím ne k horšímu.Středověká atmosféra dává desce nový rozměr (hlavně titulní song a "Madrigal"), ale nezapomene se na vesmírné inspirace jako parádní opus "Cygnus X-1" a "Xanadu".Takže opět dávám plný počet bodů, samé skvělé písně.Pokud je tu něco co bych měl vytkonout, tak pouze příliš dlouhá a nudná předehra u "Xanadu"...
reagovat

já @ 28.12.2006 00:00:00
Co máte pořád s tim že he Xanadu nudný? Je to nejlepší song na albu a nemá chybu. Já bych, že naopak ta předehra je po 2112 nejlepší od ruch.

To mtc: kdo říkal, že se ti musí Geddyho zpěv líbit?
Já psal, že se mi líbí, takhle to asi tenkrát Rush cítili, že to musí být tímto způsobem nazpívaný.
Já zase na zvuk moc nedám, mě hlavně zajímá hudba samotná, jak je složená a zahraná. A v tom jsou Rush geniální. Zvuk řadím až na okraj. V nedávné době např. Nevermore vydali album Enemies of Reality. V recenzích se psalo o příšerným zvuku, že to znělo jako demáč, apod... Mě to ani nepřišlo, album se mi každopádně líbí tak, jak je zahraný, ne nahraný :-) Co chci ale říct je to, že recenzent dal albu jeden bod dolů kvůli zvuku, jinak by mělo plnej počet. Takže na zvuku záleží, ale jak u koho.
Ale zatracovat to album jen kvůli zvuku a neposlechnout si ho jen z toho důvodu, že je špatně nazvučený, takovej barbar já nejsem. Zvlášť když tu kapelu miluju :-) Co maj v tom případě říkat recenzenti, kteří recenzují dema?
reagovat

mct @ 06.10.2005 00:00:00
A nepletete si náhodou recenzi s reakcí na recenzi?

Honzis @ 10.10.2005 00:00:00
Ne, nepletu, protože u tvé reakce na mou recenzi už nebyl odkaz "reagovat" :-)

Honzis @ 10.10.2005 00:00:00
Tak přece jen na ten odkaz "reagovat" musíš kliknout, já myslel, že to už nepůjde, když už někdo reagoval... Tak pardon :-)

mct @ 11.10.2005 00:00:00
Nechcete tu reakci přepsat tam, kam to patří? Tohle bychom smazali.

Tohle album mě na první poslech moc nevzalo, ale postupem času se mi zdá jako jedno z nejlepších ranných alb kapely. Nejvíc se mi zamlouvá Xanadu a hlavně dramatická Cygnus X-1, to je nářez! mtc: Nevím, co máš proti Geddyho zpěvu, mě se naopak líbí.

P.S.: MTC, tak se mi zdá, že ty alba Rush hodnotíš jen podle zvuku. Když je dobrej, tak se ti líbí, když ne, dostane max. 3 hvězdičky. Zkus si koupit remastery, možná změníš názor :-)
reagovat

mct @ 29.09.2005 00:00:00
Nechápu, proč by se mi Leeův zpěv tady MUSEL líbit. Psala jsem o tom jinde, tak se nebudu opakovat. A k tomu zvuku: já se domnívám, že i zvuk je důležitý. Jestliže dokázali ve skladbách Xanadu a Cygnus X-1 mít zvuk perfektní, pak mi není jasné, proč v tom zbytku se to nepovedlo. Pro mě je to o určité bezradnosti, kterou z tohohle období Rush cítím. Vy to třeba vnímáte jinak, já vám to neberu. Hledáte v tom nejspíš něco jiného než já. Proč bych měla tomuhle albu dát víc hvězdiček, nevím. Já myslím, že jsem k téhle skupině byla docela štědrá jinde. Pro mě tohle album nijak převratné není.

Žádné remastery rozhodně kupovat nehodlám, mě se líbí i spousta jiných interpretů a pokud budu mít nějaký zbytečný finanční obnos, určitě ho investuju do jiného alba, než do toho, jaké už v nějakém exempláři vlastním. Nadto na obalu mého CDéčka AFTK je napsáno: THE RUSH REMASTERS (?!), přesto mi to zvukově připomíná nahrávku ze studia Supraphon…

Tohle album mě nijak zvlášť nezaujalo. Zvuk je dost nevyrovnaný ? na jedné straně Xanadu a Cygnus X-1, to je nahrané docela dobře, a na druhé straně ten zbytek, kde je zvuk příšerně placatý. Kdyby tohle bylo první album Rush, které bych od nich slyšela, tak si nejsem jistá, že bych chtěla slyšet ještě nějaké další. Dá se tady už vypozorovat, že Rush nacházejí cestu, jak a co hrát, ale pořád to nějak není ono. A hlavně ten Leeův zpěv tady?, tak to vážně nemusím. 3 body ? a to jen pro ty skvělé instrumentální pasáže ve 2. a 6.
reagovat

Hodně se mi líbí, a od RUSH snad všechny.
reagovat

Spickova deska..
reagovat