romanpilar - @ 21.11.2008 | #

Tak jsem trochu mystifikoval, 1 a poslední skladba byla první věc, kterou jsem slyšel od Rush někdy koncem 70.let. Tenkrát už mě oslovil Cygnus svou temností, ale jinak nic, moc. Pokusím se zapisovat postřehy při poslechu LP, i když člověk vše zná nazpaměť, je to autentičtější.

A Farewell to Kings – nádherný akustický začátek, na mě trochu „brutální nájezd“ a potom už jen nářez – v tom smyslu, že vše má smysl, napětí, úžasné instrumentální výkony, jednoduchý konec.
Xanadu – napětí v začátku, zvony, úvod graduje…parádní kytara, nápadité, jemné perkuse…a Geddy přebírá otěže, možná trochu zbytečně protahovaná, ale…
Close to The Heart – podobná režie jako předchozí titul, trochu jako výplň času, nicméně u mnoha jiných kapel by to byla špičková záležitost!
Cinderella Man – „hlučnější“ věc, přecházející v melodický refrén, který by stačil na samostatnou píseň-tedy velmi zajímavé spojení se zbytkem, jinak samozřejmě dokonalá instrumentální část.
Madrigal - úvod trochu předesílající poslední pecku, melancholický Geddyho zpěv, pro mě ukolébavka, nápad, melodie, která funguje jako „pohlazení“.
Cygnus X-1- pro mě, milovníka sci-fi nepřekonatelný temný až strašidelný začátek, basa jako z učebnice, rozjezd-rána do ksichtu, čekám, že mě Geddyho hlasivky za chvíli šlehnou přes hlavu! Zvony, zvuky, lehký praskot, kytaro/paličkový nářez, vykřičené šílenství zpěváka, blížíme se ke konci, lehké „dodrnkávání“ a je tu střed – Wake Up!!!.
Ač střízlivý, absolutně na šrot!!!
Tak nevím, možná mě za to někdo sejme, ale opravovat nic nebudu, to už by nebylo ono. Když tak mě pošlete do p…..

Voytus @ 21.11.2008 15:59:18 | #
Closer to the heart nezatracovat! Díky tomuhle songu u mě kdysi Rush vlastně dostali šanci potom, co jsem zakoupil jeden koncertní bootleg a nic mi to neřeklo (bylo to z turné Roll the bones). Ta kapela mi přišla monotónní, nudná, bez nápadů, nemelodická, prostě jsem nechápal co na nich může být tak zajímavého. Ale díky Closer jsem se do nich dostal.