Reakce na recenzi:

horyna - @ 26.04.2016

Zastávám názor, že hudbu si má člověk pořádně užít. A nutno tedy podotknout, že desku Behaviour kanadských Saga si užívám vždy a na maximum.
Ale né, takto jsem vlastně vůbec začít nechtěl.
Mělo to být asi nějak takhle: příšerný osmdesátkový pop, řekne si nejspíš dobrá polovina pokrokově myslícího spektra zde publikujících, nebo i jen občasných návštěvníků. A možná tento názor napadne i drtivou většinu těch, co tohle album kdy slyšeli, říkám si, no a. Musím si říci -no a !! Mě se ale líbí, vůbec mi nevadí typický 80-tkový zvuk, příchuť (pachuť) doby a jemný patos stylu. Vždyť je to jen a jen moje věc, můj názor, osobní postoj a přijmutí či obhájení faktu, že mi může i takováto deska imponovat. A navíc mám za to, že zde je vše naaranžováno vkusně a pomocí progresivní formule, sice spadající do této "prokleté" doby přesto pořád v intencích daného žánru.
Kladný postoj zaujme zcela určitě valná většina početné fanouškovské základny, věřím že jim se i tato etapa kapely zamlouvá a to je dobře.

Tahle parta velice zručných muzikantů z kanadského Toronta brázdí rocková kolbiště už čtvrtou dekádu a za tu dobu stihla vydat nezpočet zajímavých alb, držící si více méně standartně kvalitativní úroveň. Deska Behaviour spadá do druhého přístupnějšího období kapely a po prvních čtyřech klasických-Saga deskách spolu s předešlou Heads or Tales a dalšími dvěma následovníky dotváří tuto vývojově přístupnější etapu.

Michaelova vlídná vokální akrobace nakukuje za účasti syntezátorové melodie do Listen to Your Heart- v refrénu se píseň probudí a plně proudí skrze naše tělo. Rytmičtější Take a Chance- v sobě nese odkaz doby, ale kytarové výpady a prog-rockový klávesový sound posunují tuto skladbu nad rámec běžné produkce. Dojímavý hlásek Sharon Benson skvěle padne do trochu dobově eklektické, přesto přívětivé What Do I Know. Jako by předešlou stopu chtěla strhat řádně odvázaná a kytarově nabroušená (v mezích doby) Misbehaviour, která se po předělu Nine Lives of Miss Midi převtělí do zcela sentimentální balady You and the Night. Out of the Shadows- na to jde od počátku zostra, klavír, kytarový podmaz, dobové bicí a famózně vedený vokál, Jim Gilmour dotváří píseň svými klávesovými brejky. Na vlně upřímnosti se nese basovou figurou a velkým nadhledem vedená Easy Way Out, po ní přichází další vkusná, spíše neohraničená Promises- ve které přeci jen více vykukují kytarové melodie. A je tu osobní favorit desky, píseň Here I Am- dynamicky rázná, basově podepřená a co se týče vokálů na jedničku zvládnutá charakteristická pecka. Dětské hlásky nám otevírají citem přetékající drahokam v tvorbě těchto pánů, (Goodbye) Once Upont a Time- v sobě nese pečeť jedinečnosti nejlepší písně alba, nástrojové a vokální bohatství poletující na vrnoucné klavírní melodii, se snoubí s jedinečným kompozičním talentem kapely této epochy.

Albem se prolína pohádkově snová atmosféra, která sice naráží na dobové překážky, přesto bez ní by jen těžko propukla v plném rozsahu.