horyna - @ 26.04.2016 | #

Zastávám názor, že hudbu si má člověk pořádně užít. A nutno tedy podotknout, že desku Behaviour kanadských Saga si užívám vždy a na maximum.
Ale né, takto jsem vlastně vůbec začít nechtěl.
Mělo to být asi nějak takhle: příšerný osmdesátkový pop, řekne si nejspíš dobrá polovina pokrokově myslícího spektra zde publikujících, nebo i jen občasných návštěvníků. A možná tento názor napadne i drtivou většinu těch, co tohle album kdy slyšeli, říkám si, no a. Musím si říci -no a !! Mě se ale líbí, vůbec mi nevadí typický 80-tkový zvuk, příchuť (pachuť) doby a jemný patos stylu. Vždyť je to jen a jen moje věc, můj názor, osobní postoj a přijmutí či obhájení faktu, že mi může i takováto deska imponovat. A navíc mám za to, že zde je vše naaranžováno vkusně a pomocí progresivní formule, sice spadající do této "prokleté" doby přesto pořád v intencích daného žánru.
Kladný postoj zaujme zcela určitě valná většina početné fanouškovské základny, věřím že jim se i tato etapa kapely zamlouvá a to je dobře.

Tahle parta velice zručných muzikantů z kanadského Toronta brázdí rocková kolbiště už čtvrtou dekádu a za tu dobu stihla vydat nezpočet zajímavých alb, držící si více méně standartně kvalitativní úroveň. Deska Behaviour spadá do druhého přístupnějšího období kapely a po prvních čtyřech klasických-Saga deskách spolu s předešlou Heads or Tales a dalšími dvěma následovníky dotváří tuto vývojově přístupnější etapu.

Michaelova vlídná vokální akrobace nakukuje za účasti syntezátorové melodie do Listen to Your Heart- v refrénu se píseň probudí a plně proudí skrze naše tělo. Rytmičtější Take a Chance- v sobě nese odkaz doby, ale kytarové výpady a prog-rockový klávesový sound posunují tuto skladbu nad rámec běžné produkce. Dojímavý hlásek Sharon Benson skvěle padne do trochu dobově eklektické, přesto přívětivé What Do I Know. Jako by předešlou stopu chtěla strhat řádně odvázaná a kytarově nabroušená (v mezích doby) Misbehaviour, která se po předělu Nine Lives of Miss Midi převtělí do zcela sentimentální balady You and the Night. Out of the Shadows- na to jde od počátku zostra, klavír, kytarový podmaz, dobové bicí a famózně vedený vokál, Jim Gilmour dotváří píseň svými klávesovými brejky. Na vlně upřímnosti se nese basovou figurou a velkým nadhledem vedená Easy Way Out, po ní přichází další vkusná, spíše neohraničená Promises- ve které přeci jen více vykukují kytarové melodie. A je tu osobní favorit desky, píseň Here I Am- dynamicky rázná, basově podepřená a co se týče vokálů na jedničku zvládnutá charakteristická pecka. Dětské hlásky nám otevírají citem přetékající drahokam v tvorbě těchto pánů, (Goodbye) Once Upont a Time- v sobě nese pečeť jedinečnosti nejlepší písně alba, nástrojové a vokální bohatství poletující na vrnoucné klavírní melodii, se snoubí s jedinečným kompozičním talentem kapely této epochy.

Albem se prolína pohádkově snová atmosféra, která sice naráží na dobové překážky, přesto bez ní by jen těžko propukla v plném rozsahu.

Petr_70 @ 27.04.2016 10:28:48 | #
Jarda P: Ano souhlasím - Silent Knight je vynikající album. Před lety mi "prošel rukama" nějaký fragment videa z koncertu Sagy a to živé provedení Don't Be Late mne úplně dostalo. Vzpomínám si, že při poslechu téhle verze (konkrétně té instrumentální mezihry) mne napadlo, že kdyby měl tyhle nástroje J.S.Bach, tak by jeho hudba zněla nějak podobně... :)