Reakce na recenzi:

kamila - @ 28.08.2016

Roku 1993 se kanadská Saga vrací zpět se svou krásnou muzikou a tentokrát bez ústupků doby, či technologiím, servíruje nám především kytarovou hudbu s klávesovým hávem příslušným už nové dekádě a určitá spojitost její tvorby, se dá vlastně vystopovat až k dnešním dnů a deskám následujících tuto.

Po originálním akordéonovo-pouťovém intru do mé blízkosti doslova vtrhne energií sršící Mind Over Matter, devadesátky jsou tu jak na koni a že kapele sluší je poznat hned od počátku, kytara a zase kytara, samozřejmě melodie a "velký" Michaelův projev je opět přítomen. Poslechněte si tajemý úvod Once Is Never Enough a dáte mi za pravdu, že kapela v novém desetiletí dokáže vytvořit velmi svěží a poutavé scenérie, přechod do klasicko hudeního tvaru si u mě vyslouží další ovace, progres a né patos tak jako ještě mnohdy v nedávné minulosti, stojí v záhlaví této vkusné písně. Když velkou, příjemnou a sugestivně dojemnou baladu, tak od Sagy, říkám to pořád a i zde mi kapela dává za pravdu, píseň Along Again Tonight stojí v první linii dokonalých balad kapely. Pulzní basová linka, španělka a klavír jako dominantní nástroje utvářející emocionální náboj v sousedství Sadlerova cituplného vokálu (oh, please dont cry)-prostě nádhera a ten refrén a sólo, jé, boží!!! Střed alba vyplní čtyři rytmicky precizní a melodicky dokonalé songy, z nichž zaujme třeba štych titulní s krásnou Ianovou akustikou a výborným, spíše božským silně emocionálním Michaelem, nebo rázná Stand up s metalicky kytarovou chutí, ovšem zabalenou v pevném artovém balení. To taková Days Like These dýchá A.O.R. vzletností a otačí se i kousek zpátky v dějinách souboru, ale deja vu tu naštěstí nefunguje. Poslední dvě položky alba bodují na celé čáře, v první z nich kytarová hra jasně udává styl i náplň písně a mohla by se klidně nacházet i na za pár let vydaném albu Full Circle. Without You zbožňuju, má v sobě zvláštní kouzlo záhadologie a mystiky, každá nástrojová složka tu má svůj řád a předem určené funkční priority, které se obměňují s lehkostí a přinášejí do písně patřičné napětí a progresi. Vyzdvihnout nad ostatní musím akustickou složku, basový groove a jemný klávesový příděl, pak Michaelův značně emocionální hlas i velice sugestivní kytarovou melodiku v refrénu, dokonalé, bezchybné.

Tenhle návrat se povedl dokonale, načasování do let který melodický hudbě nepřejí, ale Saga si z toho prd dělá.