Reakce na recenzi:

kamila - @ 04.09.2016

Při poslechu alba Steel Umbrellas si posluchač rázem uvědomí, že Saga v devadesátých letech vlastně tvořila naprosto revoluční alba. Už návrat na pódia a do studií s předešlou deskou, mnohem víc kytarověji laděnou, znamená malou revoluci v jejich pojetí. Deska následující této, Generation 13 je vlastně maximálně vypointované progresivní dílo podřízené příběhu a technickým možnostem kapelníků. A její následovník The Pleasure and the Pain je zase případ, jak to může zkončit, když kapela svým experimentálním choutkám podlehne, neuhlídá si objevitelský pocit dokonalosti a silně přetlačí. Záměrně jsem si hodnocení S.U. nechala jako poslední, poněvač je opět úplně jiná, sice si taky tyká s revolučními technologiemi a vývojem uvnitř ansámblu, ale tady má kapela vše podchyceno, ohlídáno a do puntíků ji to vychází. Modernější přístup je cítit na každým kroku, jsou to samply, občasný jazzový sklony, sklouznutí k fusion, ale i třeba přimíchání funky.

Why Not? do toho vlítne svým funky záběrem pěkně od podlahy, skladba zní čerstvě a neokoukaně Jim Gilmour se činí k nepoznání. (You Were) Never Alone působí přec tradičněji, hlavně ve sborech, překrásných sborech a něžných akustikách. Třetí Bet on This, to je nová Saga ve svém fusion přístupu a svěžím komponování. Osobní vrcholek vidím v Shake That Tree se sladkým hláskem slavice Pauly Mattioli kde se kapela vydává na tenký led experimentální popové melodie a artových tvarů, na led který ale nemá snahu prasknout. Hodně programingu slibuje píseň Password Pirate/Access Code/Password, nemám nic proti, tahle nová tvář kapely mě sedí. Baladička I Walk With You, další cený poklad do sbírky něžných Saga-balad. Push it nás pěkně nakope ráznými tempy a živočišností a následující Steamroller funkuje a poskakuje s oživující dechovou sekcí. Láska, touha, pocity něžností a vřelá objetí, to vše ve mě proniká s laskavou smyslností písničky Say Goodbye to Hollywood, přesně pro tohle Sagu tak miluju. A jedéém, jazujéém s poslední peckou Feed the Fire, bomba, fakt naprostá paráda z repertoáru tédle kapely.

Když album v 94 vyšlo jejich muziku jsem vůbec neznala, vlastně ani název kapely mi nic neříkal, ale ten obal v obchoďáku si dobře pamatuju, koukala jsem na něj a říkala si, co tohle je asi zač, no a po pár letech na něj koukám, říkám si, vypadá vkusně originálně a hlavně obsažená hudba, ta mě dostává do kolen:)